|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 9/2012 |
| Rubrika: | Hurá za ním |
| Autor: | otec Václav Trmač |
| Název: | Létající františkán |
| Článek: | Kdyby v 17. století fungovaly sdělovací prostředky tak jako dnes, mohli by si lidé přečíst v novinách tuto zprávu: 23. 7. 1653 byl pod dohledem vrchního inkvizitora a vojenského oddílu dopraven z Assisi do Pietrarobbie františkán Josef D. Jmenovaný vězeň nedbá na zákony státní ani přírodní, je podezřelý z čarodějnictví. Přes snahu zamezit jeho stykům s veřejností odvádí množství lidu od práce a dalších povinností prapodivnými kousky, kterých se dopouští i během slavení mše. Proto bylo rozhodnuto o jeho přemístění z dosahu veřejnosti, které se však nepodařilo utajit, takže delikventa provázely zástupy lidu. Obavy z pokusu osvobodit vězně se nenaplnily. Jistý rozruch vzbudilo uzdravení dvou nemocných, dívky a starce, kterým se podařilo dotknout se oděvu jmenovaného františkána. Josef D. pochází z neuspořádaných rodinných poměrů. Otec opustil těhotnou manželku, aby unikl zákonu; nebyl totiž schopen splácet dluhy, do nichž se nerozvážně zapletl. Jeho žena porodila syna ve stáji, kde se ze stejných důvodů také ona snažila uniknout spravedlnosti. Syna vychovávala sama v tak špatných hygienických podmínkách, že mu málem přivodila smrt. Vyléčení údajně dosáhla skrze zázrak; ve skutečnosti právě tady můžeme hledat počátky magických kousků jmenovaného. Zanedbával školu a fiaskem skončil pokus naučit ho obuvnickému řemeslu. S pomocí příbuzných se mu podařilo vstoupit do kláštera, odkud byl po 8 měsících pro naprostou neschopnost propuštěn. O dva roky později po smrti otce na něho přešly otcovy dluhy. Skrýval se v podkroví kostela, kam mu kostelník nosil zbytky jídla. Po půl roce dosáhli příbuzní opět přijetí Josefa D. do kláštera, i když to zákon dlužníkům zakazuje. Tam jmenovaný dosáhl podivným způsobem kněžského svěcení. Ke zkoušce ze čtení a výkladu Evangelií se naučil jen jedinou kapitolu a kupodivu nezávislý zkoušející otevřel Bibli při zkoušce právě na tom místě. Před dalšími zkouškami musel zkoušející urychleně odcestovat. J. D. je tedy nesložil, přesto byl vysvěcen na kněze. Tím byl definitivně zachráněn před vymáháním dluhů. Podařilo se mu nabýt nějakého majetku. Někdy pro zachování slibu chudoby prodal lepší oděv a jiné věci, které si pořídil, ale dříve, než stihl rozdat získané peníze chudým, zase si prodané věci koupil zpátky. Od roku 1630 existují záznamy o tom, že se vznášel ve vzduchu. Tvrdil, že se jedná o dar levitace, který se projeví při myšlence na Boží lásku k lidem. Jakým podvodem dosahoval iluze létání ve skutečnosti, to se nepodařilo prokázat ani inkvizičnímu tribunálu, k němuž bylo z tohoto důvodu podáno několik žalob. Otázkou zůstává i množství údajných zázraků, k nimž došlo na přímluvu obviněného. I tady se mohlo jednat o podvod a matení veřejnosti za účelem získání popularity. Snaha nadřízených o dosažení změny a jejich pomoc v tomto směru nebyla Josefem D. využita, proto se jeví jako nezbytné ještě výrazněji omezit jeho osobní svobodu. Tenkrát ještě byly noviny „v plenkách“, a tak se k jejich vydavatelům tahle zpráva nedostala. Je tu ovšem někdo, kdo nepotřebuje noviny a zpravodaje, kdo vidí až na dno lidského srdce a neposuzuje lidskýma očima. Můžeme si představit, že se 18. 9. 1663, když Josef zemřel, jeho duše blížila s obavami k nebeské bráně. Jak dopadne Boží soud? Bude mu odpuštěna jeho nešikovnost? Bude mu odpuštěno to, že se nedokázal skoro nic naučit? Že tak dlouho bojoval se závislostí na některých věcech? Že mu dělalo dobře po tolika letech úplné chudoby mít něco zbytečného? Bylo dostatečné jeho pokání a posty? Dokázal dost děkovat za dary, které nezaslouženě od Boha dostal, za schopnost vidět do budoucnosti i do hloubi lidských srdcí? A za tu levitaci a za vůni, která z něho vycházela? Bral tyto dary jako trápení místo toho, aby se z nich radoval. Pořád ho někdo okukoval a očichával. Jenže stačil sebemenší podnět, který mu připomněl Boha, a už byl mimo tento svět. To, že sloužil mši někdy i 5 hodin, jistě nevadilo Bohu, ale kdo ví, jestli mu to odpustil kostelník, který musel čekat, až skončí. A byl dostatečně poslušný ke svým představeným? Co když měli pravdu, když ho vydali inkvizičnímu soudu? Mezi bludem a svatým nadšením je velmi tenká hranice. Pak Josef uviděl Boha tváří v tvář. Zaplavilo ho štěstí, které ho už během pozemského putování zvedalo ze země, ale už bez obav, co na to řeknou náhodní diváci. Tady to bylo normální. Všechny pochybnosti a otázky zmizely. Takový pokoj Josef na zemi nikdy nezažil. Tady ho nerušilo vůbec nic. Přesto však, protože i to potřeboval ke štěstí, dříve než se plně oddal těm krásným pocitům, poslal požehnání těm, kteří si na zemi nad jeho mrtvým tělem oddechli, že se ho konečně zbavili. Svatý Josef Kupertinský pocházel z velmi chudé rodiny v Itálii. Jeho dětství bylo poznamenáno nemocí a přestože neměl dostatečné vzdělání a nedokázal se skoro nic naučit, byl Boží milostí přiveden k řeholnímu a kněžskému životu. Vynikal ve ctnostech, zejména v mimořádné poslušnosti, a byl obdařen mnohými mystickými dary, mezi nimiž je charisma zázraků, levitace i nahlížení do srdcí druhých. Měl velkou úctu a důvěru k Boží Matce. Papež bl. Jan Pavel II. ho označil za světce, který „nevychází z módy“ a který stále zůstává „příkladným modelem svatosti a mistrem modlitby“. |
| Pr/Qr: | 1394/0 |
|
Archivní článek