|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 12/2013 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Zbyněk Pavienský |
| Název: | Svatá rodina v každém obýváku |
| Článek: | Stojím v tlumeném přítmí večerního kostela, plameny svíček se chvějí v rytmu mého dechu, nasládlá vůně kadidla mě dráždí v nose. Jsou Vánoce. Postavička Josefa ze starého farního betléma stojí mírně rozkročená před Marií držící figurku Ježíška v náručí. Opírá se o hůl a svým postojem dává všem jasně najevo, že svoji rodinu bude chránit za každou cenu. Matka Boží láskyplně pohlíží na svého syna, který mi žehná zvednutou pravou ručkou. Jeho oči pohlížejí přímo na mě, zve mě dovnitř, do útulného tepla chléva. Omšelé lipové dřevo betléma ožívá kouzlem Vánoc. Najednou mi začíná docházet, jak moc jsme podobní Svaté rodině, jak všichni, kteří stojíme kolem betléma, jsme jim podobní. Svatá rodina je vzorem a příkladem všem rodinám, a to nejen vzájemnou láskou, ale především jejich oddaností Bohu, díky níž se jim mohl narodit malý Ježíšek, Spasitel a Vykupitel světa. Pojďme prozkoumat podobnost dnešních rodin s rodinou Marie a Josefa. A nejenom to, zkusme vytvořit společně anketu zkoumající životy našich rodičů. Možná objevíme, že Svatá rodina má pro nás stále význam, že to není jenom památka na kterou vzpomínáme o Vánocích, ale příklad, který má cenu stále napodobovat. Každou adventní neděli se vžijte do role novinářů a položte mámě i tátovi otázky, které zde najdete. Pozvěte své rodiče k sobě do pokojíčku, připravte jim nějaké drobné pohoštění a pořádně je vyslechněte. Ti z vás, kteří pošlou do redakce Tarsicia všechny čtyři vyplněné formuláře, budou zařazeni do slosování o ceny. Pokud si nechcete svůj oblíbeny časopis rozstříhat, můžete formuláře ofotit nebo zaslat odpovědi na náš email redakce@tarsicius. 1. neděle adventní – Marie byla zasnoubena Josefovi… (Mt 1, 18) O seznámení Marie s Josefem nám Bible mnoho neříká. Možná se potkávali na prašných ulicích Nazaretu, ale nejspíš se vůbec neznali a svatbu dohodli rodiče. Dnes si svého partnera každý musí najít sám (taky nám to ovšem zabere větší část mládí). Zásadním momentem každého seznámení jsou vzájemné sympatie a přitažlivost. Síla této přitažlivosti dokáže proměnit i kuriózní situace na první poznání budoucích manželů. Občas se říká, že protiklady se přitahují. Určitě se tím nemyslí, že by se přitahovali lidé vzájemně protivní, ale spíše, že sympatie ve mně často vyvolá člověk, který má odlišné povahové rysy než já. My kluci máme většinou problémy s frajeřením a neotesaností. A proto si často hledáme partnerky klidné, mírné a laskavé. Není to ale recept, který by perfektně a za všech situací fungoval. Může se stát, že vzájemná rozdílnost je tak veliká, že neexistuje možnost shody v zásadních názorech, jako je například vztah k víře. A proto je tak důležitá fáze chození. Během této doby se partneři poznávají, otevírají si své srdce a mluví o svých plánech do budoucna. Teprve poté je možno předstoupit před oltář a říct si své vzájemné ano. Otázky: Společné: Jak jste se poznali? Jak dlouho jste spolu chodili? Co vám dělalo největší problém? Na mámu: Jaká vlastnost se ti na mém tátovi nejvíce líbila? Jaká tvoje vlastnost se nejvíc líbila tátovi? Na tátu: Jaká vlastnost se ti na mé mámě nejvíce líbila? Jaká tvoje vlastnost se nejvíc líbila mámě? 2. neděle adventní – I porodila svého prvorozeného syna… (Lk 2, 7) Radostí každého manželství je narození potomka. Tatínci by si přáli kluka, mámy radši holčičku. Ale pak se radují všichni. Stejnou radost jako tvoji rodiče zažívali i Maria a Josef. Ale s nimi se radoval celý vesmír a s ním i všichni andělé. Ten, skrze něhož bylo všechno stvořeno, přijal na sebe lidské tělo a narodil se jako malé bezbranné dítě. Jejich štěstí bylo ale brzo narušeno. Josef ve spánku dostává špatné zprávy a se svojí ženou a miminkem prchají do Egypta. Podobně se děje i všem rodičům, nemusí sice prchat tajně do Egypta, ale přicházejí první nemoci, noční pláč, očkování a růst zubů. Stejně jako Marie s Josefem museli přinášet oběti, tak i dnešní rodiče se musí vzdát mnoha věcí, které předtím považovali za samozřejmé. Třeba nočního spánku či chození do kina, neboť miminko vyžaduje stálou péči. Ale odměnou jim je pohled na jejich děti, radost z prvních kroků a slov. Stejně jako se radovali Marie s Josefem: „Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním“ (Lk 2, 40). Společné otázky: Věděli jste už dopředu, jestli to bude kluk nebo holka? Jaká jména jste měli připravená? Nechal jsem vás v noci spát jako miminko? Jaké jsem dostal dárky k prvním Vánocům? Jsem někomu z rodiny podobný? Na tátu: Byl jsi u mého porodu? 3. neděle adventní – Všechno uchovávala ve svém srdci… (Lk 2, 51) Matka Kristova se dozvídala mnoho věcí, kterým možná úplně nerozuměla. Jako třeba když se jim jejich syn na tři dny ztratil a oni ho našli až v chrámu. Musely to být pro oba dva hrozné okamžiky, nejspíš se i chvíli dohadovali o tom, kdo ho měl vlastně hlídat. Možná si umíte představit, jak by tato scéna vypadala v běžné domácnosti. Máma: „Vždyť jsem ti říkala, ať na něj dáváš pozor.“ Táta: „A taky jsem dával, ale pak šel přeci za tebou.“ Máma: „Ale ...“ A tak, přes mnohá „ale“, by jejich dohadování přerostlo v hádku. A hádka čas od času nemine žádnou rodinu. Většinou jde o pouhé hledání shody, které může mít i docela hlasitý charakter. Někdy ale může jeden z partnerů druhému ublížit, a to třeba i nevědomky. Stačí špatné slovo ve špatný čas a oheň je na střeše. A v tomto okamžiku je potřeba jednat podle vzoru Matky Boží. Ze srdce se omluvit a v srdci odpustit. Otázky: Hádáte se často? Jaké jsou nejčastější problémy, které řešíte? Hádáte se někdy i kvůli mně? Víte, že my děti máme z každé vaší hádky strach? 4. neděle adventní – Blažená dvojice, Jáchyme a Anno! (Z kázání sv. Jana Damašského, breviář) Bible nám o rodičích Marie Nazaretské nic neříká, ale tradice na ně vzpomíná a církev jejich památku slaví 26. července. Svatou Annu občas můžeme spatřit na obrazech či sochách, jak drží na kolenou malého Ježíška. A stejně tak i dnes mnoho babiček a dědečků pečuje o svá vnoučata. Typická babička si se svými vnoučaty především povídá, vypráví jim o svém mládí, ale i o svých dětech, tedy jejich rodičích. A malé děti většinou napjatě poslouchají, neboť tak poznávají své kořeny, svůj „rodostrom“ a svoje postavení v něm. No a dědečci vymýšlejí hry a zábavu. Chodí s dětmi na výlety, na houby nebo chytat ryby. Buďme za ně vděční a oplácejme jim láskou, podobně jako svatá Matka Boží své mamince. Otázky: Vyprávěla vám vaše babička příhody z dětství? Na mámu: Jaký byl tvůj dědeček? Jak často tě hlídali? Co tě nejvíce zaujalo z jeho života? Na tátu: Jaká byla tvoje babička? Jak často tě hlídali? Co tě nejvíce zaujalo z jejího života? Odpovědi na otázky ze všech čtyřech adventních nedělí nám zasílejte do konce prosince na náš mail: redakce@tarsicius.cz. Ten z vás, kdo bude vylosován vyhraje nové CD křesťanské kapely KaPři s názvem Dobryj večir! |
| Pr/Qr: | 1476/0 |
|
Archivní článek