|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 5/2015 |
| Rubrika: | Duchovní slovo otce biskupa |
| Autor: | kardinál Dominik Duka |
| Název: | Létat nad oblaky je krásné |
| Článek: | Milí kolegové ministranti, byl jsem požádán redakcí vašeho časopisu, abych vám napsal, jak se to stalo, že jsem knězem. Chtěl bych připomenout, že my, křesťané, máme jenom jednoho kněze, a to je Pán Ježíš. Tak nám to píše autor listu Židům, křesťan z Alexandrie, možná také kněz, a vysvětluje, kdo je kněz na podkladě chrámové liturgie v Jeruzalémě. Mimochodem to také potvrzuje to, že list byl napsán, ještě když chrám existoval. Víme, že Pán Ježíš dal podíl na svém kněžství svým učedníkům, jak si připomínáme na Zelený čtvrtek, ale také dává tu možnost všem pokřtěným, takže např. ženich a nevěsta si udílejí svátost manželství. Vidíte, jak je nepravdivá diskuze, že žena v katolické církvi nemůže být knězem. Předsedat Eucharistii, opakovat při mši svaté Ježíšova slova: „Toto je mé Tělo..., toto je kalich mé Krve...“ může však říkat ve ztotožnění s Ježíšem Kristem jen ten, na kterého jeden z nástupců apoštolů či učedníků - biskup, vloží ruce. Tak nazýváme svátost kněžství. V mém životě vše začíná o Velikonocích. Na pondělí velikonoční jsem se narodil, o Velikonocích na Zelený čtvrtek jsem poprvé ministroval. Volání být knězem se zrodilo ve Velikonoční době při Májových pobožnostech. Určitě jste někdy slyšeli, že některý kněz opouští své povolání. Já jsem právě při té májové poslouchal kázání našeho pana faráře v kostele sv. apoštola Pavla na Pouchově v Hradci Králové (a hledejte, jak chcete, je to jediný kostel sv. Pavla v České republice), které také bylo o knězi, který chce utéct z kněžství. A v mém nitru se ozvalo takové naléhavé hlodání: „Neměl bys nastoupit na jeho místo?“ A již jsem se od té chvíle tohoto hlasu nezbavil a ve mně více a více rostlo vědomí, že u oltáře je moje místo. Jako malý ministrant jsem mohl poznávat kněze, kteří byli odváděni do vězení, kteří se nebáli hovořit pravdu, kteří z kazatelny vítali z vězení navracející se vojáky a výsledkem bylo, že jim byl odňat tzv. státní souhlas a sami šli pracovat do fabriky. To byla doba mého rozhodování. Chtěl jsem být také pilotem, námořníkem, cestovat po světě, honit pytláky v lese jako hajný. Řekl bych jen jedno, vždycky se mi líbilo takové povolání, které chce chlapa, který se nebojí a může poznávat něco nového, neznámého. A jednou, v době, kdy jsem o víkendech cestoval po Československu, abych připravoval na kněze tajné bohoslovce, řeholníky, se mi někdy kolem čtvrté hodiny ve spící Ostravě vybavil obraz pilota Exupéryho, jak ráno musí odjíždět na letiště, aby pak usedl do letadla a vzlétl nad oblaka. A tak jsem pochopil, jak se má touha být letcem a letět vzhůru nad oblaka splnila v kněžství, které je vždy cestou vzhůru nad oblaka. Někdy přináší těžkosti, člověk se pak nesmí bát a musí vědět, že to, co dělá, je pro druhé. A pokud jste Brňáci, tak to kázání, které jsem slyšel o májové, byla četba z knihy pana katechety Procházky „Pod kopulí bílé svatyně“ a nedaleko této svatyně pracovali na překladu Jeruzalémské Bible manželé Halasovi, ke kterým jsem pak do Brna přijížděl, abychom tento překlad mohli připravit pro české čtenáře. Řekli bychom: „Nic neděje se marně, vše řídí ruka Páně!“ A tak vám všem přeji: buďte skuteční chlapi a nebojte se! Létat nad oblaky je krásné a můžete být blízko Pánu Bohu. |
| Pr/Qr: | 1600/0 |
|
Archivní článek