Jsi 1366617. návštěvník.
Tento den 471.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Albert.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 2/2014 | | Rubrika: | Duchovní slovo otce biskupa | | Autor: | biskup Jan Baxant | | Název: | Když nepůjdeš ty, tak kdo? | | Článek: | Milí ministranti,
vždycky, když jsem v některé z farností naší diecéze a vidím vás v sakristii a potom i u oltáře a někdy i po mši sv. při společném setkání s účastníky bohoslužeb, rád se s vámi pozdravím podáním ruky a zeptám se, jak se každý z vás jmenuje, pokud si to nepamatuji z mých předcházejících návštěv u vás. Potěší mě, a přiznávám se k tomu, když někdo z vás má stejné křestní jméno, jako já. Mnozí z ministrantů naší diecéze už vědí, že jakmile slyším jméno Jan, dodávám: „My Janové musíme držet při sobě!...“ Tím ovšem nikdy nechci ani jen naznačit, že bych si jiných jmen nevážil a už vůbec ne ministrantů s jinými jmény. Zajímá mě však, zda-li známe alespoň něco ze životopisů našich křestních patronů. U svého jména rád připomínám, že sv. Jan, apoštol, měl k Pánu Ježíši tak blízko, že se domníval, že ho Kristus má rád ze všech nejvíce. Samozřejmě, Ježíš má velmi rád všechny. Nikomu nepřeje víc tak, že by někomu přál méně.
Přesto si velice často představuji, co z vás, milí ministranti, jednou bude. Velmi bych si přál, aby každý z vás si vybral takové povolání, ve kterém by druhým lidem byl užitečný a sám šťastný. Mohl bych nyní vyjmenovat desítky různých povolání, krásných a prospěšných. Nedá mi to, abych nezmínil povolání moje. Nechci nikoho z vás ovlivňovat, avšak musím se vás zeptat: „Nechceš se také ty stát knězem?“ Tuto otázku vám dávám i proto, že něco podobného jsem slyšel i já, když jsem se před lety rozhodoval, čím budu. Tehdy jsem uvažoval o tom, že se stanu stavitelem. Střední průmyslová škola zeměměřická, kde jsem studoval, mně k tomu dávala určité předpoklady. Po maturitě jsem se hlásil na stavební fakultu a byl jsem přijat. Následně se však stalo něco, co jsem nečekal. Můj mladší bratr (mám celkem 3 bratry a 2 sestry) mě doslova překvapil otázkou: „Honzo, nepůjdeš do semináře? Když nepůjdeš ty, tak kdo jiný z našeho města?“ To byl, a to potvrzuji už mnoho let (jsem knězem 40 let), rozhodující okamžik. Okamžik zvláštní, ale zřetelně jsem pochopil, že stát se knězem mohu i já. Začal jsem více vnímat, že kněží jsou lidé šťastní, inteligentní, přátelští, i když jich bylo a stále je u nás málo. Ano, jsou vyčerpaní, mnohdy nepochopení i trochu opuštění, ale nikoliv zoufalí! Až dosud prožívám stále větší radost, že mezi ně, Kristovy spolupracovníky, patřím, že jsem jedním z nich. | | Pr/Qr: | 1718/0 |
|
|
