TOPlist
prosincové číslolednové čísloúnorové číslo


Jsi 1275955. návštěvník.
Tento den 308.
Svátek
Dnes má svátek
Soňa.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
Náhled titulní strany

Archivní článek

Tarsicius:7/2016
Rubrika:Téma
Autor:Redakce
Název:Rytíř všedního dne
Článek:V našem prázdninovém „rytířském“ vydání nemůže samozřejmě chybět ani rozhovor s člověkem, který pravidelně obléká brnění a trénuje boj zblízka. Na otázky nám odpovídal halapartník a pikenýr a bývalý čtenář Tarsicia Filip Ge.


Co Vás zaujalo na rytířství a jak dlouho se mu věnujete?

Rytířství a středověká historie mě zajímaly už od malička. Již od tří let jsem byl vychováván v duchu skautské výchovy, a ta v mnoha ohledech vychází i z rytířských ideálů. Doma jsem měl několik encyklopedických knih s obrázky hradů a vojáků, a když jsem v roce 1999 byl poprvé na rytířském táboře v Budkovicích pořádaném jesuity, moje životní vášeň začala. Na rytířských táborech jsem byl ještě několikrát, než jsem se historickému šermu začal věnovat pravidelně. Do své první skupiny historického šermu jsem vstoupil ve svých 14 letech v roce 2002. Od té doby jsem prošel mnoha skupinami, ale šermovat (či lépe bojovat) jsem už nepřestal.


V jakém historickém období se jako rytíř objevujete?

Když jsem začínal, vůbec jsme nepřemýšleli nad nějakým obdobím, jen jsme nakoupili meče, svářečské rukavice, ušili jednoduché varkoče (barevná zdobená svrchní čásť oděvu zakrývající zbroj, pomáhala rozlišit bojující mezi sebou) a lněné košile a pod vedením zkušenějších kamarádů se snažili své zbraně ovládnout a neublížit si. Později jsme začali zjišťovat, že středověk je velice široké období, zahrnuje více jak 900 let, a móda, vojenská výstroj i vybavení se v průběhu několikrát změnily. Po období „všegotiky“ jsem se po sérii hledání začal zhlížet v období husitských válek, a tak jsem asi v 16 letech začal dokupovat své vybavení a výzbroj. Pořídil jsem si železný klobouk a plátové rukavice, svou první sudlici a sám si ušil vycpávanou zbroj ke kolenům. Později jsme se s několika kamarády rozhodli více modernizovat, a tak asi v 18 letech jsem už definitivně zakotvil v tom pro mě nejkrásnějším období středověku: v poslední třetině 15. století. Společně s mnoha dalšími nadšenci jsme začali rekonstruovat švýcarskou žoldáckou pěchotní jednotku z roku 1474 a nazvali se Rattenschwanz. V období pozdní gotiky jsem jako švýcarský halapartník a pikenýr z kantonu Bern aktivní dodnes.


Čím Vás tato doba oslovuje?


Pozdní středověk je velmi turbulentní období, ve kterém probíhá řada celospolečenských změn. Z Itálie se do Evropy šíří renesance a církví rezonují myšlenky náboženské reformace, které vyústí o 40 let později ve velkou reformu Martina Luthera v Augsburgu. Prudce se vyvíjí móda a vojenská taktika. Přichází definitivní konec elitních jezdců – rytířů, které se pokoušelo rehabilitovat Burgundské vévodství. A právě jejich armáda, špičkově a nákladně vyzbrojená, byla na hlavu poražena obyčejnými měšťany bránícími své údolí a lesy – Švýcary.
Boj outsidera proti silnějšímu a lépe vyzbrojenému soupeři. Předem jasný výsledek byl zvrácen bojovou kázní, výcvikem a odhodlaností. Nafoukaní jezdci konce středověku nebyli schopni porazit odhodlané a dobře vycvičené pěšáky s dlouhými píkami. A tento úžasný moment je pro mě zásadním a přitažlivým už téměř deset let.

Vnímáte i duchovní rozměr rytířství?

Rytířské ideály a romantika mě formovaly v celém období mého dospívání. Rád jsem se tehdy považoval za moderního rytíře a obdivoval jsem kulturu 13. a 14. století, kdy éra rytířství vrcholí. Ctnosti tehdejších rytířů (víra, naděje, láska, milosrdenství, statečnost, spravedlnost, moudrost, umírněnost) již možná dnes nejsou tak populární, ale o to více v moderní době potřebné.
V období, kterému se věnuji, je rytířství již degenerované. Nejde o bojovníky víry a ochránce slabších, ale o zpohodlnělé šlechtice znuděné životem, riskující zdraví v nebezpečných turnajích. A proto jsem rád, že mohu být na straně, která nepředstírá žádné vysoké ideály, ale ve své prostotě, zbožnosti a odhodlání, poráží pýchu a nabubřelost Burgundských jezdeckých šiků.


Je historický šerm spíš sport, nebo umění?

Pod pojem historický šerm je možné schovat širokou paletu přístupů k historii a k boji vůbec. Zkusím jednoduše ukázat čtyři možné přístupy (ale existuje jich víc a vzájemně se mohou kombinovat). První kategorie se věnuje zejména divadlu, historii používá jen jako kulisu ke svým příběhům a nevěnuje tolik pozornosti historickým reáliím. Ve svých představeních používá scénický šerm, který má být okázalý a dramatický, ale k reálnému boji našich předků se vůbec nebude podobat.

Na druhou stranu můžeme historickým šermem nazývat i sport provozovaný v šermírnách a tělocvičnách, kde jsou šermíři vybaveni moderními ochrannými pomůckami a pod dohledem trenérů a mistrů pilují původní bojové umění (blossfechten, harnisch fechten), které se nám do dnešních dnů zachovalo v šermířských učebnicích (fechtbuch). Sportovci se vůbec nemusí zajímat o tehdejší odívání ani chodit v kostýmech, přesto budou dělat historický šerm.

Docela populární a zatím ne příliš rozšířenou kategorií je sport provozovaný kluby středověkého kontaktního boje (anglicky historical medieval battle – HMB). Tento sport je moderním nástupcem původních středověkých pěších turnajů. Každému doporučuji zhlédnout alespoň jedno video z mistrovství světa v HMB nazvané Bitva národů (Battle of the Nations), které se shodou okolností letos i loni odehrávalo v České republice. Tento sport se nesnaží o dokonale věrné zobrazení středověku ani jeho boje, ale přesto urputnost a zdatnost, kterou bojovníci v arénách ukazují, mohou alespoň částečně veřejnosti ukázat, jak by vypadal boj, ve kterém by soupeřům šlo o všechno.

Do poslední kategorie bych zařadil spolky oživlé historie (reenactment), které se snaží zachytit ucelený obraz určité oblasti v daném období. Tyto spolky se ve větší či menší míře věnují studiu historie a pramenů a například si podle dochovaných původních oděvů nebo oděvů zachycených na obrazech a knižních iluminacích vytvářejí vlastní historické repliky. V historickém odění se pak mohou věnovat oživování starých řemesel (living history), sdružovat se do bojových družin nebo rekonstruovat šlechtický dvůr. A právě v takovém spolku oživlé historie Rattenschwanz se sám angažuji.


Sloužíte u Hradní stráže. Inspirovala Vás k této službě

Vaše zkušenost se středověkou obranou hradu?
Jako voják Hradní stráže jsem součástí elitní vojenské jednotky, která má tu čest střežit a bránit sídla prezidenta České republiky. A zejména práce v prostředí, které je zcela nasyceno historií, je velmi inspirativní. Kdo z nás může říct, že spal na nějakém hradě nebo ho hlídal? A pokud jde dokonce o hrad, kde měli své sídlo vévoda svatý Václav, králové Vratislav a Přemysl Otakar II. nebo císaři Karel IV. a Rudolf II., rozhodně mám být na co pyšný.


Můžete zkušenosti z rytířských klání využít i v běžném životě?

Jde zejména o cvičení smyslů a fyzické zdatnosti, které je společné všem, kteří se věnují nějakému bojovému sportu. Navíc jsem získal časem i základní herecké zkušenosti při historických scénických vystoupeních. A také jsem objevil nový koníček, začalo mě bavit ruční šití a vyšívání.


Můžete naše čtenáře pozvat na nějakou historickou bitvu nebo klání, kterého se zúčastníte?

Rád bych vás všechny pozval 13. srpna 2016 na hrad do Budyně nad Ohří, nedaleko Litoměřic, kde se bude konat již 6. ročník bitvy Švýcarů proti Burgunďanům. Bitvu organizuje náš spolek oživené historie Rattenschwanz a těšit se můžete na středověké ležení, opravdu mezinárodní účast bojujících z celé Evropy, historické tance v hradním sále, dobývání hradeb i dětskou stezku. Více informací je na našich stránkách http://bitva-budyne.cz nebo na www.facebook.com/bitvabudyne.
Pr/Qr:1449/0
Zbývá do:


Kalendář
Kontakt na redakci: redakce@tarsicius.cz, tel: 480 023 407, 775 598 604 © 2005-2024 Tarsicius - zapsaný spolek