Jsi 1371223. návštěvník.
Tento den 248.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Barbora.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 12/2009 | | Rubrika: | Hurá za ním | | Autor: | otec Václav Trmač | | Název: | Kdo umí, umí | | Článek: | Při oslavě 10. výročí svého zvolení kázal papež Lev na text z listu svatého Petra: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo.“ Chtěl věřícím připomenout, že pracují společně s ním na jednom díle, jako by společně budovali živý chrám. Řekl, že kromě zvláštní služby biskupů a kněží mají všichni účast na kněžském povolání. Někteří posluchači však už neposlouchali vysvětlení, že jejich kněžství se neprojevuje tím, že by předsedali oběti mše svaté. Jejich obětí přinášenou Bohu je život bez hříchu a pomoc těm, kdo ji potřebují. Církev už více než 30 let netrpěla pronásledováním a svoboda vedla také k tomu, že někteří dobráci učili veřejně něco jiného než církev od dob apoštolů a působili tak zmatek a rozbroje.
Tito samozvaní učitelé si hned druhý den vyžádali slyšení u papeže a chtěli po něm, aby jejich učení potvrdil. Když mají podle papežových slov podíl na kněžském poslání, měla by jim být dána možnost šířit své učení stejně jako šíří to své papež. Jedni tvrdili, že Pán Ježíš nebyl současně Bůh i člověk, i když jeho otcem je Bůh a matkou žena Maria. Jiní měli zase jiné nápady a všichni jeden přes druhého prosazovali své názory. Brzy se začali hádat, na papeže, za kterým přišli, docela zapomněli a nikdo si nevšiml, že ze sálu odešel, protože v tom hluku by se s nimi stejně na ničem nedomluvil. Hádali se ještě v poledne, a tak je nástupce svatého Petra, který se mezi ně přišel podívat, pozval na oběd. Proti tomu nikdo nic nenamítal, nikdo neodmítl pozvání s tím, že se nají ze svého.
Když se usadili u stolu, čekalo je překvapení. Jednomu donesli pytel obilí, druhému hromádku soli, třetímu košík syrových vajec, jiní měli před sebou vodu, sádlo, koření a jeden dokonce živého beránka. Papež jim vysvětlil, že různost nezpracovaných potravin před nimi je stejná jako různost jejich názorů. Pokud si myslí, že církev může fungovat, když bude každý učit něco jiného, mohou si také pochutnat na tom, co mají před sebou. Podle očekávání se nikdo do jídla nepustil, jen ten, co měl před sebou vodu, využil příležitosti a uhasil svou žízeň.
Papež jim tedy nabídl jinou možnost. Když si myslí, že by společně dokázali vést církev bez někoho, kdo by měl rozhodující slovo, dokážou jistě společně uvařit z přinesených surovin nějaké chutné jídlo. Většinu ze shromážděných napadlo, že by bylo pohodlnější a rychlejší jít se najíst domů, ale všem bylo jasné, že musí udělat, co jim papež Lev nabízí, protože opak by byl přiznáním omylu. Neměli sice s vařením žádné zkušenosti, ale byli přesvědčeni, že to, co zvládnou jejich manželky nebo služebnice, zvládnou také. To by se ovšem museli nejdříve dokázat domluvit co, kdo a jak bude dělat. A protože nedokázali ani to, byly výsledky jejich snažení žalostné. Většinu surovin svým snažením zničili, ze zbytků nic jedlého, natož pak chutného, nepřipravili. Večer odcházeli domů unavení, hladoví a špinaví. Papež výsledek jejich snažení nekomentoval, ale pozval je, aby v následujícím roce přišli své učení obhájit na všeobecný sněm v Chalcedonu. Pokud se shromáždění biskupů usnese na tom, že mají pravdu, on jako papež se podřídí.
I ten, kdo není zběhlý v církevních dějinách, si dokáže domyslet, jak roku 451 koncil v Chalcedonu rozhodl.
Lev Veliký se stal papežem v roce 440. Důsledně vystupoval proti všem bludným učením té doby a zdůrazňoval poslání římského biskupa jako nástupce na Petrově stolci a význam jeho postavení pro jednotu církve. Podařilo se mu odvrátit hunského vůdce Attilu od tažení na Řím (452) a při vpádu barbarů vedených Genserichem (455) dosáhl toho, že nedošlo k prolévání krve a k vypálení Říma. Zemřel 10. 11. 461. V roce 1754 byl prohlášen za učitele církve.
| | Pr/Qr: | 1729/0 |
|
|
