|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 11/2009 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro borce |
| Autor: | Otec Jan Špaček |
| Název: | Bůh bera na sebe riziko |
| Článek: | Minule jsme si povídali o svobodné vůli. Ta vede k určitému riziku: Můžeme se rozhodnout, že budeme zlí a bezohlední. Bůh vzal na sebe toto „riziko“. Dal nám možnost volby a poukázal na zodpovědnost, kterou máme jeden ke druhému. Víme, že ani v zoufalé finanční situaci nemůžeme uhodit do hlavy starou paní a ukrást jí peněženku. Bohužel, každý si to neuvědomuje, a následné utrpení přepadených určitě není vůlí Boží. Je to vůle těch zločinců. Jiný příklad: Většina národů je spokojená se svými státními hranicemi. Bohužel čas od času se stává, že v některé zemi se dostane k moci diktátor, který prosadí svou vlastní vůli a sousední zemi napadne. Výsledkem je válka, nesoucí s sebou bolest a utrpení. Ovšem ani ta válka, ani to utrpení není Boží vůlí. Je to vůle bezohledného agresora. Co z uvedených skutečností vyplývá? Pokud mají být lidé opravdu svobodní, aby mohli dělat dobro, musí mít svobodu dělat i zlo. To neznamená, že Boha těší, když činíme zlé věci. On nás má prostě rád a kupodivu nás natolik respektuje, že nám dává možnost volby. Jsme tedy ve svém nitru „přirozeně dobří“ nebo „přirozeně zlí“? Anebo ani jedno, ani druhé? Jak to tedy s námi vlastně je? Narodí se člověk jako nevinný, se sklonem k lásce a dobrotě – ale někdy koná zlo, protože od jiných převzal zlé sklony a návyky? Jsme snad přirozeně zlí a musíme se postupně učit být dobrými? Nebo snad nejsme na počátku ani dobří ani zlí, a všechno je výsledkem výchovy? Spisovatel William Golding se přikláněl ke druhé variantě. Ve svém románu „Pán much“ píše o skupině chlapců, kteří ztroskotali na pustém ostrově. Bez dozoru dospělých velice rychle porušovali pravidla, která si sami stanovili: úplně zdivočeli a někteří začali slabší členy skupiny šikanovat a dokonce neváhají vraždit. Jestliže si myslíme, že zlo máme vrozené nebo vypěstované, musíme připustit, že jsou v nás i nižší pudy. Ty vyjdou na povrch zejména v čase války, kdy lidé jakoby „zdivočí“ a stávají se krutými a surovými. A když se lidem začne válka líbit, může to mít všelijaké děsivé následky. Já bych si moc přál, aby se nám vždy líbilo jen dobro a mír. Proto vám přeji krásné prožití adventu a Vánoc, a dá-li Pán, v novém roce se opět spolu na těchto stránkách setkáme. |
| Pr/Qr: | 1622/0 |
|
Archivní článek