|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 12/2013 |
| Rubrika: | Duchovní slovo otce biskupa |
| Autor: | biskup Pavel Posád |
| Název: | Bůh nechává před námi vychladnout šálek čaje |
| Článek: | Byl jsem požádán, abych napsal do ministrantského časopisu Tarsicius krátký článek na téma: Kněz, který mně v životě oslovil. Musím se přiznat, že to bylo zadání nesnadné. Ne proto, že bych někoho takového neznal, ale spíše naopak. Nedokázal jsem se dlouho rozhodnout, koho vybrat. Napadla mne dlouhá řada kněží, které jsem poznal už jako dítě a později jako dospívající. V naší farnosti se za dvacet let mého života vystřídali dva kněží. Jeden byl kněz mého dětství, druhý mně doprovázel při dospívání, pak během semináře, shodou okolností mi dokonce kázal na primiční mši svaté. Napadali mne mnozí kněží, které jsem poznal jako představené v semináři nebo jako vyučující na CMBF v Litoměřicích. Mnoho kněží jsem poznal jako kněz v pastoraci a také během 10 let mého působení v roli spirituála v Olomouckém semináři. Zde bych mohl mluvit o kněžích, kteří byli mými žáky, a přesto bych mohl svědčit, že jsou pro mne povzbuzením a mohli by svým příkladným životem oslovit i vás. Posledních deset let jako biskup jsem poznal velmi zblízka často nesnadný život a službu většiny kněží litoměřické a nyní českobudějovické diecéze. Jsem Bohu vděčný, že jsem se s nimi setkal a že s nimi mohu spolupracovat na šíření evangelia a pečovat o růst Božího království. Z tohoto velikého množství nádherných kněžských osobností jsem se rozhodl vám představit skvělého kněze. Jedná se o P. Josefa Knödla, spirituála kněžského semináře v Litoměřicích. Pater Knödl se narodil v roce 1929 v Rozhráni u Letovic, studoval reálné gymnázium a v roce 1948 maturoval. Po maturitě studoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích, po dvou letech pokračoval se souhlasem biskupa soukromě a v roce 1953 byl tajně vysvěcen. Od roku 1953 až do roku 1957 byl účetním referentem. Od roku 1957 ve svých 28 letech dostal plný invalidní důchod. V roce 1969 se stal prefektem kněžského semináře a od roku 1971 spirituálem. A zde jsme se potkali. Pater Knödl nás uchvátil. Pro nás devatenáctileté ve svých 43 letech se zdál už sice starý, ale ducha měl nesmírně mladého. Cítili jsme, že nám rozumí, že je na naší straně. Je těžké popsat vám jeho milou a zářivou osobnost. Možná vás přesvědčí to, že když jsme postupně odcházeli do pastorace, že jsme se ho všichni snažili napodobovat. To jsem viděl na starších spolužácích a nakonec i sám na sobě. Že působení otce Josefa Knödla bylo požehnané, jsme si však neuvědomovali jenom my bohoslovci, ale neuniklo to ani bdělému oku tehdejší státní komunistické správy a ani tzv. církevním tajemníkům. Proto byl otci Knödlovi odebrán v roce 1977 státní souhlas pro činnost v kněžském semináři. Nejprve působil v Litoměřicích a od roku 1978 v brněnské diecézi. Také zde pokračoval životní kříž otce Knödla. Jednoho lednového dne, kdy byla nepředstavitelná ledovka, měl dopravní nehodu, při které se zabil spolujezdec kněz a těžce se zranil bohoslovec. Ačkoliv tato nehoda byla naprosto nezaviněná, byla tato situace tehdejším režimem zneužita a P. Knödl se octl ve vězení. Živě si pamatuji tuto dobu a byl jsem přítomen na soudních jednáních, kam byl otec Josef přiváděn v poutech jako nebezpečný zločinec. Vzpomínám si, jak jedna paní vždy přinesla kytici karafiátů, které vložila otci Josefovi do pout. Po určité době vězení byl otec Knödl pro vážné zdravotní důvody propuštěn na svobodu. Potom pracoval jako civilní zaměstnanec na jednom farním úřadu. Po delší době mu bylo umožněno vypomáhat i jako kněz. Toto vše ještě nebyl vrchol životní kalvárie otce Josefa. Otec Knödl byl raněn mozkovou mrtvicí. Nastala doba, která byla nejenom pro něho, ale i pro ty, kteří o něj pečovali, dobou velmi náročnou. Tato situace trvala několik let. Tehdy jsem působil v pohraničí na Mikulovsku, měl jsem možnost častěji otce Knödla navštěvovat a sloužit pro něho v bytě tajně mši svatou. Byl to pro mne veliký dar a cítil jsem radost, že mohu otci spirituálovi nepatrně oplatit jeho službu nám bohoslovcům. Podstata jeho kříže byla v tom, že otec Josef, který byl mistr slova – to bylo něco, co jsme na něm nejvíce obdivovali, nemohl kvůli nemoci mluvit. Tehdy jsem pochopil, že Bůh nám často odnímá to, na co nejvíce spoléháme. Jeden trapista napsal, že Bůh velmi rád nechá před naším zrakem vychladnout šálek čaje, který nám připravil. Pro mne osobně byl velmi zajímavý závěr života otce Josefa Knödla. V srpnu 1993 jsem byl jmenován spirituálem Kněžského semináře v Olomouci. Těšil jsem se, že otec Josef bude rád a že mi jistě podle možností předá všechny své velké zkušenosti, které jsem tehdy intenzivně hledal. Domluvili jsme si termín setkání v den svaté Kláry 11. srpna 1993. Bůh opět viděl věci jinak. Právě tento den povolal otce Josefa Knödla na věčnost. A já jsem pochopil, že si P. Knödl řekl: „Posád bude spirituálem. To nestačí, abych mu tady radil a předával zkušenosti. To je všechno málo. Tomu já musím pomáhat raději z věčnosti.“ A tak jsem nelitoval, že už jsme na toto téma nemohli hovořit na zemi, ale pevně jsem počítal s nebeskou pomocí mého skvělého spirituála P. Josefa Knödla, kterou jsem skutečně zakoušel. Milí ministranti, přál bych vám, abyste vy všichni měli podobnou zkušenost s kněžími, kteří jsou ve vaší blízkosti, abyste je měli rádi a napodobovali jejich příklad na tom místě, kam vás Bůh přivede. |
| Pr/Qr: | 1831/0 |
|
Archivní článek