|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 11/2014 |
| Rubrika: | Hurá za ním |
| Autor: | Štěpán Smolen |
| Název: | Třikrát otrávený mnich |
| Článek: | Zdá se vám život v klášteře jako otrava? Pak by vaším patronem mohl být třeba svatý Benedikt z Nursie, který byl na cestě ke svatosti hned trojnásobně otrávený. Začalo to v Římě před patnácti sty lety. Šlechtic Benedikt sem přišel na studia, aby se vyučil všemu, co je třeba k úspěchu ve světě. Jenže brzy na něj padla hrůza z velkoměsta. Studenti byli chytří, to ano, a vzdělaní taky. Dokázali především přesvědčivě mluvit. Ale k čemu těch dovedností užívali? Aby vzletnými větami vlákali chudáka do nevýhodného obchodu, aby nevinnou dívku svedli na scestí… A to ještě nebylo nic proti tomu, co se dělo hned po západu slunce. Ve městě si Benedikt mohl dopřát všeho, k čemu ho tělo táhlo. Brzy však zjistil, že vlastně nechce. Když viděl prázdné pohledy spolužáků, kteří se k ránu vraceli kdovíodkud, vzpomínal na zelené stráně své rodné Nursie. A chtělo se mu pryč. Tehdy se cítil otrávený poprvé. Proč by měl za vzdělání zaplatit zkaženým srdcem? Jednoho dne vstal, prodal knihy a odešel sám do hor. Usadil se v jeskyni nad jezerem. Modlil se a pracoval a bylo mu lehko. Lehko, vždyť nebe tu bylo modré, a místo pijáků tu zpívali ptáci. Zůstal tady rok – přečkal zde zimu a potom i druhou. Pak se otrávenost objevila zas. Nic ho nebavilo. Nechtělo se mu zvednout motyku ani zpívat žalmy. Vždyť je to pořád dokola. Jaká nuda! Nejraději by jenom jedl nebo spal. Pokud by se v tomhle okamžiku Benedikt tak jako tolik jiných zalekl dřiny, nepsali bychom dnes před jeho jméno zkratku „sv.“. Jenže náš kandidát svatosti se s vypětím všech sil a s vydatnou pomocí Ducha svatého vrátil k dílu. Zas se modlil a zas okopával záhony. A Pán zatím v jeho ztišeném srdci konal divy. Zpráva o pokorném poustevníkovi, který dokáže zmateným radit a nemocné umí uzdravovat, se brzy rozkřikla po okolí. Pro Benedikta to znamenalo konec klidu, ale sloužil bez reptání. Jednoho dne se objevili před jeskyní tři poutníci v kutnách, že prý přicházejí z nedalekého kláštera, kde zemřel starý opat, a že si prý Benedikta zvolili za nového. Poustevník hosty vyslechl, pohostil a vyprovodil. „Já a opat? Copak by takový hříšník mohl někoho vést?“ Jenže mniši naléhali zas a zas, až Benedikta udolali. S příchodem mladého opata však začaly pro změkčilé řeholníky krušné časy. Zbožných bylo jenom pár. Ti zbylí se věnovali žvanění a vylehávání a pojídání pochutin, které jim sem nosili křesťané z okolních vesnic a měst. „Tak takhle ne,“ usoudil Benedikt a nakázal spáčům vstávání, žroutům půst a žvanivcům modlitbu. Vždyť k čemu je mnich, který celým svým životem nechválí Boha? Bratrům bylo zatěžko unést tíhu změny. A tehdy na Benedikta dolehla otrava potřetí. Tentokrát doslova. Bratři mu nalili do hrnku s pitím jed a doufali, že pak snad bude klid. Jenže opat byl zvyklý žehnat, kudy chodil. Požehnal i hrnek – a ten se „nešťastnou náhodou“ rozbil ještě dřív, než jej stačil vzít do rukou. Rozhněvaní mniši to zkusili znovu. Tentokrát přichystali chléb z otrávené mouky. Benedikt nad ním udělal znamení kříže a než se stačil do krajíce zakousnout, unesl mu ho havran od úst. Když se světec dozvěděl, co na něj bylo chystáno, povzdechl si a vrátil se do své staré jeskyně. A přece už nikdy nebyl sám. Pověst o jeho svatosti se rozšířila do daleka a mnozí z těch, kdo toužili sloužit Pánu, přicházeli blíž a usazovali se kolem. Poustevník jim dával rady, napsal pro ně řeholi (pravidla, jak žít) a brzy se stal zase opatem. V okolí postupně vyrostlo dvanáct klášterů. Potom další a další. A podle moudrého Benediktova návodu spěchají mniši ke svatosti až dodnes. Ne otráveně, s radostí! Sv. Benedikt z Nursie (480–543) přezdívaný „otec západního mnišství“ byl autorem Benediktovy Řehole a prvním opatem kláštera Monte Cassino, odkud se do celé Evropy rozšířil benediktinský model mnišství založený na společném životě v klášteře pod vedením opata a na pravidelném střídání modlitby a manuální práce. |
| Pr/Qr: | 1692/0 |
|
Archivní článek