|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2015 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Redakce |
| Název: | Zachovávej řád a řád zachová tebe |
| Článek: | Nezní to trochu zvláštně? Nepatří to spíše někam do kláštera? Nebo pro naše kněze ve farnosti? Vždyť každou neděli, a často i ve všední den, jsme v kostele, chodíme pravidelně ke svátostem, tak co ještě víc? Možná právě to slovíčko víc může být trochu zavádějící nebo nepochopené, neboť může vzbuzovat dojem jakési nedostatečnosti. Nahraďme tento výraz spíše pojmem hlouběji a pojďme se společně v postním období zamyslet, jak plněji a radostněji prožívat náš duchovní život. Velký církevní učitel sv. Augustin říkal: Zachovej řád a řád zachová tebe! Je nejen dobré, ale i velmi důležité umět si vytvořit svůj řád života a ten pak i dodržovat. Celý svět se řídí podle pravidel, která do něj na počátku vložil Stvořitel, a i my jsme povoláni podřizovat se tomuto věčnému řádu, který není pouhým stereotypem, ale pevnou kostrou, na níž stojí náš život. Žít podle tohoto uspořádání je skutečnou křesťanskou odpovědí na věčnou Lásku, která stvořila svět a dala nám život. Následující řádky jsou určitou pozvánkou a nabídkou, jak s Boží pomocí začít při vytváření a udržování řádu života. Vaši rodiče, či zpovědníci, vám jistě rádi pomůžou při hledání pravidel duchovního života, které nás jednou přivedou až k setkání se Vzkříšeným. Jaký je ale vlastně smysl dodržování různých zásad a norem? Není to pouhá otrava a nuda, místo toho, abychom se v životě především bavili a užívali si ho? Bohužel to, co se často vydává za svobodu a volnost, je pouhým zrušením všech omezení a odstraněním zábran, které nevede k radosti ze života, ale spíše k zabřednutí do závislosti a skutečného otroctví. Utrpení závislých, ať na drogách, alkoholu, počítačích nebo sexu, je plodem falešného pojetí svobody. Ale skutečná svoboda existuje, a je to svoboda, kterou pro nás vydobyl Kristus na kříži. Před otroctvím hříchu se uchráníme dodržováním Spasitelových příkazů a ponaučení, které přináší pravou svobodu, totiž svobodu Božích dětí. Svoboda přinášející radost a štěstí je vetkána do pevné struktury řádu a norem a skutečně dokáže podržet, zachovat člověka i v těžkých a náročných situacích. Ale ani tento řád nemůže být samoúčelný, neboť slouží především k rozvíjení hlubšího vztahu se Spasitelem. Náš vztah k Bohu je to první, co máme mít stále na paměti. S tímto vztahem vše roste, bez něj vše vadne, usychá a stává se nepotřebným. Denní řád Každodenní řád by měl být tedy podřízen jednomu cíli a tím je služba. A nejde pouze o službu druhému, ale, možná trochu překvapivě, i sobě samému. Tím, že se naučím věnovat každý den modlitbě a četbě Písma, se prohlubuje můj vlastní vztah k Ježíši Kristu, a teprve v síle tohoto vztahu mohu pochopit, k jaké službě jsem povolán. S tím souvisí i jedna velice důležitá poznámka. Veškerá pravidla a normy, i ta nejdokonalejší, jsou vždy podřízena pomoci bližnímu. Asi by nebylo příliš křesťanské, kdybychom kamarádovi, který leží v nemocnici, řekli, že za ním nemůžeme přijít, neboť máme zrovna naplánovanou četbu Bible, pasáž o milosrdném Samaritánovi. Nezapomínejte, že konečným cílem dodržování všech pravidel je služba Ježíši Kristu. 6:50 – běžný den ministranta začíná zvoněním budíku. Už při tomto (protivném) zvuku můžeme přinést první oběť Bohu – říká se tomu hrdinská minutka; na rozdíl od onoho známého – ještě pět minut. Hned jak spustíme nohy z postele, by mělo následovat krátké poděkování za dar života doprovázené znamením kříže. 7:40 – jeden velice dobrý kněz se mi svěřil, že se jako kluk každý den cestou do školy modlil růženec a během těchto ranních cest našel své duchovní povolání. Zkuste ho následovat a věnujte svoji cestu do školy modlitbě za vaše povolání. Proste Matku Boží, strážného anděla i své svaté patrony o přímluvu a ochranu po celý den. Ve škole - plňte svoje povinnosti ochotně a bez zbytečného reptání. Jste rytíři Kristovi, neopisujte, snažte se o dobré známky a chraňte spolužáky, kteří trpí šikanou. Celý den – během běžného uspěchaného dne je těžké najít si čas na delší modlitbu. Přesto jsou však momenty, třeba před čtvrtletní písemkou, které si o modlitbu přímo říkají. A to je nejvhodnější čas na takzvanou střelnou modlitbu. Jedná se o rychlou prosbu, často o jedinou myšlenku, kterou se obracíme na Pána Ježíše Krista a Svatého Ducha o pomoc. Nejběžnější střelnou modlitbou je zvolání „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšníkem.“ Večer – mnohokrát jsme již unaveni, ale k dobrému duchovnímu životu patří i dobrá četba: na prvním místě Písma svatého – stačí 10 minut denně – ale pozor, opravdu denně. Krásným čtením jsou i životopisy svatých, nebo jiná vhodná duchovní literatura. Pokud nevíte, co číst, požádejte pana faráře o radu. Když máte možnost, jděte i na mši svatou. I přesto, že jste byli ve škole pilní, čekají vás ještě domácí práce. Často se jedná pouze o drobnosti, a i když se vám nechce, tak je splňte, jak nejlépe umíte. Je až s podivem, jak jednoduše jde udělat rodičům radost. Před usnutím – a opět, podobně jako ráno, sedíte na posteli. Máte za sebou ranní vstávání, náročnou školu, hodinu v hudebce, nebo dvě hodiny tréninku na hřišti. A právě v této příjemné únavě je nejlepší čas na večerní modlitbu. Děkujte Otci za vše, co jste ten den dostali a prožili. Procházejte své myšlenky, slova i skutky, a pokud v nich bylo něco, co tam nepatří, co bylo hříšné, litujte toho. Snažte se dát si jedno konkrétní, uskutečnitelné předsevzetí do dalšího dne. A co je dnes opravdu náročné: jít včas spát! Televize, počítač nebo jiná technika nás často přitahuje k sobě a okrádají o čas spánku. Abychom se ráno probouzeli s radostí, potřebujeme sedm až osm hodin spánku. Týdenní řád Pět dnů školy se radostně chýlí ke konci a v pátek odpoledne nám baťoh školních povinností s úlevou padá ze zad. Je čas jít do kina, na koncert, v létě na koupaliště, prostě si užívat klidu. Na víkend ale nepřestaneme být Božími dětmi a nemůžeme naši víru, tak jako školní tašku, odhodit do kouta a vzpomenout si na ni až v pondělí. Sobota – tak jako neděle je den Páně, je sobota zasvěcena Panně Marii. Každá maminka dostává ráda květiny, a růženec je svazek voňavých červených růží věnovaných Matce Boží. A když myslíte na naši nebeskou maminku, vzpomeňte si i na tu svoji pozemskou a zeptejte se jí, jestli nechce s něčím pomoct. Její radost bude vaší odměnou. Neděle – den radostné oslavy Kristova vzkříšení. Pro nás ministranty je to den služby u oltáře, ke které se dostavujeme včas s předstihem. Během mše se setkáváme s Kristem nejen v daru eucharistie, ale i ve slově Božím. Najděte si čas ještě před mší a přečtěte si čtení. Budete pak více připraveni naslouchat Božímu hlasu znějícímu skrze Písmo svaté. Neděle je dnem věnovaným Bohu, ale i lidem, Prožijte ho společně se svými blízkými, s rodinou, přáteli a kamarády. Týden se potká s týdnem a za chvíli je měsíc za námi. Přichází první pátek v měsíci, čas na adoraci Nejsvětější svátosti a především na svátost smíření. Myslete na to, že zpověď není pouze oněch náročných deset minut, ale především okamžik nejbližšího setkání, téměř doteku, s milujícím a odpouštějícím Kristem Spasitelem. A na závěr ještě jednu radu od zkušeného kněze. Tak jako si před nákupem připravujeme papírek se seznamem, co koupit, zkuste si napsat, třeba i do mobilu, co bychom každý den měli ve službě Kristu Ježíši zvládnout. Ranní modlitbu, četbu Písma, četbu nedělní liturgie, večerní rozjímání a zpytování svědomí, sobotní růženec. Stačí pak jediný pohled a hned víte, na co jste zapomněli. Po určité době vám denní řád přejde do krve a stane se vaší součástí. A takto den po dni se stanete svatými v Kristu. |
| Pr/Qr: | 2725/0 |
|
Archivní článek