|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2003 |
| Rubrika: | Aktuálně |
| Autor: | Pavel Gábor |
| Název: | Ani perníkové chaloupce pořádně nerozumíme |
| Článek: | Galileo měl v oblibě metaforu, která má prvopočátky u sv. Pavla, Origena a Tertulliána a kterou rozvinuli učenci 12. století, že totiž Bůh nám dal dvě knihy – Bibli a přírodu. Obě pocházejí od stejného autora, a tudíž si nemohou protiřečit. Jsou však jakoby napsané pro různé čtenáře. Bibli správně čte jen člověk, který ji přijímá jako zjevené Boží slovo. Ale ani to nestačí: musíme ji číst v tom duchu, ve kterém byla napsaná – totiž v Duchu svatém. Přitom je potřeba odlišovat to, co patří k nedokonalosti lidského jazyka, do něhož se Boží slovo vtělilo, od toho, jak promlouvá Bůh ve skrytosti duše. S knihou přírody je to rovněž složité, ale u čtenáře se nepředpokládá víra – spíš naopak. Je to jakoby knihu přírody Bůh napsal pro nevěřící. Sv. Pavel píše: „To, co lze o Bohu poznat, je [nevěřícím] přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Řím 1, 19-20) Posledně jsme si řekli, že Galileo neuznával Keplera, i když oba to byli hluboce věřící lidé. Kepler totiž četl v knize přírody očima víry, a to se Galileovi nezamlouvalo. Nedokonalá nebesa? Kepler zkoumal polohy planet (zejména Marsu), které naměřil Tycho. Chtěl zjistit, jak je to s jejich dráhami. Vyšlo mu, že měřením nejlépe odpovídají dráhy eliptické. To bylo velmi smělé tvrzení, protože nebeské dráhy měly být podle odvěkých představ dokonalé. Elipsa – jak samo slovo napovídá – je kruh, kterému něco chybí (elleipsis řecky znamená „nedostatek“, „vynechání“). Je to „nedokonalý“ tvar. Jak by nebesa mohla být nedokonalá? Nebe je přece vzor dokonalosti! Zdá se, že ani Keplerovi se to ze začátku nelíbilo, ale pak si uvědomil, že dokonalý je pouze Bůh (srov. Mt 5, 48) a stvořené věci se k dokonalosti jen přibližují. Proto tedy mohou být dráhy planet mírně šišaté... Takovéto zdůvodnění se Galileovi nelíbilo. Ponechme stranou, že Galileo Keplera nebral vážně už dlouho před tím, co Kepler přišel s eliptickými dráhami planet. V Galileových očích Keplerovo vysvětlení muselo být pochybné, protože předpokládá víru, a nevěřícímu nic neřekne. Pokud by Galileo měl přijmout eliptické dráhy planet, musel by nejprve najít takové jejich vysvětlení, které by obstálo i v očích nevěřícího člověka. Takové vysvětlení podal až Newton, který spočítal, že tělesa se v centrálním gravitačním poli pohybují po obecných kuželosečkách a jen výjimečně po „nejdokonalejší“ kuželosečce – totiž po kružnici. Jak tedy správně číst knihu přírody? Je napsaná matematickým jazykem. V tom se Galileo i Kepler shodují. Když dovedeme číst písmena, slova a věty, neznamená to ještě, že knize správně rozumíme. Třeba taková pohádka o perníkové chaloupce. Máme jí rozumět tak, že rodiče nemají přebytečné děti nechat zahynout v hlubokém lese? Nebo jí máme rozumět tak, že děti mají krást a když je chytnou, mají se bránit třeba i za cenu vraždy osamělé stařenky? Ani u tak známé pohádky není zřejmé, jak jí rozumět. Kepler na každé stránce knihy přírody viděl Boží působení. Galileovi se to zdálo sice pěkné, ale poněkud zjednodušené. Četba knihy přírody je velmi obtížná a namáhavá. Přírodovědci ji „čtou“ už staletí a stále mají dojem, že jsou jen na začátku. Čím více čtou, tím více je jim jasné, že četba je vede stále dále a hlouběji. Co přináší „četba“? Když celé roky děláte pokusy, které stále nedávají smysl, musíte mít hodně vytrvalosti, abyste s tím nepraštili. Když víte, že příprava měření zabere 30 let, takže se nedožijete výsledku, musíte mít veliké zaujetí pro věc, abyste se do toho pouštěli. Když jste několik let života věnovali ověřování hypotézy, která se nakonec ukázala jako nepravdivá, musíte mít hodně velkou pokoru, abyste o svém selhání všem řekli. Když se kolegovi se během roku povede získat výsledek, na kterém jste pracovali celý život, musíte mít ohromnou úctu k pravdě, abyste to přijali. Zabýváte-li se vědou, nemáte z toho mnoho peněz. A kdybyste vědu nechali a jen zlomek svého nadání věnovali třeba analýzám finančních trhů, byli byste pěkně zajištěni. Četba knihy přírody tedy upřímné přírodovědce vede k vytrvalosti, zaujetí pro věc, pokoře, úctě k pravdě, skromnosti atd. A právě v tom je nejcennější lekce, kterou nám může dát. |
| Pr/Qr: | 1549/0 |
|
Archivní článek