Jsi 1366687. návštěvník.
Tento den 541.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Albert.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 4/2006 | | Rubrika: | Liturgické okénko | | Autor: | Otec David Henzl | | Název: | Křížová cesta | | Článek: | Jedna z nejkrásnějších lidových pobožností se nazývá „křížová cesta“. Vznikla ze srdce lidu, z jeho touhy, aby si živě představil svatá tajemství vykoupení a mohl si říci: tak tomu bylo a zde se událo to a tam ono. Vznikla z touhy lidu "také se toho zúčastnit". Být jedním z davu, který přihlížel Cestě Vykoupení lidstva.
Skuteční svědci těchto událostí si sami jistě ještě mnohokrát procházeli důležitá místa těchto velikonočních událostí a můžeme si být zcela jisti, že se jim vybavovaly jejich životní situace, které nebylo lehké přijmout pro jejich náročnost. Své vzpomínky pak vyprávěli druhým a ti zase dalším. A tak z prastarého ústního podání shledával poutník, který přišel do Jeruzaléma, že nejdůležitější události poslední cesty Páně jsou spojovány s určitými místy, kde se konala zastavení (čas k úvaze). Ne každý ale mohl putovat do Jeruzaléma, a proto se začaly stavět kopie těchto míst v podobě obrazů v kostelech, nebo dokonce kaplí rozsetých po celé krajině, jako například na poutním místě v Římově u Českých Budějovic. Byla to zásluha především františkánů a jezuitů.
Tak vznikla křížová cesta, jak ji dnes známe. Je to lidová pobožnost nejryzejšího rázu: obraz spojený s myšlenkou, zevnější úkon s vnitřním přesvědčením, dějepisná pravda s tvorbou věřící duše. Tak člověk sám rozvíjí představy o Kristově utrpení, když se vžívá do jeho utrpení skrze utrpení své. Je to jedinečný nástroj vcítění se do Spasitele, který umožňuje vstoupit do hlubokého vnitřního společenství s ním (náš život věčný). Dosvědčují to zvláště ta zastavení, jejichž obsah nevyvěrá bezprostředně z Písma svatého, jako například pád Páně pod křížem nebo setkání s Veronikou. Zpočátku němý obraz se stává živým. Dvě věci nám tato pobožnost chce říci: Vybízí, abychom také sami tělesně cítili, co Pán trpěl. Kráčíme s ním, s ním neseme kříž. Učíme se lítosti a toužíme po obrácení. Druhá pak je, že křížová cesta je školou sebezáporu (tělesné a duševní utrpení obětované z lásky k Bohu a bližnímu). | | Pr/Qr: | 1475/0 |
|
|
