|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 10/2013 |
| Rubrika: | Moje cesta ke kněžství |
| Autor: | P. Miroslav Herold |
| Název: | Jezuitský řád |
| Článek: | Drazí služebníci u oltáře. Naše dnešní seznamování s řády pokračuje k jezuitům. Na několik otázek jsme se zeptali jednoho z nich, otce Miroslava Herolda, který nyní působí v Olomouci. Otče Miroslave, kdo založil řád jezuitů a v jakém roce? Na počátku jezuitského řádu stála skupina přátel, kteří se během let shromáždili kolem výjimečného muže z Baskicka, sv. Ignáce z Loyoly. Dohromady bylo prvních druhů deset a patřil mezi ně i později proslavený misionář sv. František Xaverský. Tito lidé v modlitbě poznali, že je Bůh vede k založení nového řeholního společenství. S tím také souhlasil tehdejší papež Pavel III. a řád dne 27. září 1540 písemně schválil. Kolik jezuitů je nyní v naší republice a na jakých místech? Je i dorost? V dnešní době do České řádové provincie patří něco málo přes 50 jezuitů. Někteří z nich působí v zahraničí (např. ve Vatikánském rádiu), většina ale přímo v naší zemi. Jezuitské řeholní domy najdete v Praze (s připojeným sídlem v Děčíně), dále v Brně, Olomouci, na Svatém Hostýně, na Velehradě a v Českém Těšíně. Letos vstoupili do noviciátu čtyři mladí muži. Po „hubených“ letech je to nezvykle vysoký počet zájemců. Bohu díky za povolání! Žijete sami na farách, nebo v komunitách v klášterech? Obvykle žijeme společně v komunitách v řeholních domech. Jen několik jezuitů České provincie bydlí samo, třeba právě na farách, ale každý patří do nějaké komunity a udržuje s ní vztahy. Komunity jsou pro nás domovem, důležitým zázemím, které nám pomáhá naplňovat naše poslání. Otče, čím se vyznačuje v dnešní době a v naší vlasti jezuitský řád? Jezuitský řád se všude po světě proslavil svým školstvím a misijním dílem. V poslední době získal zájem veřejnosti i proto, že jeden jeho člen dostal nevšední úkol – stal se papežem! V naší zemi se dnes jezuité věnují různým činnostem, ke kterým mají blízko: dávání duchovních cvičení (exercicií), kněžské službě v jejích rozmanitých projevech, pastoraci vysokoškolských studentů, intelektuální činnosti (výuka na školách, veřejné přednášky, psaní a publikování knih, vědecké bádání), práci v médiích, péči o sociálně slabší. Zvláštností je služba poutníkům na dvou důležitých poutních místech Moravy a v neposlední řadě pořádání letních Rytířských táborů, kterých se účastní leckterý ministrant. Člena jezuitského řádu poznáme podle zkratky za jménem – SJ. Co to prosím znamená? Je to latinský název našeho řádu, Societas Jesu, který se do češtiny překládá starobylým názvem Tovaryšstvo Ježíšovo. Znamená to, že jezuité touží být „tovaryši“, společníky Pána Ježíše, který je jejich „Mistrem“, od nějž se učí všemu potřebnému, dostávají vše potřebné, a kterého následují. Proč Vy osobně jste se rozhodl pro jezuity? Protože mě v jezuitském řádu uchvátil způsob, jak je možné spojit kněžské poslání služby Bohu a člověku s vědeckou činností, kterou mám nesmírně rád a ke které se také cítím povolán. I ona může být modlitbou a službou. Jak vypadá konkrétně Vaše služba a jak se liší od služby diecézního kněze? Donedávna jsem se v duchovní službě věnoval vysokoškolským studentům v Brně. Byly to nádherné roky, podařilo se nám vytvořit i výbornou partu ministrantů! Nyní žiji v jezuitské komunitě v Olomouci a dokončuji svá studia historie. Kromě toho jezdím o víkendech sloužit poutníkům na Svatý Hostýn a sem tam spolupracuji se sdělovacími prostředky. Možná jste viděli v televizi náš dokument o sv. Cyrilu a Metoději, který natočil pan režisér Otakáro Maria Schmidt k letošnímu jubilejnímu roku. Jsou to činnosti, které v poslání diecézního kněze nejsou příliš obvyklé (byť se také objevují), kdežto u jezuity ladně zapadají do řeholního života. Otče Miroslave, děkujeme za Váš čas věnovaný našemu ministrantskému časopisu a přejeme Vám vše potřebné od Pána pro Vaši službu. |
| Pr/Qr: | 1801/0 |
|
Archivní článek