|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 3/2011 |
| Rubrika: | Manželství |
| Autor: | Jan Lukeš |
| Název: | Ti, kterým šlapeme na paty, nás nevidí rádi! |
| Článek: | Oslňující modré blikání, kvílení brzd a ostré povely: „Police, vystupte s vozu a ruce na kapotu!” Následuje přestřelka a úspěšné zneškodnění bankovního lupiče. Tak takhle vypadá běžný den policisty? Na chvilku vypneme Kobru 11 a budeme si povídat s nadporučíkem Janem Hlubučkem, vedoucím Obvodního oddělení Police ČR v jablonecké části Mšeno. nadporučík Jan Hlubuček vedoucí Obvodního oddělení Jablonec n/N - Mšeno Proč jste se rozhodl pro povolání policisty? Ke službě u policie mě přivedlo neúspěšné studium na Vojenské akademii v Brně. Chtěl jsem se stát vojákem z povolání. To se mi však nepodařilo, ale určitě jsem věděl, že chci zůstat v uniformě. Když jsem se vrátil domů, stále jsem měl přání zůstat v armádě. Paní na vojenské správě měla dovolenou a já jsem nechtěl čekat, a tak jsem si podal přihlášku k policii. Náhoda, nebo...? V každém případě, takhle jsem se ocitl jako strážmistr na OOP v Turnově. Je pravdou, že uniforma v mé rodině nebyla nic nového. Můj táta byl profesionální hasič. Většina lidí nemá v oblibě policisty? Jak se s tím srovnáváte? Já si nemyslím, že většina lidí by neměla policisty v oblibě. Slušný člověk naši práci chápe a respektuje. Jen ti, kterým šlapeme na paty, nás nemají rádi. A těch je mnoho. Od nejvyšších po nejnižší, od mocných po méně mocné. Na druhou stranu, kdo by měl rád někoho, kdo mu dává pokutu či sděluje podezření z jeho trestného činu. Musím říci, že pro mě samotného je daleko příjemnější ukazovat lidem vlídnější tvář policie a opravdu se snažit lidem pomáhat. Nebojí se o Vás rodina, že Vás někdo zastřelí? Tohle je spíš otázka pro moji manželku a děti. Myslím, že ano. Ale to je riziko, které k mé práci patří. Naštěstí přestřelky zatím nejsou na denním pořádku. Šlo Vám někdy ve službě o život? To, že by mi létaly střely kolem hlavy, se mi naštěstí nikdy nestalo. Strach jsem ale měl několikrát. Když ve 2:00 ráno stojíte s kolegou v kostele, do kterého vnikl pachatel, a víte, že se tam ještě může být, tak to člověku zrovna není veselo. A to nevíte, co má v ruce proti vám. Nebo když stojíte nažehlený v řadě a létají na vás dlažební kostky a nic nesmíte dělat, jen útrpně čekat, co se bude dít. A nakonec vám taková dlažební kostka přistane těsně u špičky boty. Když by to bylo o kousek výš, máte ji na hlavě. To nejsou veselé situace. Už jste někoho zastřelil? Může vůbec křesťan na někoho použít zbraň, když Kristus nabádá k nastavení druhé tváře? Naštěstí tak, jako po mně nikdo nestřílel, nemusel jsem já po nikom střílet. Ze své praxe ale znám kolegy, kteří zbraň použili. Myslím, že i křesťan může použít zbraň. Nastavení druhé tváře není vždy vhodná varianta řešení, zvláště když je vaší povinností chránit druhé a špatným postupem bych mohl ohrozit jejich život. V chránění vyššího zájmu vidím důvod, kdy křesťan může pozvednout zbraň proti druhému. Ale vždy na obranu. K tomu vlastně všechny zbraně byly určeny. V čem vidíte oproti svým kolegům výhodu, že jste věřící policista? To je těžká otázka. V každém případě si myslím, že člověk je lépe schopen vyrovnat se se zátěžovými situacemi, jako jsou sebevraždy, úmrtí nebo i řešení mezilidských vztahů. Jde to jedno s druhým. Možná, že jako věřící i více nutím podřízené, aby se problému věnovali víc, než musí. Aby to nebylo jen povrchní, ale abychom se snažili najít jádro problému. Myslím, že mě za to občas nemají rádi :-). Co by jste poradil klukům, kteří se chtějí stát policisty? Předně je třeba se učit. Bez středoškolského vzdělání můžete být sebe nadšenější, ale nemáte šanci. Potom je důležité vyhledat někoho, kdo vám o té práci něco řekne. Ideály jsou pěkné, ale je třeba je porovnat s realitou. A když potom jste stále přesvědčeni, že tohle je pro vás ta pravá práce, podat si přihlášku. I když dnes je to složité, dostat se do našich řad. Víte, ta opravdová policejní práce je o spoustě času stráveném ve službě navíc. O tom, že musíte hodně obětovat, a hlavně, musí vás bavit. Protože policejní práce to není zaměstnání, je to služba, služba lidem a jako takovou je ji třeba chápat. Kdo je Vaším životním vzorem? Vzorů mám více, zvláště mezi válečnými generály, kteří po svých podřízených nechtěli nikdy nic, co by sami nedokázali, a tím jim šli příkladem. A z těch živoucích? Zde by se našlo hodně lidí, kteří mi opravdu hodně dali, ale jestli bych měl někoho jmenovat, tak mě bez přemýšlení napadne jedno jméno. Je to člověk, který byl mým nadřízeným a učitelem a dosud jím, byť zpovzdálí, je. Jedná se o plk. Mgr. Miroslava Lelka, ředitele pro řízení lidských zdrojů, Krajského ředitelství v Liberci. |
| Pr/Qr: | 1655/0 |
|
Archivní článek