|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2014 |
| Rubrika: | Moje cesta ke kněžství |
| Autor: | Jan Lukeš |
| Název: | Kapucíni s kapucí i bez kapuce, s legrací i bez legrace |
| Článek: | Naši drazí čtenáři, v představování církevních řádů se dnes přesuneme do Olomouce, kde jsme se setkali s velice sympatickým bratrem Cyrilem, celým jménem Josefem Cyrilem Komosným. Je to hbitý mladý muž veselého srdce a tváře, který nám poskytne informace o řádu kapucínů. Bratře Cyrile, vypadá to, že jsi sotva plnoletý… Kolik Ti je let a jak rostlo Tvé povolání? Proč ses rozhodl zrovna pro kapucíny? No je pravda, že sice vypadám mladě, ale zdání klame, už mě „táhne „ na 30 let :-). Co se týká mého povolání, tak to rostlo postupně, odmala jsem byl vychován ve víře a velkým příkladem byl pro mne vždy náš pan farář. V dospívání jsem otázku povolání řešil právě s ním a uvažoval jsem i nad vstupem do kněžského semináře. Nakonec, jednoduše řečeno, jsem potkal bratry kapucíny a bylo to :-). Velkou roli v mém životě ale také sehrál můj biřmovací patron sv. František z Assisi, zakladatel našeho řádu. Řekl bys nám, prosím, něco o Vašem řádu? Proč se jmenujete kapucíni? Co to má společného s kapucí? Řád menších bratří kapucínů patří do velké rodiny františkánské. Naše společenství bratří je katolickým řeholním řádem inspirovaným duchem sv. Františka z Assisi. Vznikl v 16. století v Itálii jako reforma františkánského řádu. A tím nejdůležitějším je pro nás „zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě“, jak to sepsal sv. František ve své řeholi. A proč se jmenujeme kapucíni? To je jednoduché: toto označení vzniklo spontánně mezi lidem, který nás tak začal označovat právě podle dlouhé špičaté kapuce na hábitu, která nás odlišovala od zbývajících dvou františkánských řádů. A používáte tedy ty kapuce? Nebo se používali v historii? Kapuce se hlavně používali k jakémusi vytvoření „prostředí samoty“ při modlitbě. Pak také měly praktickou funkci jako dnešní kapuce. A dnes jejich používání záleží na každém bratru, já ji třeba používám při ranní modlitbě v chóru. Kolik vás je v ČR a na jakých místech působíte? V naší zemi má náš řád dlouhou a zajímavou historii. První bratři přišli do Prahy už v roce 1599 a postupně zakládali kláštery po celém území státu. Dnes, po obnově řeholního života v roce 1990 (předtím v době komunistické nesvobody bylo u nás zakázané žít řeholním životem, a proto byly všechny kláštery zrušeny), máme fungující konventy v Olomouci, Brně, Sušici a dva v Praze a celkově nás je v ČR 37 bratří. Jak vypadá Tvůj běžný den a jaké jsou Tvé úkoly v Olomouci? Můj běžný den je rozdělen mezi práci, modlitbu a školní povinnosti. Nejdůležitější je společná modlitba breviáře s bratřími vždy ráno, v poledne a večer a každodenní mše svatá večer v 17.00 hod. Jelikož nyní studuji poslední ročník teologické fakulty v Olomouci, tak mám dost školních povinností, které mi zabírají hodně času. Mimo mnoho jiných úkolů, které patří do každodenního života v klášteře, mám na starosti kostelnickou službu v našem řádovém kostele. Jsi věřící od dětství? Ministroval jsi? Máš nějaký zajímavý zážitek z ministrování? Můžu říci, že ze srdce děkuju Pánu Bohu, že jsem mohl být odmala vychován ve víře. Svoji roli také jistě sehrála skutečnost, že pocházím z Dolních Bojanovic na Slovácku, kde je víra a náboženský život ještě každodenní součástí života lidí. Ke kostelu a faře jsem měl vždy vřelý vztah, a proto je jasné, že jsem doma ve farním kostele sv. Václava vždy rád ministroval. A zážitky z ministrování? Těch by bylo… Asi nejhezčí vzpomínky mám, když jsme každoročně s ministranty chodili před Vánocemi na mech do lesa, který se pak musel na faře čistit, než se dal do kostelního Betléma. Právě při tomto čistění mechu se častokrát „farní areál otřásal v základech“, tenkrát nás nebylo málo, skoro 20 ministrantů. Bratře Cyrile, co bys řekl na konci rozhovoru nám ministrantům? Aby byli vždy hrdí na službu, kterou mohou oltáře vykonávat, neboť být blízko tak velikému tajemství, které se odehrává na oltáři, je pro ministranty veliká čest a pocta – „být Kristu Pánu po boku“. Náš milý bratře, děkujeme za Tvou radostnou službu, kterou nakazuješ lidi kolem sebe, děkujeme za rozhovor a přejeme Ti vše potřebné od Toho, který nás stvořil. Josef Cyril Komosný Oblíbené jídlo: plněný paprikový lusk s rajskou omáčkou Oblíbené pití: Kofola Oblíbený citát z Bible: „Hle‚ já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28, 20) Oblíbená kniha: knihy o historii Oblíbený film: Pošetilost mocných |
| Pr/Qr: | 1940/0 |
|
Archivní článek