|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2013 |
| Rubrika: | Apologetika |
| Autor: | P. Pavel Gábor |
| Název: | Jak obíhají planety kolem Slunce, pane Koperníku? |
| Článek: | Proč se Koperníkovi zamlouvala představa, že Země a ostatní planety obíhají kolem Slunce? Hvězdy se jevily jako jasné body na nebeské klenbě, které jakoby s ní byly pevně spojené. Říkalo se jim stálice, protože „stály“ na kulové ploše zvané sféra stálic. Naopak planetami se rozuměla ta nebeská tělesa, jejichž pohyb na nebeské klenbě je složitější než pohyb stálic. Bylo jich sedm: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Merkur a Venuše se na obloze chovají jinak než Mars, Jupiter a Saturn. Zdánlivý pohyb těch prvních je totiž spjat s pohybem Slunce. V Ptolemaiově soustavě to byla prostě danost, která se nemusela (a ani nedala) vysvětlovat. Obíhají-li všechny planety (včetně Země, ale s výjimkou Měsíce) kolem Slunce, vede to k prostému důsledku, že některé planety musí být blíže Slunci než Země, zatímco jiné jsou dále od Slunce než Země. Zařadíme-li do první skupiny Merkur a Venuši a do druhé skupiny Mars, Jupiter a Saturn, bude rozdíl v jejich chování na obloze snadno pochopitelný. Při pohledu ze Země Mars, Jupiter a Saturn budou moci být kdekoli na obloze, zatímco Merkur a Venuše budou vždy u Slunce. V Ptolemaiově soustavě navíc Merkur a Venuše měly oběžné doby vázané na oběžnou dobu Slunce (tedy jeden rok), takže doby oběhu kolem Země u tří ze sedmi planet byly totožné. V soustavě Koperníkově měla každá planeta svou oběžnou dobu. Navíc pořádek planet podle vzdálenosti od slunce Koperníkovi vyšel stejný jako pořádek planet podle oběžných dob. „Ze stejné příčiny, která spočívá v pohybu Země,“ jak nadšeně psal Koperník, pak plyne zcela přirozeně i tzv. retrográdní (zdánlivý zpětný) pohyb planet, který byl pro astronomy oříškem prvního řádu už od dob Platonových. Všechny tyto důvody pro Koperníkovu soustavu se dají shrnout takto: je hezčí než soustava Ptolemaiova, protože z jednoho předpokladu dovede vyvodit řadu dříve nevysvětlitelných jevů. Často se jako přednosti Koperníkovy soustavy uvádějí i věci, které neodpovídají skutečnosti. Kupříkladu prý Koperníkův systém lépe odpovídal měřením poloh planet, která tehdejší hvězdáři uměli provádět. Není to pravda. Ptolemaios i Koperník zhruba stejně dobře odpovídali tomu, co se dá změřit volným okem. Občas se setkáváme s tvrzením, že Koperníkův systém byl počtářsky méně náročný než systém Ptolemaiův. To je do jisté míry pravda, ale oba používaly řadu čistě geometrických konstrukcí, které byly hodně umělé. Jednalo se o tzv. excentry, deferenty a epicykly. Jediným Koperníkovým úspěchem v tomto směru bylo, že se zbavil tzv. ekvantů. Často se i v dobrých textech o dějinách astronomie vyskytuje chybné tvrzení, že v pozdním středověku se do Ptolemaiovské soustavy přidávaly stále větší počty deferentů, epicycklů, ekvantů atd. ve snaze o co nejpřesnější předpovědi poloh planet. Naproti tomu prý Koperníkův systém byl jednodušší. Není tomu tak. Ptolemaiovská soustava se nerozrůstala o další prvky. Obě soustavy byly přibližně stejně složité. Výtky vůči Koperníkově soustavě Ani u lidí s vybraným matematickým vkusem Koperník neměl hned vyhráno. Kupříkladu: Mají-li všechna tělesa obíhat kolem Slunce, proč je Měsíc výjimkou a obíhá kolem Země? Na to Koperník nedovedl odpovědět. Vážná potíž byla i s tzv. paralaxou. Představte si, že běžíte po dráze na školním hřišti a přitom sledujete vrcholek hory v dálce. Když jste na východním konci dráhy, je hora od vás přesně na sever. Vůči západnímu konci dráhy však hora není přesně na sever, nýbrž na severoseveroseverovýchod. Změna polohy pozorovatele prostě vede ke změně směru k pevnému bodu, čili k tzv. paralaxe. Tato změna bude tím výraznější, čím jsou rozměry běžecké dráhy srovnatelnější se vzdáleností hory. Co to má společného s Koperníkem? Pohyb Země kolem Slunce během roku by měl vést k paralaxe hvězd. Je-li Země nehybná, žádnou paralaxu nebudeme pozorovat. Obíhá-li Země kolem Slunce, měla by paralaxa hvězd být pozorovatelná. Její velikost by měla být tím větší, čím blíže hvězdy jsou. Pravda je taková, že paralaxa byla v Koperníkově době neměřitelná, protože měřicí přístroje nedosahovaly požadované přesnosti. Dalo se však říci, že má-li Koperník pravdu, pak vzdálenost ke hvězdám musí být větší než průměr dráhy Země kolem Slunce děleno tangens přesnosti měření paralaxy. V 16. století nejlepší měření v tomto směru provedl Tycho Brahe asi 40 let po Koperníkově smrti. Dosahoval přesnosti asi jedné úhlové minuty, což znamenalo, že hvězdy musejí být dále než 3438-násobek průměru dráhy Země kolem Slunce. Taková vzdálenost se tehdy zdála naprosto nepravděpodobně veliká. Kdyby měl Koperník pravdu, pak by podle těchto měření měl být svět strašlivě prázdný. Ošklivá představa. A navíc - je zde otázka rozměrů hvězd a planet. Ale o tom příště. |
| Pr/Qr: | 1999/0 |
|
Archivní článek