|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 10/2005 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro borce |
| Autor: | Štěpán Pospíšil |
| Název: | Bože, ta třída je příšerná |
| Článek: | „Pane, já už tam nechci! Udělej něco, ať už tam nemusím chodit!“ „Co se děje, proč jsi tak nešťastný?“ „Nikdo se tam se mnou nebaví, všichni se pomlouvají a v jednom kuse melou samé sprosťárny! Já už tam nevydržím – copak takhle se žít?“ „A jakou třídu bys chtěl mít?“ „Já nevím, to je jedno, hlavně ne tuhle!!! Prostě abychom byli normální, drželi při sobě, pomáhali si a v jednom kuse se nehádali…“ „A proč se hádáte?“ „Třeba kvůli výletu! To je síla – je říjen a my se do krve hádáme, kam pojedeme na školní výlet v červnu. Půlka třídy chce na vodu, druhá půlka na kola! Nikdo nechce ustoupit…“ „A co by to mohlo změnit?“ „Třeba kdyby přišel někdo nový, někdo normální, kdo by se pořád nehádal. Kdo by dokázal aspoň trochu srovnat Pavla s Martinem, kteří to vždycky začnou. Řvou na sebe sprosté nadávky přes celou třídu a ostatní se k nim přidají…“ „A proč to dělají?“ „Já fakt nevím, asi musí mít pocit, že jsou středem pozornosti, nebo si prostě něco dokazují…“ „Proč si potřebují něco dokazovat?“ „Ve škole jim to moc nejde. Učitelé na ně pořád nadávají… Doma asi taky – já nevím, asi se to na člověku podepíše, když mu nic nejde a všichni ho jenom prudí…“ „O co jim tedy jde?“ „Asi chtějí vědět, že je někdo bere, že jsou pro někoho důležití, že je má rád, i když jim škola přerůstá přes hlavu…“ „Mně na nich záleží, pro mě jsou tak důležití, že jsem pro ně obětoval vlastního Syna.“ „No jo, ale oni to neví! A když za nimi přijdu a řeknu – Pán Bůh vás má rád…, vysmějou se mi!“ „Nemusíš přece stále mluvit… Jak to víš ty, že tě mám rád?“ „Cítím to, když se modlím, když jsem na mši, když jsem s rodiči…“ „A oni ti to stále říkají?“ „To ne, prostě je mi s nimi dobře. Když vidím, jak jsou super, uvědomím si, žes je stvořil ty, Bože, abych mohl cítit tvojí lásku…“ „A mají Pavel s Martinem někoho, koho jsem stvořil, aby u něho cítili mou nekonečnou lásku?“ „Těžko, rodiče jsou rozvedení… Musí to být strašné, když nikoho nemají… Pane, prosím, pošli jim někoho, kdo jim ukáže tvou lásku!“ „Vždyť posílám, právě teď!“ „Tak koukám, že přece jen někdo nový do třídy přijde, kdo ty dva dokáže srovnat. Budeš to ty, Pane, a půjdeš se mnou. Udělám, co budeš chtít, jen mi prosím, pomoz najít způsob, jak na to… Amen.“ |
| Pr/Qr: | 1296/0 |
|
Archivní článek