|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 3/2013 |
| Rubrika: | Co mi vrtá hlavou? |
| Autor: | Jaromír Matějek |
| Název: | Když jde o život! |
| Článek: | Vím, že potrat je vražda, ale jak vyřešit situaci maminky, která je těhotná, a přitom je dítětem ohrožená tak, že když nepůjde na potrat, zemře i ona sama? Tadeáš, 17 let Ahoj Tadeáši, je mi velmi sympatické a obdivuji Tě proto, že vnímáš velmi citlivě věci, o kterých píšeš. Jak asi cítíš Ty sám, jsou takové věci především nesmírně tragické. Když si oba představíme, že někoho milujeme, že se těšíme na to, že spolu budeme mít dítě a najednou nám lékaři řeknou, že přijdeme buď o milovanou ženu, nebo o naše dítě, nebo o oba, bez nadsázky se nám zhroutí svět. A to bez ohledu na to, jestli jsme věřící nebo ne. Takto osobně vnímané dilema, o kterém píšeš, nemůže být tedy vyřešeno jednou pro vždy v nějakých příručkách a dokumentech, i když je to pochopitelně téma, kterému se teologie a nauka církve věnují s naléhavostí, se kterou se hlásí úcta a respekt k životu. Jak se v takové situaci zachovat je především otázkou svědomí každého, koho se taková situace bezprostředně týká. Je to prostě boj každého z nich. Jejich boj a jejich odpovědnost. Je to možná boj, který nelze vyhrát. Na konci bude vždy smrt jednoho nebo dvou lidí. A to je to, co nás bolí. Proto v jistém smyslu nemůžeme nikdy říci, že taková situace bude někdy „vyřešena“, jak píšeš, protože taková tragická událost jen velmi těžko vymizí ze srdce člověka. Co se týče názoru učitelského úřadu církve, ten neuznává žádný důvod, který by mohl interrupci objektivně ospravedlnit, tedy že lze život dítěte obětovat ve prospěch života matky. Taková úvaha by totiž znamenala, že pokud život jednoho člověka překáží životu druhého člověka, je možné se takové překážky zbavit. Tím však není celá věc zdaleka vyřešena. Na druhou stranu je nutno posuzovat zvlášť život těhotné maminky a zvlášť život jejího nenarozeného dítěte. Dítě nelze zachránit. Zemře v každém případě. Můžeme si však i představit situaci, kdy maminka připustí, že zemře spolu se svým dítětem, protože si třeba nedovede představit, že by svolila se zákrokem, který vezme život jejímu dítěte a ji samotnou zachrání. Pokud ona sama takový zákrok odmítne, není možné ji k němu nutit, byť ji pokračování těhotenství bude s největší pravděpodobností stát život. A v jaké situaci stojí lékař? Německý morální teolog Eberhard Schockenhoff zde připomíná argumentaci jiného svého německého kolegy, Martina Rhonheimera. Podle něj se lékař rozhoduje, zda má jednat nebo nejednat. Lékař je povinen v každé situaci udělat vše pro záchranu života. V případě života matky je tato možnost otevřena, v případě života dítěte nikoliv. Proto je dokonce přikázána záchrana života matky a jednání lékaře je tak ospravedlněno, i když z vnějšku pozorováno to znamená zabití dítěte. Tolik Martin Rhonheimer. Možná to všechno vypadá jako hraní si se slovíčky, protože i v tomto případě je na konci mrtvé nenarozené dítě. O co však zde jde především, jsou úmysly jednajících, kteří dítě zabít nechtějí, naopak mají zachránit život, který ještě zachránit lze. Jak asi cítíš, nelze takovou situaci „vyřešit“ nějak paušálně. Jde vždy o tragickou záležitost a než bychom její aktéry rychle odsoudili, měli bychom se je snažit pochopit a pomoci jim nést kříž, který si pro svůj život nevybrali. |
| Pr/Qr: | 1529/0 |
|
Archivní článek