|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 11/2010 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Jan Policer |
| Název: | Karel May ukrytý v Old Shatterhandovi |
| Článek: | Asi není mezi námi nikdo, kdo by neznal Vinnetoua a jeho bratra Old Shatterhanda. Promlouvají k nám ze stříbrného plátna, televizní obrazovky nebo z více než 70 000 stránek knih Karla Maye. Jeho příběhy jsou plné dobrodružství, odvahy, zločinu, odplaty, ale také přátelství, odpuštění a víry. Životní osudy Karla Maye byly stejně jako jeho knihy neméně napínavé a překvapivé. May psal romány dobrodružné i historické, povídky i vesnické příběhy, básně, ale také divadelní hru, úvahy o Božím díle a zkomponoval i mnoho skladeb. Karel May se narodil, jako páté dítě ze čtrnácti 25. 2. 1842 v saském Ernstthalu a byl pokřtěn v protestantském kostele Nejsvětější Trojice. Po základní škole vystudoval učitelský seminář a v roce 1861 se stal učitelem. Na dně Jeho kariéru zmařil incident s vypůjčenými hodinkami. Následoval několikatýdenní žalář a zákaz dráhy učitele. Následující roky jsou vedeny myšlenkou „Udělali jste ze mne zločince, budu jím“. V letech 1865–1874 strávil víc než sedm let ve vězení za opakované delikty. Kradl kulečníkové koule, kožich, vydával se za policistu a zabavoval „falešné“ peníze atd. Ve vězení i díky pomoci katolického duchovního došlo u Maye k obrácení. Chtěl se stát spisovatelem. A dařilo se mu to. Na výsluní Od roku 1875 svou pílí stoupal od propasti bídy a vězení až k bohatství a skvělému společenskému postavení. Stal se miláčkem čtenářů i nakladatelů. Jeho knihy šly doslova na dračku. Dostával stovky dopisů, jeho knihy byly překládány do češtiny, italštiny, angličtiny... V roce 1896 byl na absolutním vrcholu. Koupil na předměstí Drážďan vilu a nechal se nafotit v kostýmu Old Shatterhanda a Kara ben Nemsiho. Jezdil po Německu, Rakousku a dalších zemích a přednášel o tom, jak vše, co napsal, i prožil. Byl hostem i na císařském dvoře a všude měl obrovský úspěch. O Mayovi se říká, že nikdy nevycestoval z Německa. Není to pravda. V roce 1899 podnikl velkou cestu do Afriky a Asie, která trvala přes rok. V roce 1908 navštívil USA. Je ale pravdou, že se držel turistických cest a téměř celé jeho dílo bylo napsáno už před těmito cestami. Nicméně o to obdivuhodnější je skutečnost, jak mistrně kraje, zvyky i náboženství May popsal jen na základě studia map a knih. Boj o čest Od roku 1901 do roku 1911 prožil May deset let soudních sporů. O autorská práva svých knih, o to zda byly či nebyly nakladateli přepisovány a upravovány, a především soudy, dnes bychom řekli, na ochranu osobnosti. Jeho nepřátelé znovu vytahovali kriminální minulost a organizovali lživou a mohutnou protimayovskou kampaň. Tyto trpké chvíle mu přinášely nesmírné utrpení, zklamání, ale i nový pohled na jeho dílo. Snažil se vysvětlit, že napsaná dobrodružství neprožil v reálném světě, ale ve své mysli a že mají čtenáři sloužit jako vzor. Nakonec May soudy vyhrál, ale podlomily jeho zdraví. V roce 1912 i přes to, že byl po těžkém zápalu plic, jel do Vídně, kde přednášel třem tisícům posluchačů o víře, ideji dokonalého lidství, spravedlivé společnosti, kde si lidé budou bratry. Na přednáškách byla přítomna i držitelka Nobelovy ceny Berta von Suttner. Sedmdesátiletý May přednášel dlouho a s obrovským úspěchem. Šťastný, ale vyčerpaný se vrátil do Německa. 30. března zemřel ve své vile Shatterhand. Křesťanství divokého západu Karel May se podobně jako každý člověk dopouštěl chyb. Po celý život však vyznával a na mnoha místech svých knih to dokladoval, neochvějnou víru v Boha, jeho spravedlnost a milosrdenství. Jeho hrdinové nejen bojují, ale také se modlí, prosí i odpouštějí a vyznávají, že lidský život má naplnění jen v Boží milosti. Old Shatterhand šetří lidské životy v každé situaci. I to je v tehdejší literatuře z „divokého západu“ neobvyklé. Dokonce Vinnetou umírá v knize za zpěvu „Ave Maria“ a s Kristovým jménem na rtech. K Mayovým knihám se už za jeho života vyjadřovalo mnoho duchovních a nazývali ho laickým misionářem. Proč dnes číst mayovky? Přinášejí romantiku, dobrodružství, napětí, ale především jednoznačnost. Zlo je zlo, dobro je dobro. Přátelství je bez podmínek, odvaha a statečnost neznají meze. Každá doba a každý věk potřebuje své vzory hodné následování. Vinnetou a Old Shatterhand takovými vzory jsou. Pierre Brice – Navždy Vietouem Jako čtrnáctiletý se stal spojkou odboje v obsazené Francii. Sám vzpomíná, že jeho anděl strážný měl tehdy hodně napilno, když ho až do konce války neodhalili. Po válce studoval námořní akademii a poté bojoval ve válce v Indočíně. Po návratu domů se stal hercem. Náčelník Apačů V roce 1962 se Pierre Brice stal Vinnetouem. Film „Poklad na Stříbrném jezeře“ i následující mayovky byly obrovským úspěchem. Kostým náčelníka Apačů oblékl Brice ještě v dalších deseti filmech. Ale nic netrvá věčně. Film „Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti“ z roku 1968 byl poslední. Od roku 1976 se Brice k Vinnetouovi vrátil v Elspe a v Bad Sagebergu. Až do roku 1991 každé léto plnil hlediště přírodního divadla. Dále natočil seriál „Můj přítel Vinnetou“ a v roce 1997 televizní film „Návrat Vinnetoua“. Posel míru V roce 1995 už čtyři roky zuřila v Jugoslávii válka. Pierre Brice využil své jméno, svou slávu a Vinnetoua. Shromáždil 2 miliony marek a zorganizoval konvoj pomoci pro děti z Bosny. Sám řídil jeden z kamionů až do válkou zmítané země. Krátce poté se stal poslem dobré vůle Unicef. Navštěvuje země, kde lidé a především děti trpí následkem válek nebo katastrof (Kambodža, Srí Lanka). Brice řekl: „Vy děti, stejně jako já, máte veliké štěstí, že žijete v Evropě, jste šťastni. Myslete na všechny děti na celém světě, které jsou tolik nešťastné. Já se jako vyslanec Unicef snažím jim pomáhat. Vy děti jste budoucnost a naděje. Myslete i vy na ty nešťastné.“ Posel Radostné zprávy K životu Pierra Brice patří i časté vyznání víry v Boha. V jednom z rozhovorů říká: „Děkuji Bohu a Ježíši, že na mne stále dávají pozor a chrání mne.“ „Je důležité, aby právě mladí lidé měli víru, která dává naději.“ „Od chvíle, kdy jsem jako malý chlapec v potápějící se loďce v Atlantiku dal slib, se každý večer modlím.“ „Ježíš Kristus řekl: mějte se rádi. A to je určitě základ.“ 25. 12. 2005 byl Pierre Brice ve Vatikánu na požehnání „Urbi et Orbi“ a setkal se s Benediktem XVI. Mimořádné setkání náčelníka Apačů a náčelníka katolíků. Letos jedenaosmdesátiletý Brice většinu svého života prožil společně s Vinnetouem. Skutečnosti, že role náčelníka Apačů ovládla jeho herecký život, dokázal Brice využít. Vinnetou pro něj přestal být rolí, ale stal se součástí jeho životních hodnot a postojů. Jak sám ve své knize píše: „Z Vinnetouových vlastností jsem si bral vždy příklad. Určují můj osobní i umělecký postoj.“ „Musím přiznat, že největší úspěch, na který jsem nejvíc pyšný, jsem už zažil. Byl to ten prostý dojemný pohled dětí v Bosně, jimž jsem přivezl lásku, naději a útěchu. Úspěch Konvoje pomoci Pierra Brice umožnila Vinnetouova sláva.“ Pierre Brice je a zůstane pravděpodobně navždy Vinnetouem. |
| Pr/Qr: | 1669/0 |
|
Archivní článek