|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2007 |
| Rubrika: | Moje cesta ke kněžství |
| Autor: | Jan Lukeš |
| Název: | Své kněžství jsem si nevymyslel sám |
| Článek: | Ač pochází ze Slovenska, slouží v ČR a jeho čeština je výborná! Na kněze byl vysvěcen v loňském roce, to znamená, že dnešní rozhovor bude s novoknězem! Co nám o sobě řekne P. Ing. Pavol Poláček? Narozen: 5. 11. 1974 Pochází: z Krásna nad Kysucou, okres Čadca nedaleko Jablunkova, Slovensko Záliby: hudba, knihy, hory Co mu chutná: langoše, bramboráky, pagáče (slovenské jídlo) Oblíbený svatý: sv. Filip Neri, sv. Terezie z Lisieux, sv. Serafín ze Sarova, sv. Jan Maria Vianney, sv. Dominik Savio Vysvěcen na kněze: 24. 6. 2006 v Litoměřicích Vaše nejdelší mše svatá: 1 hod 10 min - na moje narozeniny Vaše nejkratší sloužená mše svatá: 20 min u sestřiček na Maxově v 5:30 Přezdívka: bylo jich za život mnoho, v semináři mi někteří spolubratři říkali „Korytnačka“ (v překladu želva) protože „korytnačku“ si nosím vždy s sebou - tedy moje bříško. Otče Pavle, kdy jste byl pokřtěný a jak to bylo s Vaším prožíváním víry? Pokřtěn jsem byl 24. 11. 1974 v Krásně nad Kysucou. Byl jsem od dětství vychováván ve víře, což bylo velmi pozitivní pro můj další život. Nestačila mi však jen zděděná víra, protože víra je dar od Hospodina a nedá se zdědit, proto jsem byl nespokojen jen s nějakým tradičním prožíváním víry. Hledal jsem celý život odpovědi na své životní otázky, což vyvrcholilo mým osobním obrácením na vysoké škole a zasvěcením se do služby na celý život. Ministroval jste jako kluk? Měl jsem to štěstí, že jsem měl vždy dobré kamarády a ti mě vzali jako třeťáka ministrovat. Nevydržel jsem však dlouho, protože jsem ještě nevěděl, že křesťan je i hříšný člověk a potřebuje odpouštět a dojít k odpuštění. Proto jsem to na čas nechal, později se vrátil k ministrování a po konverzi jsem sloužil jako mimořádný rozdavatel sv. přijímání. Co pro Vás znamenala a co nyní znamená hudba? Hudba je velký dar od Pána. Má moc nás velice přiblížit k Hospodinu. Můj bratr byl DJ a jako malý kluk jsem neustále poslouchal hudbu. Později jsem si vybrušoval hudební vkus a seznámil se s křesťanskou hudební produkcí. Teď poslouchám jenom hudbu, která mě přibližuje k Hospodinu, a snažím se propagovat tuhle hudbu mezi mladými. Hrajete na nějaký hudební nástroj? Snažím se amatérsky hrát na kytaru. Jen tak pro radost, nebo když se modlím. Pro moji službu je kytara vynikajícím prostředkem ke sblížení. To jsem hodně využil jako jáhen v IDCŽM Příchovice. Pocházíte ze Slovenska. Proč jste se rozhodl jít nám pomoci do České republiky? Můj sen byl vždy dělat evangelizaci. Jenomže já nemám dar učit se řeči. Proto, když mi otec Antonín Bratršovský - dej mu, Pane, věčnou slávu - řekl o situaci v litoměřické diecézi, uvědomil jsem si, že v ČR je větší potřeba kněží než na Slovensku. Je to možná náročnější služba, ale jak říká sv. Jan od Kříže, to těžší nás do nebe dovede spíše než to jednodušší. Chodíte radši ke zpovědi, nebo raději zpovídáte? Zpověď je pro mě nástrojem, jak obnovit svůj vztah k Hospodinu. Jeho bolí, když se od něho vzdalujeme, a nás bolí, když neudržujeme tento vztah tak, jak bychom měli. A proto Bůh přichází na pomoc se svým milosrdenstvím. Určitě je zvláštní být na druhé straně zpovědnice a být nástrojem Božího milosrdenství. Uvědomuji si však, že Bůh je ten, který nás uzdravuje z našich vin, a proto mám velikou radost a úctu k lidem, kteří upřímně hledají vztah s Bohem a snaží se obnovit s ním společenství. Jaký je Váš životní vzor? Velkým vzorem jsou moji rodiče. Moje maminka v modlitbě a víře, musím se od ní neustále učit, a můj táta, který byl spravedlivý a dobrý člověk. Také můj pan farář otec Ondrej Sandanus a lidi, skrze něž jsem získal hlubší vztah s Hospodinem. Co pro Vás znamená služba kněze a jak jste se pro tuto cestu rozhodl? Moje cesta ke kněžství byla delší a říkávám, že Pán mě táhnul „provázky lidskými, provazy milování“ (Ozeáš 11, 4). Od dětství jsem toužil přijít na kloub tomu, jak je to s Bohem. Ze začátku jsem neviděl ty správné vzory a hledal jsem odpověď všude možně. V jiných náboženstvích, společenstvích, a našel jsem ji právě - možná i na přímluvu mnoha lidí - v křesťanství. Důležité je, že své povolání a službu kněžství jsem si nevymyslel sám, ale vnímám ho jako povolání od Boha. Proto jsem chtěl mít jistotu, jestli to Bůh opravdu se mnou myslí vážně, a to pochopení mi trvalo dlouho. Co byste vzkázal našim čtenářům? Určitě hodně požehnání v životě i v ministrantské službě. Hlavně, aby každý ministrant poznal a zažil obrovskou Boží lásku k nám. On je ten, pro koho se vyplatí žít a je osobou, která nás bezvýhradně miluje. Ať se staneme svědky této lásky pro všechny kolem nás a ať se síla jeho Ducha projevuje v našich životech. K tomu vám vyprošuji hodně Božího požehnání. Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho radosti ve Vaší kněžské službě. |
| Pr/Qr: | 2228/0 |
|
Archivní článek