|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2012 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Josef Lavička |
| Název: | Od pólu k pólu |
| Článek: | Každý asi zná výpravu Roalda Amundsena na jižní pól. Méně lidí už ví, že jeho výprava vedla na dálku souboj s Robertem Falconem Scottem o to, kdo bude na jižním pólu dříve. A jen opravdoví odborníci se zajímají o to, jak vypadalo jejich vybavení. Víme, kdo byl prvním Čechem na severním pólu? A má Česko nějakého pořádného polárníka i v dnešní době? Věčné téma Člověk často něco hledá a najde něco úplně jiného. Kryštof Kolumbus hledal cestu do Indie a objevil Ameriku. Stejně tomu bylo i s polárními výpravami. Baffin, Hudson či Barents. Všichni tito polárníci z přelomu 16. a 17. století původně jen hledali nějakou novou námořní cestu. Například Holanďan Willem Barents hledal Severovýchodní cestu do Číny a objevil při tom souostroví Špicberky či Medvědí ostrov. Protože omylem dorazil až k Arktidě, kde mu loď zamrzla do ledu, byl nucen tam přezimovat. Stal se tak společně s lidmi ze své výpravy prvním, kdo přezimoval na Arktidě, tedy už velmi blízko k severnímu pólu. Jako na severní točně Nejvíce výprav se uskutečnilo na severní pól. Ten různé mořeplavce a polárníky ze začátku přitahoval mnohem více. I proto se o to, kdo byl na severním pólu jako první, vedou nekonečné spory. Vůbec první výpravou, která chtěla severní pól dobýt, byla v roce 1871 Polaris expedition, kterou vedl Charles Francis Hall. Skončila však katastrofou, protože ostatní členové výpravy Halla během dvou týdnů otrávili jedovatým arzenem. V letech 1893–1896 uskutečnil velmi nadějnou výpravu norský průzkumník a oceánograf Fridtjof Nansen. Zkonstruoval totiž speciální velmi odolnou loď „Fram“, na které chtěl dojet co nejblíže severnímu pólu. Měl přitom vypočítané, že mu loď zamrzne do vrstvy ledu a potom se bude pohybovat spolu s ostatními ledovými krami. Chtěl se tak dostat co nejblíže k pólu. Dojel však do vzdálenosti asi 400 km od severního pólu. Odtud zkusil dojít pěšky, ale po 60 dnech vyhladověl a musel se vrátit zpět na loď. Dlouho si lidé mysleli, že prvním člověkem na severním pólu byl Američan Robert Edwin Peary. V roce 1898 přišel při neúspěšném pokusu o dosažení severního pólu o osm prstů na nohou. O deset let později už se však až na severní pól dostal. Zde se ale ukázala ctižádostivost a bezohlednost, kterou prý trpí skoro všichni polárníci. Když byl severní pól vzdálený jen 9 kilometrů, vybral Peary ze své výpravy jen čtyři eskymáky a jednoho černošského sluhu. Chtěl být totiž jediným bělochem, který kdy severní pól dobyl. Společně s nimi na severní pól skutečně došel. Později ovšem měl problémy, protože ani jeden z těchto pěti pomocníků neuměl zacházet s kompasem, a proto neměl žádné svědky, že skutečně doputoval až na pól. Právě kvůli tomu si prvenství nárokoval i jiný Američan, Frederic Albert Cook, který údajně dosáhl pólu o několik měsíců později. Speciální komise nakonec rozhodla, že prvním pokořitelem severního pólu byl skutečně Peary. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století byl však Pearyho úspěch vyvrácen. S opravdovými důkazy se tak na severní pól dostala až posádka vzducholodi Norge, která přeletěla přes severní pól 12. května 1926. O dva roky později se podobné pocty dostalo i Čechu Františku Běhounkovi, který byl členem posádky úspěšného letu vzducholodi Italia. Boj o jižní pól S výpravami na jižní pól se začalo až o mnoho let později. Například první, kdo na kontinentu Antarktida přezimoval, byl Carsten Borchgrevink z Norska. Povedlo se mu to cíleně, společně s devíti druhy, a to v zimě 1899–1900. Asi nejznámějšími výpravami na jižní pól jsou expedice Nora Roalda Amundsena a Brita Roberta Falcona Scotta. Tito dva polárníci vedli své výpravy k jižnímu pólu současně ze dvou různých stran. Amundsen přitom dosáhl pólu o měsíc dříve, už 14. prosince 1911. Když na stejné místo dorazil 16. ledna 1912 Scott, našel zde už jen stan a norskou vlajku, kterou zde nechal Amundsen se svou výpravou. Na zpáteční výpravě pak nešťastný Scott i se svou výpravou umrznul ve stanech. Roaldu Amundsenovi se později podařil ještě přelet severního pólu právě na palubě zmíněné vzducholodi Norge. Nakonec se ale jeho vášeň stala osudným i jemu. Prvním Čechem na jižním pólu byl až o mnoho let později Josef Sekyra, který zde stanul v roce 1969 s americkou expedicí Deep Freeze. Kdyby to jen věděli Díky dnešním technologiím je možné dostat se na póly naprosto pohodlně, stačí mít jen hodně peněz. Na oba póly se pořádají každoročně velmi populární zájezdy, kterých se už zúčastnilo i několik desítek Čechů. Na severní pól se tak člověk dostane buď na lodi za cenu 550 000 Kč, nebo za 230 000 Kč s doprovodem na běžkách. Jižní pól leží na Antarktidě, a tak k němu nelze doplout. Můžeme se na něj ale vypravit na běžkách, a to za 1 200 000 Kč. Je paradoxní, že ještě před 100 lety lidé umírali v extrémních podmínkách a v dnešní době můžeme jet na tato exotická místa vlastně na dovolenou. Bez psů by to nešlo Nedílnou součástí polárních výprav vedených po zemi byli vždy psi. Ne však ledajací. Během dlouhých let a zkušeností se osvědčila především plemena aljašský malamut, grónský pes, sibiřský husky, evropský saňový pes či samojed. Právě plemeno samojeda používal i legendární Amundsen. Jde o psy, kteří velmi dobře snášejí zimu a oplývají obrovským množstvím energie. Jsou tedy přímo stvoření k tomu, aby táhli saně a pomáhali expedicím v dosažení cíle. Velkou výhodou těchto psů je i to, že jde o rozené pohodáře. Svým pánům dokážou být věrní na smrt a nevysilují se zbytečnými vzájemnými souboji. Roli hraje i výbava Hlavně sněžnice, saně, stany či spací pytle. Sněžnice jsou pomůckou používanou již několik tisíc let. Jde o velké placaté násady na boty ve tvaru podobném tenisové raketě, které používali Eskymáci k přechodům přes zasněžená území. Právě Eskymáci jsou mistry ve výrobě sněžnic. Tvar sněžnic je nejčastěji trojúhelníkový nebo téměř kruhový. V současné době se vyrábějí plastové, kovové a klasické dřevěné sněžnice. Podobná je situace se sáněmi, takzvanými pulkami. Nejlepší pulky lze sehnat od norských firem. Na trhu jsou speciální spací pytle do extrémních podmínek, které jsou naplněny husím peřím. Kvalita a úroveň vybavení se během staletí celkově několikanásobně zlepšila. Velký pokrok zaznamenaly především technologie, a tak je v dnešní době výrazně méně případů, kdy nějaká expedice umrzne či se ztratí ve vánici. Stále však existují dobrodruzi, kteří do extrémních podmínek úspěšně vyrážejí s podobným vybavením jako dříve (tedy jen s provizorními stany či saněmi z upravených dětských bobů). Jedním z nich je třeba i žijící český polárník a cestovatel Jaroslav Pavlíček, který s provizorním vybavením dvakrát přešel Grónsko a navštívil i jižní pól. Severní pól Severní pól leží v oblasti zvané Arktida. Jde o oblast stále se pohybujících ker a ledových ploch, jejichž tloušťka dosahuje dvou až tří metrů. Zimní teploty zde dosahují až – 43 °C, v létě je přívětivějších 0 °C Jižní pól Jižní pól leží na kontinentu Antarktida. Je to obrovský ledový ostrov. Jižní pól se na něm nachází ve výšce 2 835 m. n. m.. Tloušťka ledového masívu zde dosahuje 2850 metrů. Zimní teploty se pohybují v rozmezí –70 až –40 °C, v létě teplota činí „jen“ –40 až –10 °C, fouká zde vítr o síle 5,5 metrů za sekundu. Zdroje: http://hn.ihned.cz/c1-38840230-nekonecny-boj-o-severni-pol www.fjellpulken.no http://www.pejskar.cz/eskymacky-pes-eskymacka-laika-138/ http://www.psi-plemena.cz/aljassky-malamut-alaskan-malamute/ http://www.celysvet.cz/gronsky-pes.php http://www.samojed.cz/view.php?nazevclanku=historie-plemene-samojed&cisloclanku=2007110001 http://sibirsky-husky.hafici.cz/ http://www.ifauna.cz/clanek/psi/volani-divociny-kapitola-vi-porizujeme-pejska/2840/ www.wikipedia.cz |
| Pr/Qr: | 1908/0 |
|
Archivní článek