|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 10/2018 |
| Rubrika: | Manželství |
| Autor: | Redakce |
| Název: | Nevidomý kutil s úsměvem na rtech |
| Článek: | Ležím na masážním stole a po zádech mi běhají prsty zkušeného rehabilitačního terapeuta. Není mi neznámý, protože se vídáme v kostele. Bohoušek, jak mu všichni říkají, je velmi sympatický a veselý člověk, který je úplně slepý. A přesto dokáže téměř vše. Dokonce i vylézt na střechu a opravit ji! O tom, jak to dokáže, jsme si povídali s ním a jeho slabozrakou ženou Olinkou Valentovou. Jste slepý od narození? Na moji slepotu se přišlo, když jsem byl na vojně. Sloužil jsem u radarů jako elektrikář, a když jsem neviděl na měřáky, kamarád mi říkal, zajdi si pro brýle. Ve vojenské nemocnici přišli na to, jakou nemoc mám. Teprve až potom jsem si uvědomil, že asi špatně vidím už od dětství. Vzpomněl jsem si, že když jsme s kamarády šli po lese a někdo řekl „Hele, tamhle je zajíc,“ hodně dlouho mi trvalo, než jsem ho dostal do zorného pole. Kde jste pak pracoval? Vyučil jsem se na dráze na lokotraktorech jako elektrikář s tím, že do budoucna bych dělal strojvedoucího. Když mě přijímali, ostrost zraku jsem měl dobrou, ale měl jsem zúžené zorné pole, což člověk vůbec nevnímá. Jako když si dáš trubku před oči a vidíš jen to, co je vidět v té trubce. Pak už jsem nemohl strojvedoucího dělat, pracoval jsem jako elektrikář vozového depa až do svých 35 let. Jak to bylo s vaším zrakem dál? Zrak se mi zhoršoval postupně, nemohl jsem už pracovat jako elektrikář, abych neublížil sobě nebo ostatním. Když jsem odešel do invalidního důchodu, viděl jsem ještě slabě třeba na hodinky, později jsem měl světlocit, viděl jsem, odkud přichází světlo, ale asi od padesáti let už jsem přišel i o světlocit a vidím jen tmu. Je to tak, že když člověk přijde o zrak, Pán Bůh mu to vynahradí na jiných smyslech? Ne snad že by to vynahradil, ale člověk musí používat víc ty smysly, které mu zbývají: hmat, čich a sluch. Také musíte mít vytrénovanou paměť. Paměť je moc potřebná. Musím mít všechny věci na svém místě. Když je něco položené o půl metru blíž nebo dál, dá mi práci to najít, nebo to nenajdu vůbec. Byl jste pořádný už od malička, nebo jste se to musel učit? Asi jsem byl na své věci puntičkář už od malička měl jsem je vždy, co si pamatuju, rád, na svém místě. Takže slepý nepořádník, to prostě nejde? Ne, to je neřešitelná situace :o). Je lepší věci kolem sebe nehromadit, mít jich co nejmíň. Jak se orientujete venku? Orientuji se pouze tam, kde to znám, v místě bydliště, kde znám překážky, vím, jak jdou ulice. K orientaci mi pomáhá i hůl, která je jako prodloužená ruka, kterou vyťukávám a zjišťuji, kde třeba je obrubník. Už jste se někdy ztratil? Ano, někdy se mi to také stane, že se zamyslím a najednou si říkám: kde to jsem. Nebo špatně odbočím a je malér. Hlavní věc pro slepého je nebát se zeptat. Když hledá slepý cestu zpátky, je to stejné jako třeba pro vidoucího zabloudit v mlze na horách. Co je největším nepřítelem slepého? Když se něco změní, třeba v místě, kde má být volno, někdo zaparkuje auto. Osobní auto poznám, hůl klepne do nárazníku, ale u náklaďáku jde hůl pod něj, a to pak můžu do něj narazit i hlavou. Nedávno jsem si rozsekl hlavu o hranu nově instalované přenosné značky v místě, kde vždycky vystupuji z autobusu. Nejhorší jsou ty ohebné, které se po nárazu ještě vrací, a tak to schytám dvakrát. Když někdo uvidí slepce s holí a chce mu pomoci, co nejlépe udělat? Nejlépe se ho zeptat, jestli chce pomoct. Já buď řeknu, ne děkuji, tady to znám, nebo poprosím, doveďte mě na určité místo. Někdy toho rád využiji, pokud má dotyčný se mnou stejnou cestu. Mají slepí i nějaké jiné pomůcky pro orientaci? Mám takovou vysílačku, kterou používám třeba v Praze. Z vysílačky vyšlu impuls a když je někde v okolí informační reproduktor pro slepé, tak dostanu odpověď podle toho, kde se nalézám. Při nástupu a výstupu z metra mi hlásí, kde je východ, které číslo autobusu přijíždí, kde si mohu koupit jízdenku atp. Jak to funguje v domácnosti? Vaše žena Olinka přeci také moc nevidí. B: My máme štěstí, že Olinka ještě poměrně mnoho věcí vidí. Je spousta věcí, které si nevidomý může sám udělat, ale někdy je potřeba, aby někdo zkontroloval, jestli je to uděláno dobře. Nevidomý si může sám vyprat, ale už nezkontroluje, jestli se flek na košili vypral nebo jestli si nezabarvil všechno prádlo. O: Musela jsem se naučit dávat věci pořád na stejné místo a např. důsledně zavírat dvířka od kuchyňské linky, aby se o ně nepraštil. Dlouho jsem si nemohla zvyknout, že nemusím rozsvěcet v koupelně, že se holí potmě. Bohoušek ale moji péči moc nepotřebuje, chce si dělat mnoho věcí sám. Přicházím třeba domů, slyším vrtačku a Bohouš mění prasklé prkno u lavičky. Navrhovala jsem, že někomu řekneme o pomoc, ale než jsem to stihla, už bylo vyměněné a velice přesně. B: Já jsem si dělal i střechu na kůlně! Shodil jsem vrchní patro, kde býval seník a na spodní patro jsem si udělal střechu. Zatím tam neprší (směje se). Ale na střeše musí být nevidomý opravdu hodně opatrný, posunovat se pomalu, raději dvakrát vše osahat a pak teprve udělat krok. Pomáhá vám to, že nevidíte hloubku pod sebou? Nevím, asi ne, protože si ji umím představit. Ale pomáhá mi to, že většinu kutilských dovedností jsem už uměl dřív, než jsem oslepl. Když dělám manuální práci, třeba zatloukání hřebíku, tam nejvíc pomáhá hmat. Ale důležitější je ten fortel, že jsem dřív uměl hřebík zatlouct a umím to stále. Nechtěl bych se jako slepý učit zatloukat hřebíky. I teď se mi někdy se stane, že se trefím do prstu, ale víc se trefuju do hřebíku :o). Co je ještě váš koníček? Rád pracuju na zahrádce. Pleju záhonky. Jak to děláte bez očí? Jednoduše, pěstuju rostliny, které vyhrávají nad plevelem, a hlavně takové, co jsou hmatem od plevelu dobře rozeznatelné – třeba gladioly, cukety, hrášek. Mrkev bych třeba od plevele nepoznal, tu pěstuju v obchoďáku :-). Rád sekám kosou. Neseknete se? Zní to nebezpečně, slepý s kosou. Neseknu, to mi zůstalo v ruce, umím to už z dřívějška. Důležité je, že naši zahradu dobře znám, u cizího člověka bych asi neposekal. Jak chodí nevidomí nakupovat? Když mám na seznamu víc věcí, nejlepší je jít tam, kde je pultový prodej a můžu to prodavačce nadiktovat. V menších samoobsluhách mi pro konkrétní zboží někdo většinou doběhne. A při placení? Mince a bankovky u nás máme výborně označené. Mince poznám podle hrany a velikosti, stejnou hranu má koruna a desetikoruna, dvoukoruna a dvacetikoruna a pětikoruna a padesátikoruna. Na bankovky existuje šablona, kam si bankovku natáhnu a podle délky poznám její hodnotu. Taky je potřeba si je do peněženky pečlivě roztřídit. Na bankovkách nejsou žádné hmatatelné znaky? Jsou, ale jsou dobře hmatné, jen když je bankovka nová. Neznám ale žádného slepce, který by to používal. Co vám slepota dala? Na první pohled je mi víc lidí sympatických, než dřív. Dřív jsem lidi posuzoval i podle vzhledu a byl mi sympatický třeba jeden ze sta. Dnes lidi poznávám jen podle hlasu a je to přesně obráceně. Teď je mi nesympatický jeden ze sta. Ale hlavně jsem díky své vadě očí potkal svoji ženu Olinku. Když jsem přišel v 35 letech do invalidního důchodu, nechtěl jsem jen sedět na lavičce a naříkat. Dozvěděl jsem se, že na Slovensku v Levoči je rehabilitační ústav pro slabozraké a nevidomé, kde se člověk může naučit některé dovednosti. Napadlo mě, že hmat mám dobrý, že bych si mohl udělat kurz na maséra, po půl roce jsem tam potkal Olinku, která si přijela udělat školu pro telefonistky. Jste věřící od malička? Byl jsem jako malý pokřtěný, rodiče byli věřící, ale do kostela pravidelně nechodili. Zašli jsme třeba mezi svátky, mše se sloužily v latině a já se spíš jako dítě v kostele nudil. Když jsem přišel o oči i o práci, kterou jsem měl moc rád, a později i o rodinu, říkal jsem si co dál. Tatínek občas zašel do kostela, tak jsem šel i já. O: Mně bylo sympatické, že si svoje problémy chodí na rozdíl od jiných řešit do kostela a ne třeba do hospody. Chodili jsme společně v neděli, kde si každý slabozraký třeba vzal k sobě nevidomého, aby se nám lépe šlo. B: Já se modlil: Pane Bože, dej mi tu pravou víru a dej mi prosím i přítelkyni, se kterou bych ji mohl sdílet. Byli jsme spolu v Levoči rok a půl a měli jsme čas se poznat. Dohodli jsme se, že to spolu dáme dohromady a na Moravě jsme se vzali. Co byste vzkázal našim čtenářům? Když přijdou těžkosti, nevzdávej se. Všechno se dá řešit. Měj odvahu a pracuj na sobě. Člověk nikdy není na těžkosti sám. Je dobré pořád si uvědomovat, že jsou lidé, kteří jsou na tom hůře, děkovat za to, co máme. Někdy i ti, kteří jsou na tom hůře, dokážou být povzbuzením pro ostatní. Rámeček Jak funguje slepecké písmo? Každé písmeno má nějaký kód. Jednotlivá písmena Brailova písma se tvoří různými kombinacemi šesti teček uspořádaných jako šestka na hrací kostce. Těchto šest bodů stačí k vyjádření celé abecedy i číselné řady. Jak se zapisuje? Dříve se používala na zaznamenání tabulka a bodátko, skrz tabulku se bodátkem písmeno vypíchalo na papír. Existuje i slepecký psací stroj. Ale dnes je nejjednodušší možností zvukový záznam. Víte, že... I když slepí nevidí, obvykle používají stejné výrazy jako vidící: na první pohled, včera jsem viděl v televizi, kouknu na to, četl jsem atp. |
| Pr/Qr: | 1892/0 |
|
Archivní článek