|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 11/2011 |
| Rubrika: | Manželství |
| Autor: | Tomáš Pospíšil |
| Název: | Mistr světa ve zpěvu |
| Článek: | Tomáš Pospíšil vede od roku 2005 dětský pěvecký sbor ZUŠ Jablonec nad Nisou IUVENTUS, GAUDE! („Mládeži, raduj se!“). 26. září 2009 doprovodil svým zpěvem návštěvu Svatého otce Benedikta XVI. při jeho setkáni s dětmi v Praze u „Pražského Jezulátka“. Za krátkou dobu své existence má sbor za sebou řadu zlatých medailí z mezinárodních soutěží. V roce 2011 získal IUVENTUS, GAUDE! v Rakousku titul mistra světa ve sborovém zpěvu v kategorii duchovní hudby a šampiona Grand Prix v kategorii mládežnických sborů. MgA. Tomáš Pospíšil Narozen: 28. 11. 1975 Stav: ženatý Děti: (Štěpán –4 roky, Šimon –1 rok) Vzdělání: klavírní konzervatoř v Teplicích a Akademie múzických umění v Praze – obor skladba -------------------- Tomáši, chtěl jste být od malička sbormistrem? Sbormistrem určitě ne, ale zpěv mě provázel od samotného narození, když nám tatínek s maminkou večer před spaním zpívávali. Možná, že kdyby mě před spaním pravidelně vyhazovali do vzduchu, bych byl dnes kosmonautem ;-). Sloužíte také v jablonecké farnosti jako varhaník a v mládí jste ministroval. Můžete tyto služby porovnat? Která je lepší :-)? To je správný „chyták“, ale já se nespletu: Nejlepší službou je ministrování! :-) Obě služby mohou být úplně ztraceným časem, když je konám proto, abych byl důležitým před lidmi, ale každá z nich je moc krásná, když vím, komu sloužím. Se svým sborem získáváte jednu zlatou medaili za druhou, závisí výsledek soutěže více na Vás, nebo na dětech? Soutěž je úžasná věc, když vede k povzbuzení. Zvláště proto, že při nich zažíváme ten nádherný pocit spolupráce, kde každý z nás je důležitý. Když všichni uděláme dobře to, co máme, pak se výsledek podaří. Tím odpovídám na to, kdo je při práci ve sboru nejdůležitější. Co znamená titul mistrů světa ve zpěvu a jak takové mistrovství vypadá? Pěvecké sbory mají už 10 let svou olympiádu a od letošního roku i své mistrovství světa. Na něm se soutěžilo v různých kategoriích, jako je tomu třeba ve sportu. S dětmi rádi zpíváme duchovní hudbu, tak jsme se přihlásili do kategorie duchovní hudby a s patnácti sbory jsme zpívali v krásné bazilice Panny Marie Nanebevzaté v rakouském Grazu. Vítěz získal titul „Mistr světa“ a k naší radosti to byl právě náš sbor, IUVENTUS, GAUDE! Myslím, že hodně rozhodla poctivá příprava a radostný projev, který děti umí do duchovní hudby vnést. Jaký je nejsilnější zážitek z Vašeho zpívání Svatému otci při jeho návštěvě v ČR? Pro mě to byl zážitek plný nervů napnutých k prasknutí, protože jsem dostal příkaz, že zpěv při příchodu Svatého otce musí skončit okamžitě, jakmile Svatý otec poklekne před soškou Jezulátka. Protože se příchod nedal načasovat, musel jsem složit skladbu, která by mohla kdykoli a na kterémkoli místě okamžitě skončit. Nakonec jsme „přetáhli“ asi o sekundu, ale všechno dobře dopadlo a Svatý otec nám při odchodu z baziliky i požehnal. Kromě sboru také učíte klavír, hrajete na varhany a vedete scholu. Je taková řehole vůbec časově slučitelná s rodinným životem? Je to veliká škola a musím moc prosit Ducha svatého, aby mě vedl, protože opravdu není možné dát všechen čas rodině a všechen čas dětem ve sboru. Ale Pán Bůh vzkázal Panně Marii: U Boha je možné všechno. A tak věřím, že člověk může být dobrým manželem, dobrým otcem i dobrým sbormistrem. Ale jen s Pánem Bohem. Jinak to nepůjde. Věděl jste už od dětství jistě, že jste povolán k manželství, nebo jste také přemýšlel o kněžství? Jak máme poznat, k čemu jsme v životě povoláni? Nikdy jsem příliš netoužil po rodině, natož po dětech, a teď už mám doma 2 raubíře a 150 dětí ve sboru. Jako mladý kluk jsem nikdy nedostal odpověď: „Jdi a udělej toto.“ To je totiž příliš snadné a může to být i nudné, jako když mi někdo prozradí, jak skončí napínavý film. Avšak dělat každý den své povinnosti a přitom věřit, že Pán Bůh o mě ví a že mě neztratí – to je pravé dobrodružství, to je cesta k nejlepšímu povolání, to je cesta za Pánem do nebe. Je to jako když do poslední chvíle nevím, jak ten film dopadne. A z toho také přeci nebývám nešťastný. Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám hodně sil k naplnění Vašeho velkého poslání. |
| Pr/Qr: | 1847/0 |
|
Archivní článek