Jsi 1371207. návštěvník.
Tento den 232.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Barbora.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 10/2007 | | Rubrika: | Duchovní slovo pro borce | | Autor: | Štěpán Pospíšil | | Název: | | | Článek: | Já ty mraky anglických slovíček do sebe nedostanu! Beznadějně sedím nad sešitem hustě naplněným slovíčky, ze kterých budeme zítra psát písemku! Nešťastně bloumám očima po pokoji a hledám záchranu. Na tátově stole leží růženec položený na zvláštní knížce. Tak hluboko jsem ještě neklesl, abych se modlil růženec, jako nějaká babička.
Já ty mraky anglických slovíček do sebe nedostanu! Beznadějně sedím nad sešitem hustě naplněným slovíčky, ze kterých budeme zítra psát písemku! Nešťastně bloumám očima po pokoji a hledám záchranu. Na tátově stole leží růženec položený na zvláštní knížce. Tak hluboko jsem ještě neklesl, abych se modlil růženec jako nějaká babička.
„Copak může Maria a odříkávání růžence pomoct chlapovi v 21. století?“ říkám si pro sebe a jdu se zvědavě podívat, co za knížku táta čte. „Copak Bruce Willis v některé ze Smrtonosných pastí měl v ruce růženec?“ vyhrknu na tátu, který právě vešel a nechápavě na mě kouká, co dělám u jeho stolu.
„Bruce je tuctový frajírek! Tohle je opravdový drsňák!“ odpoví táta s úsměvem a ukazuje mi knížku o sv. Maxmiliánovi Kolbe. „No jo, polský řeholník, co taky mohl dělat než se modlit růženec! Určitě neměl ani střední školu a celý život nevytáhl paty z kláštera!“ směju se a vracím se ke slovíčkům. „Měl dva doktoráty, byl expert na fyziku a matiku, patentoval si vynálezy a znal spoustu jazyků! Rozhodl se být hrdinou, bodyguardem Neposkvrněné a jeho život se podobal akčnímu filmu!“
„Aha,“ namítám ironicky, „akčnímu filmu. A vyjednával někdy s teroristy, honil se v metru nebo zachraňoval někdy letiště?“ „To nevím," odpovídá táta a jakoby mimochodem listuje v knížce. „Šéfoval obrovskému vydavatelství se zahraničníma filiálkama, vydával několik novin a časopisů ve statisícových nákladech... Nebál se vyjednávat s nacistama, když mu jeho vydavatelství zakázali. Honičku na kolejích prožíval asi často, postavil si vlastní železnici do kláštera, aby stíhal včas rozesílat ty miliony novinových zásilek... A letiště? I to asi zachraňoval tady čtu, že ho v klášteře vybudoval taky...“ „Fakt?“ začíná mě ten týpek zajímat. „A kde na to všechno vzal peníze?“ „Byl chudý františkán, sám neměl nic. Pokládal se za neschopné nemehlo a chtěl, aby si Panna Maria sama zařídila to, co nedokázal. A taky že zařídila. Měli nejmodernější mašiny, na kterých tiskli ty časopisy k její cti. Dokonce se dostali i na asijský trh...“ „To je blbost, vždyť tam žádní katolíci, kteří by chtěli mariánský časopis, nejsou...“ „Asi jsou, když během pár měsíců v Japonsku vydával ve dvacetitisícovém nákladu časopis, který Japonci nadšeně hltali a pomáhali mu ho překládat nejen pravoslavní, ale i protestanti...“
„Jak to mohl dokázat, to vážně zní jako sci-fi?“ „Právě tou láskou k Panně Marii a tím, že to všechno dělal pro ni, aby mohla skrze ty časopisy přivádět lidi ke svému Synu,“ zavírá táta knížku. „A za to ho poslala do Osvětimi?“ dloubnu si naposledy do tátova nadšení. „On si nestěžoval, věděl, že i v koncentráku má Maria své děti, které potřebují povzbudit a připravit na setkání s Bohem. To, že se nabídl umřít místo táty, na kterého doma čekala rodina, pokládal za samozřejmost...“
Prohlížím si v knížce fotku Maxmiliána s růžencem. Nevypadá v obličeji tak drsně jako Bruce Willis, ale v jeho očích je něco, co je mnohem přitažlivější. Tu knížku si musím přečíst. Možná ta Maria opravdu není jen pro babičky, napadá mě, když sedím zase nad sešitem... Svatý Maxmiliáne, pomoz mi být tak svatým drsňákem, jako jsi byl ty. Když tobě pomohla Maria s japonštinou, co bych to u ní já nezkusil s angličtinou. | | Pr/Qr: | 1607/0 |
|
|
