|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2004 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky |
| Autor: | Jakub Kříž |
| Název: | Jak se loví lvi |
| Článek: | Jednou mi jeden kamarád řekl: „Dej si pozor, abys nechtěl na chodbách svého domu lovit lvy.“ To máte tak: T. T., student střední školy v jedné daleké zemi, strašně rád četl dobrodružné knihy. Jeho snem bylo vypravit se s expedicí na lov lvů do Afriky. Četl odborné časopisy, sháněl si potřebné oblečení… zkrátka na cestu byl perfektně připraven. Každý večer čekal u telefonu, zda mu někdo nezavolá: „Zítra vyjíždíme.“ Čekal marně. Ze školy ho vyhodili, protože se neučil, a na výpravu také neodjel. A tak musel lovit lvy na chodbě svého domu… kde žily pouze myši. Až jednou… Každý z nás má sklon přemýšlet o sobě jako o hrdinovi, který jednou v budoucnu vykoná něco velkého. I ve vztahu k Bohu. Čekáme u telefonu, až nás povolá k nějakému hrdinství. „Až mě povoláš ke svatému kněžství, budu prožívat mši svatou stejně jako Don Bosko. A kněžské povinnosti budu plnit do posledního puntíku.“ Ale do té doby… „Zrovna dnes nemám vůbec náladu napsat ten domácí úkol na češtinu. Zítra to od někoho opíšu…“ Ale zastav se na chvíli. Nevolá tě Bůh už teď? Možná, že uslyšíš slabý hlas: „Už před stvořením světa jsem si tě vyvolil, abys byl svatý!“ Tebe, konkrétního obyčejného kluka, si Bůh přede všemi věky vyvolil a dnes tě volá, abys vsadil všechno na něj. Protože v tom spočívá svatost: zamilovat se do něj a dát mu celého sebe. Říci mu: „Jsem celý tvůj a všechno mé je tvé. Odevzdávám ti své ruce, oči, uši… i srdce.“ Nejvíce smutku na zemi pochází z toho, že lidé neumějí doopravdy milovat. Myslí si, že láska znamená hledat štěstí pro sebe, dělat příjemné věci. Ale milovat znamená velkoryse se darovat. Bůh nás nestvořil, abychom žili smutně sami pro sebe, ale abychom se radostně darovali. Dnes! Dnes tě Bůh volá, abys – tak jako všichni svatí – proměnil svůj vztah k Němu v lásku a celý ses mu daroval. Později ti odkryje i konkrétní, zvláštní cestu, po které chce, abys kráčel: kněžství, manželství, zasvěcený stav… Možná, že ti ji ukazuje již teď. Neboj se, že jsi příliš mladý. Nemusíš čekat až do dvaceti, třiceti, abys „vyzrál“… a přišel na to, že už je pozdě. Jedno ale chce zcela jistě již dnes: abys byl křesťanem na plný úvazek. Abys plnil své každodenní povinnosti – ve škole, v rodině, vůči přátelům; aby ses pravidelně modlil a přistupoval ke svátostem. Možná, že tě jednou povolá i k vykonání nějakého hrdinského skutku, anebo na nějaké zvláštní místo v Církvi. Ale proč by to dělal, když tě tolik obtěžují obyčejné domácí úkoly, ranní vstávání nebo úklid pokoje? Největším hrdinstvím je žít svatost každého okamžiku: dělat to, co mám právě dělat. |
| Pr/Qr: | 1656/0 |
|
Archivní článek