|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 11/2011 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Filip Tomsa |
| Název: | Létání je největší radostí i odpočinkem |
| Článek: | Filip Tomsa se nezdá. Většina lidí ho zná z divadla nebo televizní obrazovky, ale netuší, že ho klidně mohou potkat zavěšeného na laně na skále vysoko nad zemí a nebo ještě blíž k nebi, v kabině malého letadla letícího nad našimi hlavami. A protože herce a pilota v jednom nevidíme každý den, rychle jsme Filipovi položili pár otázek. Tabulka: Datum narození: 20. dubna 1984 Místo narození: Mladá Boleslav Oblíbené jídlo: sushi Oblíbený citát: „Věda je jen perverzí, pokud jejím nejvyšším cílem není lepší lidstvo.“ /Nikola Tesla/ Výběr z filmografie: Kvaska, Ordinace v Růžové zahradě, Cukrárna, Veni, vidi, vici..., Soukromé pasti, Poslední sezona, Začarovaná láska, O víle Arnoštce Každý kluk má sny, čím bude, až vyroste. Filipe, byl i Váš sen od dětství být hercem? Ne, to ne. Když pominu ty úplně první klukovské sny o povolání, jako například popelář či hasič, tak tím opravdovým, a do značné míry do dnešního dne přetrvávajícím snem, bylo a je stát se pilotem. Herectví přišlo naprosto neočekávaně a tak trochu náhodou. Bral jsem to jako takové přijímačky na zkoušku a ono to vyšlo. Ale nikdy dříve mě ani nenapadlo, že bych byl hercem, natož abych si to snad přál. Každopádně ale ničeho nelituji. Co Vás na hereckém povolání nejvíce baví? Nejvíce mě baví ta obrovská rozmanitost. I když hrajete v divadle stejné představení, tak je pokaždé trochu jiné. Mění se prostor, jinak reagují lidé, jinak vaši kolegové a i já jsem pokaždé v jiném rozpoložení. A pokud je to dobré představení a herec ho hraje rád, tak se na něj těší, i když hraje třeba stou reprízu. U natáčení je ta různorodost ještě větší, protože dvakrát stejnou situaci či dialog prostě netočíte, takže vás pokaždé čeká něco nového. A co je naopak na herectví nejtěžší? Nejtěžší? Občas se člověk musí učit úplně nové věci nebo se seznámit s profesemi, které nezná, což mě ale také baví. Další věcí je samozřejmě textová připravenost. Uznávám, že do učení textů se mi někdy zrovna dvakrát nechce, no a v ojedinělých případech jsou to věci typu: mrzne, pára vám jde od pusy, jste jen v tričku a musíte hrát, jak je vám teplo a příjemně, protože je přece krásný letní den, a přitom se snažíte ze všech sil nedrkotat zuby mezi větami. Nebo se koupete v úplně ledové vodě a děláte, jak si to náramně užíváte. Jak vypadá Váš běžný den? Záleží na tom, zda právě zkouším v divadle, točím a tak podobně. Mé dny jsou velmi různorodé. Někdy je práce málo a v takovém případě se snažím čas využívat pro své koníčky, různé sporty – třeba horolezectví, pro přítelkyni a rodinu. Když vezmu ten opačný extrém, tak se mi několikrát stalo, že jsem pracoval třeba tři dny v kuse prakticky bez spánku. Holt někdy se to tak sejde. Ale asi takový celkem běžný den je: ráno brzy vstát, jet na natáčení, poté se přesunout do divadla na zkoušku, po zkoušce mám třeba dvě hodinky čas na oběd a na přípravu na další den, pak odjezd na zájezd s představením třeba do Jablonce nad Nisou, odehrát představení, kolem půlnoci návrat domů, spát a další den znovu. Máte nějaký vtipný zážitek z natáčení nebo z představení? Já vždycky, když slyším někoho vyprávět vtipné historky z natáčení, mám dojem, že si je snad musí vymýšlet, protože mě se téměř nic podobného neděje, což je ale možná dobře. Napadá mě jedna z natáčení pohádky s Luckou Vondráčkovou. Jeli jsme takhle při jednom záběru lesem na kole a pro kameru byla vybraná ideální cesta a jasně řečeno, mezi kterými stromy z jaké strany projet. Já řídil kolo a Lucku jsem vezl na rámu. Ale Lucka se samozřejmě také držela řidítek a tím se mnou řídila. U jednoho ze stromů došlo k drobnému nedorozumění, já chtěl jet po levé straně, Lucka naopak. A tak jsme se přetahovali a přetahovali, strom se blížil a blížil, no a zbytek už si domyslíte. Ale nutno dodat, že se nikomu nic nestalo. Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl hercem? Jak už jsem řekl, přál bych si být pilotem. Létání mě fascinovalo už od útlého dětství a od první třídy se to stalo mým cílem. Část z tohoto snu jsem si už splnil, protože létám s ultralehkým letadlem a je to asi můj úplně největší koníček, obrovská radost a relax. A jestli se někdy dostanu i do vyšších kategorií letadel, tak to záleží na čase a samozřejmě také na penězích. Chtěl byste řídit obří dopravní letadlo nebo spíše nadzvukovou stíhačku? Máte při létání strach? Určitě bych si přál pilotovat vojenskou stíhačku. Ale na druhou stranu představa služby v armádě a případná nutnost uposlechnutí rozkazu i v případě, že s ním nesouhlasím, je pro mě nepřijatelná. Takže pokud bych dnes měl létat profesionálně, tak jedině jako pilot dopravního letadla. Žádný strach při létání nepociťuji. Určitě respekt, to ano, a odpovědnost za své činy. Uvědomuji si, že špatné rozhodnutí či nedodržení bezpečnostních předpisů může mít fatální následky, ale tak je tomu i v běžném životě. Je náročné stát se pilotem? Musí mít člověk nějaké vzdělání nebo tělesné předpoklady? Pokud se jedná o pilota ultralehkých letadel, tak bych neřekl, že je to náročné. Samozřejmě někdo má pro létání větší cit a někdo se to třeba nenaučí vůbec. Další věcí je, že mezi průměrným a opravdu dobrým pilotem je až propastný rozdíl. Takže je to relativní. Určitě je těžké stát se vynikajícím pilotem. U velkých letadel je pak zapotřebí mnohem více vědomostí, ale zásady pilotáže jsou vlastně pořád stejné. Čím větší letadlo, tím více „čudlíků“, které je třeba ovládat. :-) Ale vše podstatné se člověk naučí při teoretické přípravě před výcvikem. A tělesné předpoklady? U stíhačky jsou tělesné dispozice velmi pečlivě posuzovány, u dopravních pilotů samozřejmě velmi záleží na zdravotním stavu a mě stačila pouze zdravotní prohlídka u specializovaného doktora. Cítíte větší adrenalin při horolezectví a létání nebo na jevišti a před kamerou? Určitě jak kdy. On ten adrenalin se najde všude. Když při představení zapomenete text, tak se také vaše tepová frekvence rázem pěkně zvýší, ale obecně možná při horolezectví a v některých případech také na motorce. Ale v zásadě se vše snažím dělat tak, aby se toho adrenalinu do krve vyplavovalo co nejméně. To znamená, abych měl vždy vše maximálně pod kontrolou a s pocitem bezpečí. Chtěl byste být znovu malý kluk nebo je lepší být dospělý? Dětství bylo fajn, ale jsem spokojený s tím, jak to je teď. Asi mi více vyhovuje být dospělým, jestli se tak mohu nazvat. :-) Myslím, že každý věk má své klady i zápory a je důležité si v tom či onom období najít to pozitivní. Chtěl byste založit rodinu? Kolik byste chtěl dětí? Určitě ano. Kolik dětí? To nepovažuji za úplně podstatné, ale ideálně třeba dvě, tři... Kolik času byste chtěl věnovat své budoucí rodině a kolik práci? Je to možné nějak skloubit? Musí to jít skloubit. Chtěl bych práci věnovat tolik času, kolik bude nutné, abych svou rodinu finančně zabezpečil a mohli jsme spokojeně žít a nemuseli řešit, jestli si například tento sýr můžeme koupit a nebo už je pro nás příliš drahý. Zbytek času bych chtěl pro rodinu a občas možná také trochu pro sebe. Je pravda, že herci a herečky se více rozvádějí než jiní lidé, nebo se to jen zdá, protože jsou více na očích? Řekl bych, že v obojím je část pravdy. To prostředí je velmi specifické a často i ti lidé jsou velké individuality. Pravdou je, že o aférkách herců a hereček hned každý ví, a to určitě žádnému vztahu, který je v nějaké krizi, nepřidá. Ale nakonec vždycky záleží na jednotlivci a na tom konkrétním manželství a je přece úplně jedno, čím se živí. Máte nějaký životní sen, který byste rád uskutečnil? Konkrétní ne. Jen bych si moc přál, až se jednou ohlédnu za svým životem, abych si mohl říct, jsem spokojen a ničeho nelituji. Že jsem žil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snad jsem byl i trochu prospěšný. Chtěl bych být dobrým člověkem, který se nemusí za nic ze svého života stydět. Máte své životní heslo? Miluj sebe, bližního svého i své nepřátele. Děkujeme za rozhovor a přejeme vytrvalost na cestě za dobrem. |
| Pr/Qr: | 1676/0 |
|
Archivní článek