TOPlist
prosincové číslolednové čísloúnorové číslo


Jsi 1275989. návštěvník.
Tento den 342.
Svátek
Dnes má svátek
Soňa.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
Náhled titulní strany

Archivní článek

Tarsicius:11/2007
Rubrika:Hurá za ním
Autor:otec Václav Trmač
Název:Misionář v pralese
Článek:Byla to bohatá, hezká nevěsta, ale taky milosrdná k chudým! Jenže Pavel tu nabídku odmítnul!
Maminka se dívala za Pavlem, dokud ho mohla vidět. Pak se vrátila do světnice, sundala se zdi starý dřevěný kříž, položila ho na stůl, posadila se a položila hlavu na kříž.

Potřebovala svěřit tíhu svých myšlenek tomu, který nám nejlíp rozumí. Tiše se modlila:
„Pane Ježíši, tys taky opustil svou maminku, když přišel čas, tak, jako dnes můj syn mě. Určitě jsi jí byl také oporou ve všech starostech. Jistě to pro tebe nebylo lehké stejně jako pro mého Pavlíka. Viděla jsem na něm, že celou noc nespal... Ve dvaceti letech je už člověk dospělý, zastane spoustu práce, už je to kus chlapa, a přece je tak nezkušený... A ten můj poctivka má sklon všechno přehánět. Když si jen vzpomenu, jaké rány měl na zádech, když ho napadlo přiblížit se tvému utrpení tím, že bude sám sebe bičovat! A přesvědčil o užitečnosti tohoto počínání i Jeníka. Musela jsem jim to zakázat, jinak by se snad zmrzačili.
No, možná tomu ti kluci rozumějí víc než já, stará ženská. Když jsem oknem slyšela při práci na zahradě, jak Pavel učil náboženství své mladší sourozence, nestačila jsem se divit, kde to všechno sebral. I já jsem pochytila plno věcí, které jsem dříve nevěděla. Tenkrát jsem si říkala, že by z něho byl dobrý farář, jenže kde bychom vzali peníze na studia? A jeho silné ruce byly potřeba v obchodě i v hospodářství.
Potom, co jsme přišli skoro o všechen majetek, pro nás byla nabyla prosba o vezdejší chléb velmi konkrétní obsah – skutečně jsme někdy nevěděli, jestli bude k jídlu aspoň suchý chleba, a vůbec nám nevadilo, že si ho nemáme čím namazat nebo co k němu přikusovat. A po manželově smrti to bylo ještě horší. Pavlovi bylo 16 a přesto zastal všechnu práci skoro jako náš táta.

Jenže pak přišla ta válka s Turky. A Pavlík z toho měl radost! Hned ho napadlo, aby obětoval svůj život pro tebe. Ale nevedla ho touha zabíjet tvé nepřátele, však víš, Pane Ježíši. Chtěl hájit tvou čest a slávu. Naštěstí mu to pan farář rozmluvil a Pavel nikam neodešel. Jak jsem si oddechla! On by smrt ve válce jistě přijal jako účast na tvém utrpení, ale co moje mateřské srdce? I když se mi narodilo 16 dětí, každé z nich mám více ráda než sebe!“

Při myšlence na děti pozvedla paní Daneiová hlavu a podívala na dvě své nejmladší, které ještě spokojeně spaly a netušily, že možná svého staršího bráchu už nikdy neuvidí. Pak se uklidněna vrátila k modlitbě. „Děkuji ti, Pane Ježíši, i za to blýskání na lepší časy, i když z toho nakonec nic nebylo. Pavel dostal nabídku ke sňatku, který by jemu i nám zabezpečil klidný život bez starostí o to, co budeme jíst nebo do čeho se oblečeme. A ta nevěsta se mi docela líbila. Byla bohatá, hezká, ale taky milosrdná k chudým! Jenže Pavel tu nabídku odmítnul, stejně jako dědictví po bohatém strýčkovi. Měla jsem slzy na krajíčku a zároveň takový vztek jako ještě nikdy. No, nějak jsem to zvládla. Viděla jsem projev tvého milosrdenství v tom štěstí, zatímco Pavlík v odmítnutí bohatství viděl možnost, jak ti ukázat, že tě má rád nade všechno. A teď se rozhodl vzdát úplně všeho a žít jako poustevník jen s tebou a pro tebe. Nebylo síly, která by ho zastavila...“
Jedno z malých dětí se začalo vrtět a potom vzlykat. Pavlova maminka rychle ukončila modlitbu, políbila kříž, pověsila ho zpátky na zeď, uklidnila svého drobečka, kterému se cosi škaredého zdálo a pustila se do přípravy snídaně, aby byla hotova dříve, než se ta její drobotina vybatolí z pelíšků.


Pavel František, nazývaný Pavel od Kříže, se narodil 3. ledna 1694 v obci Ovadě poblíž Alessandrie (v severozápadní Itálii) jako druhý ze 16 dětí. V mládí pomáhal otci v obchodě a svému faráři (od roku 1713) při vyučování náboženství. Rozjímání o Ježíšově utrpení a touha po přísném asketickém životě ho přivedly k rozhodnutí založit řád pasionistů. Kromě tří obvyklých slibů skládali ještě čtvrtý: šířit úctu k utrpení Páně. Pro příliš tvrdou přísnost byly jejich stanovy schváleny nejprve ústně (1724) a teprve po úpravách (1741) písemně. Po vysvěcení na kněze (1727) se usadil se svými druhy na vrchu Monte Argentariu severně od Říma a odtud konali lidové misie; do roku 1773 už měli ve střední Itálii 12 klášterů. Založil také ženskou větev řádu pasionistů (1771). Jako odkaz zanechal kromě řeholních pravidel svůj duchovní deník a více než 2000 dopisů. Zemřel 18. října 1775 v klášteře při bazilice sv. Jana a Pavla v Římě. Za svatého byl prohlášen v roce 1867.
Pr/Qr:1396/0
Zbývá do:


Kalendář
Kontakt na redakci: redakce@tarsicius.cz, tel: 480 023 407, 775 598 604 © 2005-2024 Tarsicius - zapsaný spolek