|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2008 |
| Rubrika: | Duchovní slovo otce biskupa |
| Autor: | Biskup Josef Hrdlička |
| Název: | Je možné dnes ještě žít čistě? |
| Článek: | Nepochybuji o tom, že stále více mladých křesťanů, a také ministrantů, se dokáže orientovat v Písmě svatém a umí najít např. text knihy Daniel ve Starém zákoně. Tam se dočteme o tom, jak byl Boží lid odvlečen z dobytého Jeruzalema do zajetí v Babyloně. Král si nechal z židovského lidu vybrat chlapce pěkného vzhledu a také nadané a šikovné. Chtěl si z nich udělat reprezentaci u svého dvora. Přikázal správci, aby jim dával dobré jídlo a pití a umožnil jim to nejlepší vzdělání. Jenže tito čtyři chlapci, v čele s Danielem, odmítli jíst královská jídla, protože šlo o pokrmy pohanů a podle Božího zákona jim tato jídla nebylo dovoleno jíst. Byl to jistě odvážný čin se takto vzepřít. Ale Bůh chlapcům pomohl. Daniel se domluvil se správcem, aby to s nimi zkusil, a dával jim jen zeleninu a vodu. Ať za pár dní porovná, jestli vypadají přepadlejší než ostatní jinoši u dvora. Správce na to přistoupil a pak se divil, že právě tito čtyři jinoši nevypadají hůř, ale naopak lépe, než ostatní. A byli i vzdělanější a zběhlejší ve všem učení. Sám král nakonec přiznal, že nikdo z ostatních se jim nemůže rovnat. V dalších kapitolách knihy Daniel se dočteme, jak stateční chlapci dokonce odmítli klanět se modle a raději se nechali hodit do rozpálené pece, než by zradili Boha. Ten je opět zachránil. Daniel byl také později hozen do jámy plné hladových lvů. Nebál se jich, modlil se a důvěřoval Bohu tak silně, že šelmy mu neublížily. Možná vás, milí hoši, napadne, že když tolik statečnosti prokázali mladíci ve Starém zákoně, co teprve by měli dnes dokázat mladí vyznavači Nového zákona a Kristovi učedníci a přátelé. Nikdo nás nepředhazuje lvům ani nehází do rozpálené pece, ale ten první příběh se nás určitě aktuálně týká. Žijeme ve světě, který i nám nabízí nebo vnucuje určité „pokrmy“, které bychom měli odmítnout. Týká se to nejen tělesné stravy (víme, že např. drogy nebo alkohol doslova likvidují člověka). Ale jde i o duševní stravu, která nás může znehodnocovat a oslabovat. Jeden mladík mi kdysi řekl: „Je vůbec možné žít v dnešní době s čistým srdcem, když toho musíme tolik vidět a tolik slyšet…?“ To je otázka na tělo. Citoval jsem mu Ježíšovu radu, že „neposkvrňuje to, co vchází do člověka, ale co vychází z jeho srdce…“ Tedy když něco špatného slyšíme nebo vidíme, vstupuje to našimi smysly do našeho vědomí, ale to samo o sobě ještě není hříchem. Důležité je, zda v tom naše srdce najde zalíbení, zda si to přivlastní, nebo to odmítne a řekne: NE, nechci. - Má duše je Božím chrámem a svatostánkem. Nedopustím, aby do ní vstoupilo zlo. Odmítám tyto „pokrmy“, protože vím, že bych jimi urazil a zarmoutil Boha a sám sobě uškodil. Stojím přece tak blízko Ježíšovi u jeho oltáře. Ti hebrejští hoši v Babyloně nakonec vypadali lépe, než ti ostatní. I dnes to platí, že když se mladý člověk dokáže osvobodit od všech závislostí a špatných vlivů, když dovede v pravou chvíli nepatrným pohybem prstu na ovladači přepnout program v televizi, nebo ovládnout hněv, lenost, škodolibost, neposlušnost nebo špatná slova a myšlenky, v té chvíli roste, vítězí, oslavuje Boha a získává na ceně. Stává se svobodnějším a Bohu bližším a milejším. Stává se podobnějším svému Pánu. Pro ministranty taková výzva platí jistě zvlášť naléhavě. I oni tvoří jakousi reprezentaci Krista v našem světě a mají „vypadat co nejlépe“ po všech stránkách. Každý z vás, kdo se o to bude snažit, pozná, že v tomto boji není sám. Ježíš je každému na dohled i na dotek. Je Ti ještě blíže, než jsi Ty sám sobě. Není to skvělé? |
| Pr/Qr: | 1732/0 |
|
Archivní článek