|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2003 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro borce |
| Autor: | Štěpán Pospíšil |
| Název: | Chuť dřiny a peněz |
| Článek: | Konečně jsem se dočkal. Na dnešek se těším od prvního dne, co jsem nastoupil na brigádu v pekárně v Londýnské ulici. Po měsíci dřiny dostanu svou první výplatu! Ach ti rodičové „Myslíš si, Martínku, že je to rozumné začít pracovat teď před maturitou?“ strachovala se mamka, když jsem oznámil, že jdu na brigádu. „K čemu vlastně ty peníze potřebuješ? My ti je s tatínkem rádi dáme…“ snažila se mě přeplatit, abych tu práci nebral. Rodičům nevysvětlíte, že operátor zdražuje esemesky, starý procesor v počítači sotva lapá po dechu a značkové boty se pod tři tisíce už dneska nenosí. „Vážím si toho, že se chceš o sebe začít starat,“ reagoval na moji brigádu táta, „jenom mě mrzí, že ti třetí přikázání už nic neříká!“ Tím mě teda dostal – které je třetí přikázání, to už teda fakt netuším. A přitom jsem na základce v desateru pěkně válel, když jsme na schůzkách psali testy. „Pracovat v neděli se nemá,“ končí debatu táta, „tomu Pán Bůh žehnat nebude.“ Těžký život pekaře Jestli tomu Bůh žehnal, nebo ne, to posoudit neumím. Fakt je, že ta práce byla mizerná. V neděli vstávat ve tři, směna od čtyř hodin do dvanácti. Kdo může chtít v neděli v poledne čerstvé housky? „Hypermarket Carrfour má s námi výhradní smlouvu o odpolední dodávce čerstvého pečiva…“ stroze mi vysvětlila nepříjemná vedoucí s tmavým knírkem. A tak jsem tedy pracoval. Neděli co neděli dopoledne dřel jak otrok, odpoledne spal jak pán a večer kolem osmé se začal teprve učit. Pochopil jsem, že vydělávat peníze tak jednoduché nebude. A to se prý ještě k tomu o výši platu rozhodne teprve podle toho, jak poctivě budu makat. Den D Dnešní neděli se tedy splní můj sen. Kámoši na průmce mi spočítali, že bych měl vydělat minimálně dva tisíce korun. Vousatá Andula, jak všichni v pekárně vedoucí označovali, mi ale vyplatila jen tisíc sedm set. Mluvila něco o těžké finanční situaci podniku, a že pokud vydržím, na konci roku budou prémie. Ach ty prachy... Tramvaj nacpaná jako vždy. Nechápu, kam ty lidi v neděli v takových davech jezdí. Leda do kostela. Taky jsme tam kdysi s tátou a mámou společně jezdili. Teď už jezdí sami. Přestalo mě to bavit, hlavně kvůli tomu nedělnímu vstávání v osm. „Kontrola jízdenek!“ vpadl do dávných vzpomínek neoholený revizor a já podvědomě sáhl do kapsy: Peněženka s tramvajenkou však byla pryč. „Měl jsem tam celou výplatu…“ chrlím vyděšeně na revizora, ale on se jen šklebí: „To známe, to známe. Každému, kdo jede bez jízdenky, zrovna teď ukradli peněženku… Tak to bude pokuta za dvě stovky!“ „No vždyť vám říkám, že mi vzali celou výplatu!“ Rozhlížím se, kdo se mě zastane. Ale všichni jen tupě zírají do země nebo nevěřícně vrtí hlavou jako revizor. „Takže mladý pán pokutu na místě zaplatit nemůže, dostane tedy předvolání na dopravní podnik, kde to už bude za čtyři sta!“ odříkává revizor mechanicky naučenou větu a vytahuje notýsek. „Já to za něj zaplatím, my se známe!“ prodírá se mezi lidmi v tramvaji starší pán, kterého pamatuji jako varhaníka z našeho kostela. Nejdražší pokuta v dějinách Domů jdu jak opařený. Ještě že ten děda z kostela za mě zaplatil tu pokutu! Stejně je super, když to ani nechce vrátit… To byl teda den, přijít o takové prachy, panebože já jsem ale vůl… Už se tím netrap, Martínku… Cože? Kdyby to nebylo pro tebe dobré, nedopustil bych to. Ty jsi fakt Bůh? Ten Bůh, kterému jsem kdysi ministroval a který tehdy zvládl všechno? Stále a navždy mám vše ve svých rukou… Tak proč jsi nezabránil tomu zloději, aby mi sebral prachy? Nebráním nikomu, když si chce žít podle svého… No a víš vůbec, o kolik peněz jsem přišel? A to jsem si na ně dával takový pozor! Nepřišel jsi jen o pár set lidských korun, můj milý, kdysi sis nechal vzít něco mnohem cennějšího. Cennějšího?.. Myslíš víru v tebe? To je fakt, už moc nevěřím… Na mši jsem přestal chodit, abych mohl v neděli spát! Kvůli penězům jsem sice byl ochotný vstávat ve tři, ale na mši se mi nechtělo z postele v osm! Peníze jsem si hlídal jako poklad a přesto jsem o ně přišel… A tebe, kterého jsem kdysi měl rád, jsem si ze srdce nechal vyfouknout a ani jsem o tom nevěděl… Proč jsi mě vůbec nechal, abych na tebe zapomněl? Co jsem měl udělat víc? Dal jsem ti vše, cos potřeboval, můj drahý, životem vlastního Syna jsem za tebe zaplatil největší pokutu v dějinách světa a ani jsem to nechtěl vrátit. Ale pro tebe bylo důležitější nedělní lenošení nebo lákavé peníze…Co máš proti penězům? Copak je to hřích, mít je? Peníze nejsou špatné, lidé si z nich ale dělají bohy a zbytečně se kvůli nim trápí, jako teď ty. Já měl pro tebe připravenou sobotní brigádu v seriózní firmě za mnohem víc peněz. Těšil jsem se, jak budeš radostně pracovat a oslavovat mě svou prací a já ti budu žehnat. Zbylo by ti ještě spoustu času na učení, povídání s rodiči a hlavně celé neděle k odpočinku a pro setkání se mnou. Tak proč jsi mi to neřekl? Proč jsi mně dovolil, abych pracoval každou neděli v té pitomé pekárně? Neptal ses, ale já ti to přesto říkal skrze maminku a tatínka… Neposlouchals je, a já nikomu nebráním, když si chce žít podle svého… Jsem vážně pošetilec a hlupák. Nemluvil jsem s tebou, nechtěl být s tebou při mši, každou vteřinu svého života se neradoval z tvé blízkosti… Nechci v tom pokračovat, můj Pane, už vím, jak těžko se žije bez tebe. Pomůžeš mi vrátit se k tobě? Tím si buď jistý, už roky tě volám a čekám na tvůj návrat. Vždyť proto jsem za tebe zaplatil tu nejdražší pokutu… |
| Pr/Qr: | 1542/0 |
|
Archivní článek