Jsi 1366571. návštěvník. Tento den 425.
|
Svátek |
Dnes má svátek Albert. Redakce Tarsicia blahopřeje.
|
Doporučujeme |
|
|
|
Archivní článek Tarsicius: | 11/2005 | Rubrika: | Brzy budem profíci | Autor: | Marek Slatinský | Název: | DUŠE SPRAVEDLIVÝCH JSOU V BOŽÍ RUCE(Mdr 3, 1) | Článek: | Víte, že?
Název pohřebních obřadů pochází z latinské modlitby Requiem aeternam dona eis, Domine. Et lux perpetua luceat eis. - Odpočinutí věčné dej jim, Pane. A světlo stálé ať jim svítí. Její závěr Reqiuescant in pace – Ať odpočívají v pokoji se dále stal základem zkratky R.I.P. uváděné na pohřebních oznámeních. Verše introitu se inspirovaly IV. (apokryfní) knihou Ezdrášovou Očekávejte vašeho pastýře, který vám dá věčné odpočinutí…Buďte připraveni k odměně království, které vám bude svítit stálým světlem věčného času.
Vítr listoval rozevřenou knihou. Téměř si vybíral pasáže a občas se nečekaně vracel k některým úryvkům z evangelia. Chvíli ustal, znovu jako by si něco připomněl, a k závěru pohřební mše knihu úplně zavřel. Než přistoupili k papežově rakvi nosiči, ležela na ní zavřená kniha evangelia, kniha života. Tento obrázek se nám naskytl při pohřbu předešlého papeže, Jana Pavla II. Mohli jsme v přímém televizním přenosu pozorovat dojemné rozloučení se Svatým otcem. Na stupních svatopetrské baziliky ležela prostá rakev s evangeliářem. Žádné ozdoby, žádné květy, žádné věnce a popsané stuhy. Stejně výmluvné a stejně prosté rozloučení jako při prvním papežském pohřbu (Pavla VI.) po koncilu.
Zádušní obřady
Křesťanské pohřby se nejprve odehrávaly v nitru katakomb. Věřící se tam scházeli po vzoru pohřebních bratrstev k Eucharistii rovněž 3., 7. a 30. den. Především u mučedníků se slavil také výroční den jejich vstupu do ráje.
Později začali křesťané budovat hřbitovy kolem chrámů, ale dnes jsou těla zesnulých po zádušní bohoslužbě opět převážena k poslednímu odpočinku mimo obydlená území. I mrtvé tělo si zasluhuje požehnání, neboť bude při vzkříšení obnoveno, a je s ním tedy nakládáno s úctou.
Za své blízké se věřící dále modlí, jelikož si svým pozemským životem věčnou blaženost nezasloužili, a prosí, aby byla Božím darem a poskytnutou milostí.
Existují tři způsoby obřadu podle toho, zda se poslední rozloučení odehrává jen na hřbitově/krematoriu, v kapli a na hřbitově, nebo v domě zesnulého, v kostele i na hřbitově. Aby však zármutek z loučení nestíral slavnosti naší víry, nelze konat rekviem o Velikonocích, slavnostech, některých nedělích a některých dalších dnech.
Symboly rituálu:
- paškál poukazuje na velikonoční poselství o vykoupení Kristem a jeho zpřítomnění
- květiny navozují představu rajské zahrady, kde člověk žil ve šťastném společenství s Bohem a do níž nám Kristus znovu otevřel přístup;
- pokropením vodou se připomíná, že křtem je zesnulý určen k věčnému životu;
- okuřování prokazuje úctu tělu zemřelého jako chrámu Ducha Svatého;
- fialová roucha jsou jako o Velkém pátku, v barvě pokání (pouze u malých dětí, které nebyly schopny hřešit, je slavnostní bílá).
Dušičky
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé má v liturgii výlučné postavení (vlastní texty se užívají i v neděli a kněz smí sloužit v ten den tři mše svaté). Tak je jeden den v roce – 2. listopad - zasvěcen památce všech ostatních zemřelých věřících. Pozemská církev tehdy opačně prosí za spásu duší těch, kteří již odešli, jelikož během roku vzývala o přímluvu členy nebeské církve, kteří ji do slávy předešli.
| Pr/Qr: | 1674/0 |
|
|