|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2015 |
| Rubrika: | Moje cesta ke kněžství |
| Autor: | Jan Lukeš |
| Název: | Kněz starající se o ministranty |
| Článek: | Víte o tom, že téměř v každé diecézi je kněz, který má na starosti nás, ministranty? V následujících číslech se s nimi budeme postupně seznamovat. Dnes začneme pražskou arcidiecézí, kde již 6 let má ministranty na starosti otec Benedikt Hudema. Otče, podle krásného a ojedinělého křestního jména Benedikt soudím, že jste z věřící praktikující rodiny. Je tomu tak? Odkud jste přesně? Těsně vedle! Byl jsem pokřtěný až ve svých 18 letech, křestní jméno jsem si vybíral sám (v tom mám jistou výhodu). Jsem klasickým „Pražákem“. Narodil jsem se v Dejvicích, do svých 18 let žil v Ďáblicích a dále na Žižkově, nicméně s posledně jmenovanými osobami se snažím nemít nic společného. Máte nějaké sourozence? Jak jste si s nimi v dětství rozuměl a jak často se vídáte s nimi dnes? Mám jednoho ženatého bratra a stále si dobře rozumíme. Jen maminka neměla příliš „pochopení“ pro naše „společné zájmy“, a tak jsme po sourozeneckých bitkách chodili ke sklenáři opravit rozbité výplně u dveří. Ministroval jste jako malý kluk? Bavilo Vás ministrování? Záviděl jsem klukům, co mohli ministrovat a já jako katechumen (ten co s připravuje k křtu) nemohl. Hned po svém křtu jsem vyrazil k oltáři, i když s velkou trémou. Dodnes nechápu, že si někdo z ministrantů sedne do lavice. Trému mám stále, ale ani jednou jsem nelitoval, že jsem u oltáře. Máte nějaký vtipný zážitek z ministrování? Například z Křemešníku. Víte, že za všech okolností by měli služebníci Boží zachovat důstojnou tvář, ale ne vždy se to povede. Když thuriferář (ten co drží kaditelnici) vyšel vzplanula mu rocheta a s výkřikem: „Hoříš!“ ho ostatní vtáhli dovnitř a uhasili. Za okamžik ten stejný ministrant, opět s důstojnou tváří, vyšel před sakristii, zatáhl za zvonek, a ten se zřítil za ohromného rámusu na zem. Pochopitelně nikdo z nás už to nevydržel a začali jsme se smát, a trvalo několik minut než se opakoval třetí, tentokrát úspěšný odchod. Dnes je tento ministrant důstojným panem doktorem a otcem rodiny. Jak jste poznal, že jste povolán ke kněžství? Jejda, na tohle není jednoduchá odpověď. Hned po křtu jsem byl hodně nadšený (asi jsem tím pěkně ostatním lezl na nervy) a chtěl obrátit celý svět (no, to se moc nezměnilo), ale o kněžství jsem neuvažoval. Odešel jsem z domova, začal bydlet na jedné faře (měl jsem na starosti partu studentů), pomáhali jsme panu faráři, studovali a k tomu nějaká práce, abych měl na živobytí. Trvalo to 10 let, než jsem poznal, že Bůh by mohl chtít mít z takového „trouby“ kněze a já odpověděl. Otče, vzorně chodíte téměř stále v kněžském oděvu – v klerice či kolárkové košili – co Vás k tomu vede? Nevím jestli vzorně, ale jsem katolický kněz. Nejen, že to kněžím předepisuje církevní právo, ale moje zkušenost mi stále znovu ukazuje, že řada lidí vás osloví a na něco se zeptá jen proto, že podle oblečení pozná, že jste katolickým knězem. Bývají to zajímavé rozhovory. I pro mne samotného je důležité znovu si připomenout, že mám být služebníkem a svědkem Kristovým a ne se někde schovávat. Tatínek nebo maminka také nenosí svatební prstýnky jen kvůli ostatním, ale i kvůli sobě. Kdo Vás určil péči o ministranty? Jak jste tuto službu přijal? Jmenování přišlo ještě od otce kardinála Miloslava Vlka v únoru 2009, kdy jsem byl čerstvě na novém místě, v nejvýše položené (10. patro paneláku) a nejmenší (jediná místnost) faře v naší arcidiecézi. Tak mi to přišlo trochu jako vtip, ale Bůh měl vždycky smysl pro humor. Každopádně tuto službu vykonávám rád. Co všechno tato služba obnáší? Měla by pomoci klukům, aby se nestyděli sloužit Bohu nejen u oltáře, byli i dobrými pomocníky a spolupracovníky pro svého kněze, zkrátka, aby byli hrdí na svoji službu. Snažíme se, spolu s dalšími spolupracovníky (kněžími a staršími ministranty) pořádat setkání pro mladší i starší kluky, Arcidiecézní setkání ministrantů, letní prázdninové tábory, pěší poutě atp. Pomáháme také při různých slavnostech v katedrále. Více na naší stránce: ministranti.apha.cz Mým velkým snem je navázat na dílo P. Methoda Klementa OSB (ministrantské hnutí - Legio Angelica), ale to je zatím hudba budoucnosti. Co plánujete v nejbližších dnech a měsících? Například druhou sobotu v lednu setkání pro mladší ministranty v Kunraticích a o jarních prázdninách pouť do Říma pro starší ministranty. Milý otče Benedikte, děkujeme, že jste si našel čas se s námi podělit o Vaši cestu ke kněžství a o jiné zajímavé věci a přejeme Vám všechny potřebné dary od Pána ke kněžské službě, ale i k práci s ministranty. Jste pro ni opravdu zapálen. Otec Benedikt Hudema se narodil v roce 1974 v Praze, na kněze byl vysvěcen 24. 6. 2006. Od 1. 2. 2009 je pověřen péčí o ministranty v pražské arcidiecézi. Působí ve farnosti Praha 4–Kunratice a v Centru mládeže Nazaret. Jeho životní motto je Regnare Christum volumus! (Chceme, aby Kristus vládnul!) Nejraději jí řízek a bramborový salát a nejoblíbenější knihou je Plná slávy od B. Marschalla. |
| Pr/Qr: | 2591/0 |
|
Archivní článek