Jsi 1378526. návštěvník.
Tento den 323.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Natálie.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 10/2005 | | Rubrika: | Hurá za ním | | Autor: | otec Václav Trmač | | Název: | Víno kázat, vodu pít-sv.Dominik | | Článek: | Sv. Dominik (*1170; +1221)
Několik stromů u cesty poskytlo svůj stín jako bonus k obědu a chvíli odpočinku biskupu Diegovi a vzdělanému mladému kanovníkovi Dominikovi, kterého s sebou biskup vozil tak, jako my dnes notebook. Přestože se dobře najedli a užívali si chvíle klidu uprostřed dlouhého kodrcání, nevypadali spokojeně. Jejich cesta do Dánska byla zbytečná a tak trochu trapná. Byli vysláni dojednat královskou svatbu, jenže než dorazili k cíli, princezna zemřela. Více je však trápila poznámka, kterou před chvílí utrousil jeden z kolemjdoucích mužů: „Naši vyžírkové si pozvali posily! Že se ďábla nebojí!“ Odplivnutím směrem k duchovním dal najevo, komu jsou jeho slova určena.
Biskup tázavě pohlédl na Dominika: „To jim tolik vadí naše šaty? Vždyť se takhle oblékáme k větší cti a slávě Boží! Nebo to jídlo? Vždyť to není z jejich peněz, všechno zaplatil král.“ „Z daní nevybíravě vybraných od takových lidí, jako je tenhle muž,“ skočil trochu drze do řeči svému představenému mladý kněz. „Promiňte, otče,“ omlouval se rychle a vysvětloval: „Povídá se, že papežští kazatelé, kteří sem byli vysláni vyvrátit albigenský blud o tom, že ďábel je stejně mocný jako Bůh, kážou vodu a pijí víno – mluví o chudobě a žijí v přepychu, kážou o postu a přitom mají mastné brady… Jak by jim mohli věřit lidé, kteří se sice mýlí v otázkách nauky, ale v praktickém životě uskutečňují Kristova slova snad ještě lépe než první křesťané!“
„Povídá se, povídá se,“ mumlal spíše pro sebe biskup, „ale je to pravda? Co když jsou to jenom pomluvy? Co když si to vymysleli nepřátelé naší svaté Církve, aby snáze mohli šířit ty své nesmysly?“ „Kdyby se mezi nimi pohybovali kněží oblečení a žijící stejně chudě jako oni,“ přemýšlel nahlas a také jakoby sám pro sebe Dominik, „byli by mnohem věrohodnější, získali by si důvěru a lidé by místo plivanců přemýšleli o jejich slovech…“
Když už byli na cestě, udělali malou přepadovku v Montpellier, aby zjistili, jak se věci mají. Papežští kazatelé, kteří byli nečekanou návštěvou nadšeni podobně jako někteří táborníci návštěvou hygieniků, si tentokrát museli sami vyslechnout kázání přímo z úst nástupce apoštolů. A to nebylo vše. Z Diega a Dominika se stala kalá kazatelská konkurence. Zanedlouho se tu objevili znovu, v prostém oděvu a bosí. Dokázali, že poctivý křesťanský život je pro šíření víry nesrovnatelně účinnější než vzletná slova.
O 3 roky později, r. 1206, byla založena misijní stanice, odkud vycházeli chudí kazatelé mezi lid. Po smrti biskupa Diega 1209 se vše hroutí, po 2 letech vypukla válka mezi albigenskými a křižáky. Dominik byl na straně prostého lidu a pomáhal svou přímluvou. 1215 dostal v Toulouse dům, který se stal prvním klášterem kazatelského řádu. O rok později (na 3. pokus) schválil nový řád papež Honorius III. | | Pr/Qr: | 3982/0 |
|
|
