Jsi 1282866. návštěvník.
Tento den 80.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Rudolf.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 4/2006 | | Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky | | Autor: | otec Marek Miškovský | | Název: | Relativita času | | Článek: | Jednou jsem byl v cizím městě. Prohlédl jsem si hrad a muzeum, a do odjezdu vlaku zbývalo ještě hodně času. Bloumal jsem ulicemi – jak už to turisté dělávají, rozhlížel jsem se, kde je co zajímavého, a snažil se nasát trochu té cizokrajné atmosféry. Jdu kolem kostela – taková ta nařasená barokní fasáda – dveře byly pootevřeny a zevnitř zaznívala hudba. Vstoupil jsem do šera kostela, trochu se rozhlédl a usedl do zadní lavice. Oči si zvykaly na šero a do mne vstupoval proud varhaní hudby. Ani jsem nechtěl zažít něco zvláštního, ale vše začalo jakoby nabírat na zřetelnosti a kráse, cítil jsem se opojen hudbou. Najednou mi blesklo hlavou: A pro koho to tu vlastně ta krása zní? Jsem tu sám, varhaník o mně neví. Záblesk slunce skrz okno, paprsek dopadl na zlacený tabernákl. Vše mi najednou bylo jasné, okamžik osvícení: to vše je pro Boha! Skrze hudbu jsem vnímal Jeho velikost a celá má bytost v tu chvíli pěla s varhanami chválu Tomu, který je Pánem všehomíra. Dozněl poslední akord i echo v prázdném prostoru. Trhl jsem sebou a podíval se na hodinky. Do odjezdu vlaku zbývalo , právě tolik, abych stačil svižným krokem dojít na nádraží. Vypadl jsem na ulici, slunce mě oslepilo a přivítal mě starý šedivý svět se svým spěchem a troubením aut. Nic se nezměnilo a přitom mi vše připadalo tak strašně cizí a disharmonické. To já jsem byl najednou jiný, proměněný Božím dotekem.
Sedím ve vlaku a přemýšlím o času a věčnosti. V několika okamžicích jsem zahlédl něco z Boží velebnosti a minuta byly dobré dvě hodiny. Ani by mi nevadilo, kdyby přitom utekl třeba týden.
Čas je míra změny (aby bylo co měřit, potřebujeme nějaký pohyb, změnu). Kde je vše nehybné, není ani čas. Bůh se nemění (filosofové říkají: nehybný hybatel), a tak v něm není čas. Znamená to, že nemůže stárnout, znamená to, že je věčně mladý. Je zvláštní, že i když je beze změny, je v Něm plnost života (a ten se jak známo projevuje nejčastěji pohybem) … těžká filosofie! Ale možná začínám tušit, co to asi je věčnost, kdy se budeme propadat do nekonečného nehybného Boha, poznávat Jeho nezměrnou velikost, jásat z Jeho svatosti a za všechno Ho chválit.
A proč čekat až na věčnost? Nemohu se do Boha nořit už zde na zemi skrze to, čemu říkám modlitba? Jsem-li něčím uchvácen, můj vnitřní čas jde jinak než ten fyzikální. Neboj se dávat Bohu každý den trochu času. Odměnou ti bude stálé nyní, odměnou ti bude Bůh sám. | | Pr/Qr: | 1360/0 |
|
|
