|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2003 |
| Rubrika: | Aktuálně |
| Autor: | Jan Lukeš |
| Název: | Bohoslovec bez semináře |
| Článek: | Dnes se seznámíme s bohoslovcem Zdeňkem Drštkou, který je i naším věrným a obětavým redaktorem. Kromě všech možných článků od něho každý měsíc naleznete na posledních stranách pár slov o liturgii pro nejstarší – z jeho hlavy a jeho pera (či spíše počítače). Také nám dělal reportáže z olomouckého semináře. Nyní se blíží, dá-li Pán, ke svěcení, takže dokud nemůže zpovídat, vyzpovídáme ho my. Zdeňku, mohl bys nás ve zkratce seznámit s tím, jak jsi poznal, že Tě Pán volá ke kněžství? Ve zkratce to půjde jen velmi těžko, ale zkusíme to. Bylo to v době, kdy se mi dařilo – chodil jsem se senzačním děvčetem, měl jsem práci, která mě bavila a živila, zázemí doma i ve farnosti… Ale postupně se dostavil určitý nepokoj – sílící povědomí o tom, že dost možná nejsem na svém místě, že bych mohl být někde jinde a něčím jiným. Tak trochu jako bych došel ke dveřím a mohl – ale nemusel – vzít za kliku. Pokud za ni nevezmu, budu moci jít dál svou cestou, ale nikdy se nedozvím, co za dveřmi bylo. Tento nepokoj dostal konkrétní podobu otázky, zdali bych se nechtěl stát knězem. A věděl jsem, že na tuto otázku musím odpovědět. A když jsem odpověděl ano, našel jsem pokoj. Pak už to šlo řádnou cestou. Přihlásil jsem se svému biskupovi, nastoupil jsem do olomouckého konviktu a posléze semináře a na tamní teologickou fakultu. Tam jsem strávil pěkných, plodných a požehnaných pět let. Potkal jsem tam – mezi studenty, vyučujícími i duchovenstvem – řadu vynikajících lidí a i díky jim se moje povolání upevňovalo. Pro lidi, jako jsou tito, chci být knězem rád. (A samozřejmě nejen pro ně.) Kde se teď nacházíš a co jsou Tvé úkoly? Je to veliký rozdíl oproti semináři? V současnosti působím jako „pastorační asistent“ ve farnostech Letovice a Rozhraní (to jméno je více než symbolické – vskutku nedaleko jsou hranice diecézí olomoucké a královéhradecké). Je to pěkný, požehnaný kraj s dobrými a milými lidmi. Jsem tu k ruce zdejšímu faráři a, stručně řečeno, dělám všechno, co je třeba a k čemu není nezbytně nutné jáhenské či kněžské svěcení. Tedy navštěvuji nemocné, vyučuji náboženství, setkávám se s lidmi – mladými i pamětníky, udržuji v provozu budovu fary a v neposlední řadě asistuji u oltáře coby ministrant, potažmo akolyta. Největší rozdíl oproti životu v semináři je asi v tom, že teď nespoléhám na to, že se mi všecko naservíruje až pod nos. Kde jsem se tu vzal? Inu, díky studiím z předseminárních časů jsem mohl zrychlit a dokončil jsem teologickou fakultu o rok dříve. Schází mi tedy poslední rok seminární formace a otec biskup rozhodl, že nejlepší bude, strávím-li tento čas v praxi, mezi lidmi, tedy jak se říká, v pastoraci. Čekám tu tedy na své kolegy, s nimiž jsem před pěti lety v Olomouci začínal a kteří teď studují pátý ročník, až mě doběhnou. A nenudím se! Jsi věřící od dětství? Nikoli. Narodil jsem se milým, laskavým a dobrým rodičům, ovšem nikoli v křesťanském prostředí. Nicméně v době, kdy jsem začínal rozum brát, krátce po listopadu 1989, bylo společenské klima příznivěji naladěno křesťanství a církvi a já jsem najednou zjistil, že tu je pohled na svět, o kterém nic nevím. Začal jsem se zajímat a pátrat, měl jsem štěstí na dobré lidi, chytré knížky a kvalitní společenství, a tak se stalo, že jsem byl pokřtěn a biřmován. Bylo mi tenkrát něco přes 16 let – teď už přetahuji dvojnásobek, dočkal jsem se „Kristových let“. A ministrovat jsem se učil v době, kdy už mnozí z našich čtenářů mají dlouhá léta praxe za sebou. Ale snad jim nedělám ostudu. Máš nějaké oblíbené motto a citát z Bible? Bylo by jich povícero. Ale rád zmíním třeba tyto: „Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.“ (Pís 8, 7) „Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“ (Neh 8, 10) „Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou.“ (Žl 118, 21) „Dopřeje nám, abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života.“ (Lk 1, 73–75) „Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“ (Jan 3, 17) „Smrti, kdepak je tvoje vítězství?“ (1 Kor 15, 55) „Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ (2 Kor 3, 17) Jaké je tvé oblíbené jídlo? Jak kdy; záleží na rozpoložení (mém, nikoli pokrmu). Neodmítnu smažený sýr, pizzu a tatarský biftek. A samozřejmě maminčiny polévky a francouzské brambory! Vzkázal bys něco nám, ministrantům? Nezapomeňte na radost ze služby. Uvědomte si, že perfektní znalost předpisů není k ničemu bez lásky k Bohu, k církvi a k lidem. Nesnažte se chápat ministrování jako způsob k prosazení sebe sama. Dávejte šanci i ostatním – nemusí jeden člověk dělat všechno jen proto, že mu to jde. A hlavně: Neberte se tak vážně! Zdeňku, děkujeme Ti za Tvou obětavou službu pro církev, pro Tarsicia a vyprošujeme Ti hodně Božího požehnání, sil a radosti do Tvé služby! |
| Pr/Qr: | 1714/0 |
|
Archivní článek