Jsi 1371230. návštěvník. Tento den 255.
|
Svátek |
Dnes má svátek Barbora. Redakce Tarsicia blahopřeje.
|
Doporučujeme |
|
|
|
Archivní článek Tarsicius: | 4/2016 | Rubrika: | Manželství | Autor: | Redakce | Název: | Cesta 121 | Článek: | Když se řekne stáří, máme občas pocit, že se nás to vůbec netýká. Stáří je ale část života, která čeká na většinu z nás. Naše síly, kterých nyní máme nadbytek, se vyčerpají a spousta všedních záležitostí se najednou stane problémem. Jsou lidé, kteří nemají nikoho, kdo by se o ně postaral, mezi ně patří i někteří kněží. Celý život sloužili farní rodině, ale ve stáří často zůstávají sami. Naštěstí existují lidé, jimž jejich osud není lhostejný. Jedním z nich je i Antonín Randa, zakladatel sdružení Cesta 121, které se zaměřuje na pomoc stárnoucím a nemohoucím kněžím.
Co vás vedlo k založení sdružení Cesta 121?
K české povaze patří, že si pořád na něco stěžujeme. Kdyby se v této disciplíně pořádalo mistrovství světa, budeme vážní aspiranti na zlaté medaile. Své si s tím užil už Mojžíš, když vedl Izraelity pouští, a ti také v jednom kuse reptali a byli nespokojeni. S nimi bychom možná sehráli vyrovnané finále :-) Já si myslím, že když je něco v nepořádku, místo hudrování je lepší zkusit věci napravit. A tak vznikla Cesta 121. S převorem benediktinů Prokopem Siostrzonkem a ekonomem Katolického týdeníku Martinem Steinerem jsme jednou seděli v břevnovském klášteře, říkali si, že staří kněží se občas ocitají v zoufalých situacích a že by se s tím něco mělo dělat. V tu chvíli se zrodila myšlenka založit sdružení, které bude kněžím pomáhat.
Co znamená číslice 121 v názvu vašeho sdružení?
Jde o číslo žalmu: „Obracím své oči k horám, odkud mi přijde pomoc,...“ Chceme být tou pomocí, která přichází. Chceme být těmi, na něž se kněz může v jakékoli životní situaci obrátit.
Jakým způsobem konkrétně pomáháte?
Pro starého kněze je bydlení na faře někdy složité. Pokud špatně chodí, hrozí riziko pádu na schodech, v koupelně při vstupu do vany, překážkou může být přístup do kostela. Instalujeme tedy schodišťové sedačky, financujeme rekonstrukce koupelen, snažíme se, aby byla fara bezbariérová. Přispíváme na léky, nabízíme zdravotní pomůcky, polohovací lůžka, lázeňské pobyty, hradíme péči osobních asistentů, aby mohl kněz zůstat v domácím prostředí. Oblíbené jsou náramky s tlačítky SOS, jimiž je možné si v případě pádu přivolat pomoc.
Každá služba přináší radost. Z čeho se vy ve své službě radujete?
Ten pocit jako ministranti znáte. Zachráníte při liturgii kněze před přečtením chybného textu, pomůžete vyřešit nějakou situaci, anebo jste zkrátka ti jediní, kteří faráře k oltáři doprovází. Svému knězi „kryjete záda“, tvoříte jeden tým. Cesta 121 do vašeho týmu vstupuje ve chvíli, kdy nastane nějaký vážný problém. Kdy na pomoc nestačí jen ochotné ruce, ale jsou potřeba i finanční prostředky. Vzpomínám si na kněze, jemuž dával lékař pár dní života. Nedokázal vstát z lůžka, bylo rozhodnuto o převozu do LDN. Nakonec jsme s farníky zajistili nonstop péči přímo na faře a díky ní se podařilo takřka nemožné. Kněz v domácím prostředí natolik pookřál, že dnes opět slouží bohoslužby a o vyléčení hovoří jako o zázraku. To je radost, kterou si v sobě dlouho nesete.
Do konce loňského roku jste byl šéfredaktorem Katolického týdeníku, jak bylo možné skloubit časově náročnou práci s touto službou kněžím?
Když vás něco baví, nekoukáte na čas. Je pravda, že se člověk občas dostával do časových pastí, ale naštěstí moderní technologie pokročily natolik, že se noviny daly řídit i odjinud, než z křesla v kanceláři.
Co na Vaše aktivity říká vaše rodina, pomáhají Vám?
Možná to bude znít divně, ale rodina na mé aktivity neříká nic, protože o nich prakticky nic neví. Doma se o mé práci zásadně nebavíme. Domov je pro mě prostředím, kde chci po pracovním dni v klidu spočinout, těšit se z rodinného společenství, vypnout hlavu. Občasné dialogy na toto téma tak vypadají zhruba stejně, jako když přijde student ze školy domů a maminka se ho zeptá: „Tak co ve škole?“ „Jo, dobrý!“
Je zřejmé, že o spoustu starých kněží se nemůžete starat sám. Kdo všechno je vám ku pomoci?
Vlastní chod sdružení zabezpečují vlastně jen čtyři lidé. Pracujeme jako dobrovolníci, nebereme žádný plat, takže je to občas docela náročné. Ale snažíme se to takto udržet. Neobešli bychom se bez pomoci dárců, a také těch, kteří nás upozorňují, že v jejich okolí je kněz, který by potřeboval pomoc. Kněží si totiž sami o pomoc málokdy řeknou.
Jakým způsobem bychom mohli přispět i my ministranti?
Jste kněžím blízko, proto budeme vděčni, pokud se ozvete, kdyby váš kněz v něčem potřeboval pomoc. Případně u příležitosti výročí kněžského svěcení nebo narozenin se rádi připojíme s dárkem. Záleží nám na tom, aby kněz věděl, že jsme tu pro něj a jsme mu k dispozici.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho sil do Vaší služby.
Mgr. Antonín Randa
Věk: 43
rodinný stav: ženatý
životní heslo: Pán Bůh je jak fotbalový trenér. Na hřiště jít nemůže, ale posílá na něj tebe. A než se tvé dny naplní a budeš muset střídat, hraj tak, aby tě trenér při odchodu do šaten poplácal po zádech, a z tribun jsi slyšel potlesk.
Cesta 121
Kontakt pro kněze v nouzi: info@cesta121.cz; 736 500 704
Číslo účtu 2102001767/2700
| Pr/Qr: | 1659/0 |
|
|