|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2014 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky |
| Autor: | Štěpán Pospíšil |
| Název: | Kapitán Pickard velí: Chraň každou formu života! |
| Článek: | Tak tohle ve Star treku absolutně nechápu. Spojená federace v polovině 23. století tvoří stovky světů a planet. Posádka Enterprise se prohání galaxií na nejdokonalejší mezigalaktické lodi, jaká kdy byla vymyšlena. Kapitán Jean-Luc Pickard s lodí a její útočnou silou dokáže téměř cokoliv, takže většina forem života se před Enterprise může jen třást. A on, místo aby svého postavení využil a stal se vládcem vesmíru, respektuje a ctí všechny možné exoty, které na svých toulkách vesmírem potká. Ať jsou to podrazáci Ferengové, kterým se tak podobá ten divný Dědiš z áčka, nebo Bynarové, kteří jsou v podstatě životně závislí na svém planetárním počítači. Pickard je respektuje – a co víc, pomáhá jim. Dobře, jsou to víceméně živé bytosti. Ale on chrání a pomáhá i individuím, která jsou plná smradlavého beztvarého slizu a člověku se ani trochu nepodobají. A velitel DAT? Dokonalý robot, na němž není živé buňky, je významným členem jeho posádky, váží si ho, a má ho dokonce rád, přestože je to v podstatě jen věc – počítač. Zkrátka Pickard říká, že ať se objeví jakákoliv forma života, zaslouží si respekt a úctu, bez ohledu na to, zda je silná nebo slabá, chytrá nebo primitivní, voňavá či zapáchající... Tohle já prostě nedokážu! Když je někdo v mém okolí mimoň, vytahuje se, otravuje nebo dělá jiné kraviny, vždycky ho sejmu a je klid... Jenže pak přijdu na spolčo a slyším v evangeliu: „Milujte své nepřátelé...“. Ohradím se: „Ale oni mě taky nemilují, tak dostanou, co si zaslouží, když jsou ufoni!“ A kaplan, který evidentně zná Star Trek lépe než já, se zeptá: „A nejsme snad my pro toho dokonalého Pickarda, který nás nejen okamžitě za každý hřích svou mocí nesejme, ale navíc nás miluje a respektuje a v té nejhorší bitvě jde a položí za nás svůj život..., nejsme my pro tohoto Pickarda Ježíše taky takový divní ufoni? Když přijde na to, přihlásit se ke spojenectví s Ním, nepodrazíme ho jak Ferengové? Když celé dny a noci jsme závisle připoutaní k počítači, nejsme jako ubozí Bynarové? A když jsme plní smradlavého nechutného hříšného slizu, přestane nás milovat? A i přesto, že odříkáváme bezmyšlenkovitě mechanicky modlitby a naše srdce je vůči Němu chladné jak odpojená základní deska, nepřipadáme mu jako neživí androidi – pouhopouhé stroje bez lásky?“ Od té doby chodím po světě a přemýšlím, jakou rasu ze Star treku mi připomíná třeba známý bezdomovec, Dědiš z áčka nebo vlastní dokonalostí ohromená Mokřanová z první lavice. Teď už každým tak rychle nepohrdám. Snažím se v nich vidět formu života, kterou je třeba nejen ctít a chránit nebo respektovat, ale především milovat, protože ten úctyhodný život v nich žije sám Kristus – vládce všech galaxií, který nás všechny své ufony pěkně draze vykoupil, když potupně umřel za každého z nás. |
| Pr/Qr: | 1977/0 |
|
Archivní článek