|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 3/2006 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky |
| Autor: | jáhen Josef Janšta |
| Název: | Dobíjení baterie |
| Článek: | Začátkem ledna uhodily velké mrazy. Teploměr ráno klesl na mínus dvacet stupňů. Maminka budila děti se slovy: „Je tam veliký mráz. I jazyk by v něm mohl přimrznout.“ Devítiletý Lukáš si to musel vyzkoušet. Když vycházel ze dveří, všiml si, jak je štít od kliky pokrytý námrazou. Tu šlehačku slíznu, pomyslel si a hned to vykonal. Zastudilo to jako zmrzlina, ale pak… jazyk vskutku přimrzl. Lukáš se polekal, zabral, jazyk se sice uvolnil, ale jemná „kůžička“ zůstala na plechu. “Jau, jau!“ křičel a poznal sílu mrazu. Zanedlouho vyjížděla rodina na dalekou cestu. Tatínek se bál, že auto nenastartuje. Řekl: „Nevím, jestli baterie mráz vydržela!“ Ale motor auta naskočil a celá rodina zajásala. Daleko však nedojeli. Uprostřed polí mezi dvěma osadami přestala baterie dodávat elektřinu, motor se zastavil a vůz zůstal bezmocně stát. Tatínek oznámil rodině: „Auto už dál nepojede.“ Maminka se polekala a ze zadního sedadla volala na řidiče: „My tady zmrzneme!“ Tatínek vytáhl mobil a pochvaloval si ho: „Funguje, baterka je v pořádku.“ Maminka k tomu řekla: „Však se vyhřívala v kapse a nemrzla jako baterie od auta.“ „Máš pravdu,“ uznal tatínek a zavolal o pomoc. Zanedlouho přijel automechanik, vyměnil baterii a mohli jet dál. Lukáš se ptal: „Co se vlastně stalo s tou baterií?“ „To máš tak,“ vysvětloval tatínek, „z baterie proudí elektřina a roztáčí motor. Běžící motor vrací elektřinu do baterie. A tak to jde pořád dokola: baterie elektřinu motoru dává a motor ji zase dává baterii. Když se auto zastaví, tak baterie elektřinu v sobě udrží. Ráno jsme přišli k autu a nastartovali jsme, protože baterie dala motoru elektřinu. Ale v noci baterii poškodil mráz, a ona nebyla schopná elektřinu od motoru přijímat. Takže se vyprázdnila a nemohla už motoru dál elektřinu dávat, a tak se auto zastavilo.“ Maminka si tatínkovo vysvětlení pochvalovala: „Tatínku, tys to krásně vyložil. Teď to chápu už i já, i když jsem technický antitalent.“ Tatínka pochvala povzbudila a uvažoval dál: „I my máme v těle takovou baterii – je to duše. Dává nám sílu na cestu k Bohu, abychom došli do nebe. A kde bere duše sílu? Při modlitbě, na mši svaté. Jedinou podmínkou je, abychom se modlili, přišli do kostela. Pokud bychom duchovní sílu nedoplňovali, zastavili bychom se a do nebe bychom nedošli.“ Milí kluci, pochopili jste tatínkovo vysvětlení? Pokud ano, tak vězte, že postní doba je na to, abychom svou baterku opravili – uznali své hříchy, litovali je, polepšili se, a duchovní síla mohla proudit do naší duše, která bude mít dost síly směrovat nás do nebe. |
| Pr/Qr: | 1491/0 |
|
Archivní článek