|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2011 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro borce |
| Autor: | Štěpán Pospíšil |
| Název: | Kalamita průšvihů |
| Článek: | Ani se mi nechce vyprávět, co jsem způsobil o Vánocích, když táta v listopadu odjel na půl roku pracovat do Německa. Podle plánu jsme měli za ním s mámou přijet na Štědrý den, dostal totiž dovolenou jen jeden den a nestihl by přijet k nám a zase zpět. Než táta odjel, dostal jsem za úkol starat se doma o takové ty chlapské práce, jako je třeba odhazování sněhu od vchodu k brance. No, jako chlap férově přiznám, že své chlapské povinnosti jsem trošku ošidil. Ne, že bych se na házení sněhu přímo vykašlal, ale říkal jsem si, že to nemá cenu hrotit každý den, když stejně pořád chumelí. A úterní večer, kdy konečně začaly vánoční prázdniny, jsem si představoval trochu jinak než s lopatou v závěji. Ve středu dopoledne jsem využil toho, že je mamka v práci a balil jí dárky. Jenže nám došla izolepa, a já to bez ní neumím, tak jsem běžel pro novou. No běžel – spíš se brodil po stehna ve sněhu před domem a než jsem došel k brance, byl jsem totální sněhulák. Tušil jsem, že si to od mamky pěkně slíznu, protože takovou arktickou expedici taky musela absolvovat ráno cestou do práce, ale netušil jsem něco horšího. Při plavbě sněhem mi někde z kapsy vypadl mobil! Nejhorší bylo, že asi po třech hodinách marného hledání na dně závějí se zjevila u branky máma a vypadala na infarkt. Celou dobu mi volá, ať se rychle sbalím a dám věci do auta. Pojedeme už dneska, protože tátovi změnili dovolenou a místo pátku má volný čtvrtek. Vyhrabat pro auto cestu k brance zabralo celé odpoledne, a tak jsme odjezd přesunuli na čtvrtek brzy ráno. Jenže! Asi před týdnem spadla ze střechy hromada sněhu rovnou před vrata od garáže, která tak nešla otevřít. Mamka proto zaparkovala před garáží a pak už nevyjela kvůli sněhu. Auto bylo ve čtvrtek ráno totálně pod sněhem. Ušetřím si práci s předním sklem – stěrače to zvládnou přece rychleji! Strčil jsem klíčky do zapalování a pustil je. A ouha! Přimrzlé stěrače se nejen hned nerozjely, ale nerozjely se ani když už bylo sklo čisté a zahřáté. Mým chytrým nápadem se totiž spálila pojistka u stěračů a náhradní jsme neměli. Bez stěračů se jet nedalo a čekání, až někde otevřou a pojistku nám prodají, by nám zabralo čas na cestu za tátou. A tak jsem poprvé trávil Vánoce bez táty a táta bez nás. Bylo mi to líto dvojnásob, protože jsem za to mohl já. Kdybych pravidelně odhazoval sníh, mohl jsem mobil najít včas, nemuseli bychom s mamkou celé odpoledne odhazovat tuny sněhu pro auto a mamka by mohla klidně parkovat v garáži. Nenapadla by mě ta blbost se stěrači a Vánoce mohly být úplně jiné. Řeknu vám, teď už odklízím pravidelně jako pluh. A nejen na zahradě. Ale i v sobě. Jakmile totiž přijde kalamita průšvihů, stěrače mého svědomí nebudou mít dostatek síly se tou nadílkou prohrabat a bez stěračů se vážně jezdit nedá. Uklízím proto radši včas, aby mě závěj lenosti neodřízla od Táty s velkým T nadobro. |
| Pr/Qr: | 1689/0 |
|
Archivní článek