|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 3/2014 |
| Rubrika: | Pozdrav ze semináře |
| Autor: | Petr Soukal |
| Název: | Seminář ve stínu palem |
| Článek: | Malý rozstřel na začátek: Kolik je v České republice kněžských seminářů? Dva. Správně! A kolik je českých seminářů? Zase dva? Pozor, rovnou tři! A jakpak to? Tušíte, kampak se nám ten třetí schoval? Tak a teď pěkně od začátku, vítejte v Nepomucenu… Nepomucenum, to je název české koleje v Římě, kde se ke kněžské službě připravují bohoslovci z Čech a Moravy v současném počtu sedm. Základní kámen našeho semináře byl požehnán o 70. narozeninách papeže Pia XI., 31. května 1927 – to dostal pěkný dárek, co říkáte :-)? Jak to u nás vypadá? Abychom stihli všechno důležité, začínáme den už v 5:55 v kapli rozjímáním. To je čas, který věnujeme Pánu Ježíši, abychom nezapomněli, že s ním chceme jít do všeho, co nový den přinese. Po mši svaté a ranních chválách na nás čeká snídaně. A potom – to sami dobře znáte – jdeme do školy. Každý den máme čtyři hodiny. Všechno v italštině, takže je to hlavně na začátku docela boj pochopit, o co vlastně „go“… Po školním zápolení nás čeká zasloužený oběd. Určitě vás bude zajímat, jak nám tady vaří. Sestry boromejky zvládají na jedničku s hvězdičkou českou i italskou kuchyni. A řeknu vám, že tak dobré špagety, jako umí udělat tady, jsem ještě nikde nejedl! Odpoledne se opět nabízí příležitost proniknout hlouběji do nějaké teologické vědy, vzít si dobrou knížku nebo si trošku odpočinout :-). Po modlitbě večerních chval jdeme s očekáváním do refektáře (tak se v našem slangu říká jídelně) na večeři. Večerní program je různý, někdy máme společnou modlitbu, setkání s otcem spirituálem nebo adoraci. Kdo tu všechno je? Asi byste v semináři čekali, že zde budou seminaristé – kluci, kteří se připravují na kněžskou službu. Správně. Ale možná někoho může překvapit, že v našem semináři – Nepomucenu – žije více kněží než nás bohoslovců. To proto, že i oni zde chodí do školy – do takové speciální, o pár levelů vyšší, kde studují svou další specializaci. Nesmíme také zapomenout na našeho kápa (v našem slovníku: otce rektora) P. Petra Šikulu, vícekápa (otce vicerektora) P. Romana Czudka a spirituála P. Richarda Čemuse. Ale neučíte se pořád, nebo jo? Škola je důležitou částí naší přípravy na misi v terénu. Ale nebojte, určitě to není jen o škole :-). Řím je krásné město, které nabízí spoustu příležitostí. No a ty přímo vyzývají k tomu, abychom je dobře využili. Tak například setkání s papežem Františkem při bohoslužbách na Svatopetrském náměstí, objevování kostelů a památek, které svědčí o víře a životě mnoha věřících před námi, hrdinství mučedníků, příkladu svatých… Také nesmíme zapomenout na krásné počasí po většinu roku, teplé moře, páteční seminární fotbalovou „ligu“ a italskou zmrzlinu, ale to jen občas jako odměnu, že jsme se něco naučili :-). Není to přece jenom trochu z ruky? Jak se to vezme. Letadlo to z Prahy do Říma zvládne stejně rychle, jako České dráhy z Prahy až k nám domů. Autobusem to ale trvá o něco déle, jak jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži, když jsme byli o Vánocích doma. Další cestu do Čech podnikneme o Velikonocích a potom, až nastanou prázdniny. Budeme se na ně těšit a držet jim palce, aby nezabloudily a přišly co nejrychleji, co říkáte? No a než vám zamáváme z Věčného města, tak vám přejeme, ať máte opravdovou radost z toho, že sloužíme našemu Mistru Pánu Ježíši tam, kde mu můžeme být nejblíže – u jeho oltáře. |
| Pr/Qr: | 1612/0 |
|
Archivní článek