|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 11/2012 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Radek Rejšek |
| Název: | Správné zvonění se stává modlitbou |
| Článek: | Medailonek Radek Rejšek Narozen: 6. 7. 1959 Rodina: ženatý, tři dospělé děti Zaměstnání: pedagog konzervatoře v Českých Budějovicích (obory kompozice a hudební teorie), hudební redaktor Českého rozhlasu 3 Vltava v Praze, diecézní organolog a kampanolog litoměřického biskupství Studium: konzervatoř (obory hra na trubku a kompozice) a JAMU v Brně (kompozice). V mládí jsem toužil být strojvůdcem, dodnes mám rád parní lokomotivy a když se někde koná parní jízda, musím být u toho. Kdy jste se poprvé dostal ke zvonům? Zvonil jste jako ministrant? Pocházím z ateistické rodiny, jsem konvertita, takže jsem v dětství s kostelními záležitostmi prakticky vůbec nepřišel do styku. Když jsem chodil asi do sedmé třídy, tak mě začal velmi silně imponovat zvuk varhan. Díky tomuto zvuku jsem se později vrátil i k dříve nenáviděnému nástroji - klavíru, na který mě doma nutili cvičit, i když jsem nechtěl. Vzal jsem to ale oklikou přes trumpetu. A od varhan je už jen krůček ke zvonům, kterým jsem však plně propadl až na konzervatoři. Zvonil jste někdy tak silně, až vám pukl zvon? Může vůbec zvon při zvonění puknout? Dobře vyvážený zvon se správně zavěšeným srdcem správné tvrdosti by při normálním zvonění puknout neměl. Srdce by mělo být vyrobeno z měkčího materiálu (překovaného železa), než je zvonovina (tedy nikoliv z oceli) a je třeba hlídat, aby tlouklo do správného místa. Když je „podvěšené“ - tluče příliš nízko - zvon je ohrožen vyštípnutím hrany věnce. Když naopak tluče příliš vysoko, zvon může puknout podélně od závěsné koruny až ke hraně věnce. Když srdce tluče do špatného místa, pozná se to i podle zvuku. Kde je to správné místo? Podíváme-li se do zvonu od jeho hrany (okraje) ke středu, je to zaoblenina, kde tzv. úhozový věnec přechází plynule do tzv. krku zvonu (tedy jeho téměř svislé stěny). V současné době zvony nejvíce ohrožují neodborně instalované a neudržované elektrické zvonicí systémy. Zvoní se dodnes někde klasicky s provazem, nebo se už všude používá elektrický motor? Možná to bude znít divně, ale já tvrdím, že elektrické zvonění není pokrokem, ale hlubokým úpadkem. Proč? Protože i zvonění je duchovní služba, která zde má své nezastupitelné místo a lze ji vykonávat dobře i špatně. Elektrické zvonění je výdobytkem lidské lenosti a pohodlnosti a s duchovní činností nemá nic společného. Mezi elektrickým zvoněním a požární sirénou pro mě není žádný rozdíl. Správné ruční zvonění má duchovní podtext a stává se i jistým druhem modlitby. Kdo si tohle neuvědomí, tak by raději vůbec neměl chodit zvonit... Je potřeba umět zvonit, nebo jen stačí chytnout za provaz a pořádně zatáhnout? Velmi záleží na tom, jak se zvonařům podaří vyvážit zvonové příslušenství na závěsu. Někdy je zvonění lehké, jindy je to pořádná dřina. Paradoxem je, že velmi často je lehčí zvonit s velkými zvony, zatímco s malými zvony je to někdy věda a může trvat i dost dlouho, než se to člověk s daným konkrétním zvonem naučí. Mně osobně dal takto pořádně zabrat zvon na věži kaple hradu Valdštejn v Českém ráji. Přitom je to malý zvonek, který může mít tak 30 kg, víc ne! Teprve když jsem ho zvonil asi po patnácté, tak jsem usoudil, že se to trochu dá poslouchat. Proč? Zvonek je lehký, provaz k němu dlouhý a ti, kdo zvon zavěšovali, tuto skutečnost podcenili a zvonové příslušenství vyvážili na krátký provaz. Hmotnost provazu zde hraje větší úlohu, než by se mohlo zdát. Po prvním zvonění na Valdštejně jsem se styděl přiznat, že jsem to zvonil já... Bylo to takové „bim... bim, - bim bam bim... bam... bam... práásk... bim...“. A naproti tomu třeba v Bohdalově na Vysočině jsem viděl, jak třítunový zvon (tedy zvon o hmotnosti zhruba tří osobních automobilů nebo dodávky) mistrovsky ovládá sedmiletá holka... Slyšeli jsme, že jste jediným českým hráčem na zvonohru. Jak se dá hrát na zvony? Musíte rozhoupávat každý zvon zvlášť? Zvonohra je klávesový nástroj, který má místo strun nebo píšťal zvony. Ty jsou však těžké, takže se nedá hrát prsty, ale musí se hrát celými pažemi a zapojit i nohy. Zatím u nás máme dvě zvonohry ovládané hráčem - historickou na pražské Loretě a mobilní zvonohru Petra Rudolfa Manouška. Zvony se nehoupou, jsou zavěšeny pevně a tlučou do nich srdce upevněná ke klávesové mechanice. Zvonoher je u nás ještě o něco více, ale na ty nemůže hrát živý hráč a jsou ovládány automatem (počítačem). Proč se zvonům dávají jména? Mají zvony i jiné názvy než jména světců? Když má zvon jméno, člověk k němu ihned zaujímá mnohem bytostnější vztah než k předmětu bezejmennému a víceméně anonymnímu. Nejčastější jsou jména světců, ale jsou i jiné případy. V jedné farnosti jsem byl svědkem žehnání zvonu jménem „Zdeněk“. Když jsem se ptal, proč je zvon takto pojmenován, dostalo se mi odpovědi, že zvon nechali odlít rodiče k uctění památky svého syna Zdeňka, který se zabil na motorce. Toto žehnání bylo velmi zvláštní... Byla to slavnost se vším všudy, ale hodně lidí při ní plakalo... Ví se při výrobě zvonu už dopředu, jaký tón bude zvon vydávat, nebo je to překvapení? Zvonař to dnes umí předem vypočítat. Podle zamýšleného ladění pak zkonstruuje zvonový profil (průřez stěnou zvonu), který je pro ladění určující. Pokud má zvon špatný zvuk, dá se následně ještě naladit, nebo se musí roztavit? Jsou možné drobné korekce přibroušením, ale jen velmi omezeně a s nejistým výsledkem. Je to věc svědomí a poctivosti zvonaře. Každému zvonaři se jednou za několik let stane, že se zvon prostě nepovede. To pak ke slovu přichází obrovská palice a střepy putují opět do pece... Byl jste někdy u výroby zvonu? Vyrábějí se pořád stejným starým způsobem, nebo už jsou nové postupy? Zvony se vyrábějí i dnes stejnou technologií jako před staletími. Forma se rozdělává nepasterovaným pivem a její nedílnou součástí je kravský trus a kravské chlupy. Zkoušelo se všelicos - nakonec se „pokrokoví technologové - experimentátoři“ vždy vrátili k osvědčené tradici - nikdo nic lepšího zatím nevymyslel. Totéž se týká složení zvonoviny – 22 % cínu, zbytek měď... Nic jiného. U lití zvonů jsem byl několikrát. Je to úžasné, i když při něm teče nejen zvonovina, ale i nervy. Všechno musí přesně do sebe zapadat - stačí malá chyba, a práce několika měsíců přichází vniveč! Máte nějaký oblíbený zvon s mimořádně krásným zvukem? Všechny zvony jsou krásné. Dokonce i ty, o nichž říkáme, že v jejich zvukovém spektru jsou chyby. Ono nic není dokonalé a někdy právě ty chyby dodávají zvonovému hlasu osobitost a půvab. Kdybych měl přeci jen nějaký zvon jmenovat, asi bych zmínil Kryštofa z Rychnova nad Kněžnou, Zuzanu z Jihlavy nebo nádherný soubor tří zvonů Petra Manouška v Krahulčí u Telče... Za rozhovor děkujeme panu Radku Rejškovi a přejeme jemu i všem ministrantům, aby naše srdce vždy bila jen ke slávě Boží. Mgr. Radek Rejšek Litoměřický diecézní organolog a kampanolog (organolog má na starosti vedení evidence o varhanách v diecézi, o jejich stavu a opravách a kampanolog je odborník na zvony - opravy, restaurování, pořízení nových zvonů) |
| Pr/Qr: | 2582/0 |
|
Archivní článek