|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 12/2005 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazánky |
| Autor: | jáhen Josef Janšta |
| Název: | Dárek panu faráři |
| Článek: | Jsme parta ministrantů kolem duchovního otce. Přesněji: Našemu panu faráři Jiřímu pamáhají u oltáře Rosťa, Véna, Kubík, Pája a Ladík. Otec Jiří je náš velký kamarád – ale nemyslete si, že mu tykáme… to by nám doma dali! Když se potkáme, tak se třeba i přes ulici pozdravíme. Ale žádné „ahoj“, jak jsme to slyšeli u jedněch kluků na ministrantské pouti. Zavoláme „Chvála Kristu“ a kněz nám odpoví „Na věky. Amen.“ Jezdí s námi na výlety, chodí na fotbal či na houby. Ptáte se, kolik má roků? Nevíme, ale má už šedivé vlasy a říkává, že už by mohl být v důchodě. Těšíme se s ním na všechny akce, ale nejvíce na Vánoce. To se v sakristii objeví stromeček a pod ním dárky. Na začátku adventu do nás rýpnul Pája: „Těšíme se na dárky, ale na co se těší otec Jiří?“ „To nás fakt nenapadlo. Já jsem si myslel, že pan farář jako duchovní osoba stojí jenom o duchovní dary: když budeme chodit ministrovat, budeme u oltáře hodní, budeme umět v náboženství… Ale že by se mohl těšit na nějakou věc… to mně vážně nedošlo… Ale Pája už to měl promyšlené. „Koupíme mu lampičku ke klekátku.“ Abyste rozuměli – otec se tam chodívá modlit hned po mši svaté. Na stěně mu tam visí latinské modlitby. Navíc je tam v rohu šero, nic tam nemůže vidět. Návrh jsme demokraticky přijali, nebylo těžké získat pro věc kostelníka. Elektrikář slíbil, že lampičku připojí na Štědrý den, když bude pan farář ve vedlejší dědině. „To bude překvapení!“ jásali jsme a nechápali, proč jsme na to nepřišli už dávno. Po půlnoční nám pan farář předal dárky. Čekali jsme, až si klekne do svého rohu… pak jsme mu lampičku rozsvítili. Měl z ní radost, poděkoval a pomodlil se – poprvé v záři světla. Na druhý den si však světlem neposloužil. Pája přiskočil a ťukl na spínač. Pan farář nesnáší, když je vyrušen z modlitby. Otočil se a prohlásil: „Nepotřebuji svítit, umím to zpaměti.“ Podívali jsme se vyčítavě na Páju. To jsme tomu dali, pomysleli jsme si a chystali se odejít. „Počkejte,“ zavolal na nás pan farář a pokračoval: „Dali jste mi báječný dárek a využijeme jej. Budete se modlit se mnou. Latinsky vás naučím. Dříve to ministranti uměli.“ A stalo se. Za rok jsme se hodně naučili a po mši svaté se modlíme plynule latinsky s panem farářem. Má z toho velikou radost. Také nám se líbí, že už nás uznává i kostelník. Ale máme starost: co koupíme panu faráři letos? Jeden z návrhů zní: latinský slovník. Co myslíte, bude se otci Jiřímu dárek líbit? |
| Pr/Qr: | 1889/0 |
|
Archivní článek