|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2013 |
| Rubrika: | Hurá za ním |
| Autor: | Štěpán Smolen |
| Název: | Světec ve vlastní šťávě |
| Článek: | Recept na sv. Ignáce Ingredience: K přípravě budeme potřebovat: jednoho ctižádostivého vojáka, jedno opevněné město, francouzskou armádu, dělovou kouli, zbožné knihy, jeskyni a Pařížskou univerzitu. Postup: Dosud čerstvého a ještě trochu mladého muže s hlavou plnou ctižádostivých snů o lásce krásných dam a potlesku celého světa vezmeme a umístíme do opevněného města. Město necháme dobývat francouzskou armádou. Muže postavíme na hradby a několik hodin jej paříme ve slunečním žáru, smažíme ve vlastním potu a především vaříme ve válečné vřavě. V příhodný okamžik pomocí kanónu umístíme dělovou kouli na mužovy nohy tak, aby jedna utrpěla těžké zlomeniny. (Pozor: pokud muže mineme nebo naopak trefíme příliš přesně, světce se nám vyrobit nepodaří.) Zraněného opatrně na několik měsíců uložíme do špitálu, podstrčíme mu zbožné knihy a necháme kvasit. Pokud proces kvašení proběhne dobře, máme napůl vyhráno. Muž pochopí, že pravou slávu si nedobude jako navoněný a nafoukaný generál, leč spíše jako pokorný vojín Pána Ježíše Krista, a že válčit je třeba nikoliv mečem nebo elegantními slovy, nýbrž postem, modlitbou a službou. Takto prokvašenému, ze zranění uzdravenému a z brnění do hábitu převlečenému vojákovi připravíme jeskyni. Umístíme ho tam na několik měsíců a opět čekáme. Jen občas nahlédneme dovnitř, abychom ověřili, zda se dotyčný alespoň sedm hodin denně věnuje modlitbě a rozjímání. Když jej následně – navenek sice pobledlého, ale duchovním ohněm planoucího – z jeskyně vyjmeme, můžeme ho, máme-li dostatek času, vystavit další dávce slunečního paření a potního šťavení v podobě pěší pouti do Svaté země. Nakonec vezmeme předem připravenou Pařížskou univerzitu a její pomocí muže sedm let nadíváme filozofickými a teologickými znalostmi. Pokud jsme postupovali správně a nic nevynechali, můžeme si nyní jít opláchnout ruce. Svatý Ignác je v tuto chvíli v podstatě hotov a může být servírován. Celý proces vaření se však neobejde bez neustálého žáru Boží milosti a bez souhlasu svobodné vůle na straně vařeného vojáka. Vypustíme-li jej teď do světa, bude potravou všem, které mu Prozřetelnost do cesty pošle. Své druhy i lidi jen letmo potkané nakrmí Kristovou láskou, kterou za léta načerpal. A čím více se bude sám k snědku dávat, tím více se také bude mít. Vůně jeho zapálené služby navíc podnítí mnohé, aby se stali potravou jako on. Dokonce se může stát, že spolu s nimi posléze založí Společnost Ježíšovu, tzv. jezuity, aby sloužili Pánu vyučováním negramotných indiánů i zpovídáním králů, na univerzitách i v amazonské džungli a všude jinde, kde bude třeba. Než však, milí kuchtíci, začnete střílet z děla na své kamarády ve snaze vyrobit z nich svaté, doporučuji vám začít s kulinářským experimentováním u sebe. Uvařte se s Boží pomocí sami podle receptu proroka Samuela, který Pánu opakuje: „Mluv, tvůj služebník naslouchá,“ či podle návodu Panny Marie říkající: „Staň se mi podle tvého slova.“ K přípravě tohoto výtečného pokrmu nepotřebujete nic víc než jedno své já a mnoho trpělivosti. Sami uvidíte, jak budete nakonec Bohu, svým bližním i sami sobě chutnat. |
| Pr/Qr: | 1612/0 |
|
Archivní článek