|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 4/2003 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky |
| Autor: | Jakub Kříž |
| Název: | Víra jako kabát |
| Článek: | „Je nepochybné, že Evropa má křesťanské základy a je to stále křesťanský kontinent,“ končí učitel dějepisu svoje povídání o křesťanské kultuře. „Většina lidí již nechodí každou neděli do kostela a nemyslí si, že papež snědl všechnu moudrost světa, ale ty základy jsou nepochybné. Jen si vemte třeba takové desatero. To dodržují intuitivně téměř všichni.“ „Prosím?“ řekl si spíše pro sebe než pro ostatní Petr. Neměl chuť upoutávat na sebe pozornost. „To by nebyl Donosil, aby se neozval,“ zareagoval rychle pan učitel. „Teď už nemáme čas, ale do příští hodiny si připrav úvahu na téma Křesťanství, desatero a svět, ve kterém žiji.“ Domácí úkol „... I moji spolužáci říkají, že něco pozitivního na víře je. Desatero je prý základ morálky, který dodržují skoro všichni. Je tomu opravdu tak? První přikázání zní: V jednoho Boha věřit budeš. Ve třídě jsem sám, kdo věří v Boha. Několik spolužáků říká, že existuje nějaký vesmírný duch nebo něco jiného. Nevezmeš jména Božího nadarmo. To raději vynechám. Pomni, abys den sváteční světil. V neděli chodím na mši svatou pouze já, na Velikonoce a o Vánocích tam potkávám i další tři spolužáky s rodiči. Cti otce svého i matku svou. Možná, že toto přikázání respektují i mí spolužáci. I když občas mluví o svých rodičích velmi nepěkně. Nezabiješ. Toto přikázání uznávají všichni, i nevěřící. Nesesmilníš. Když občas slyším, co si čtou spolužačky v Dívce nebo o čem si povídají kamarádi… ctnost čistoty jim neříká vůbec nic. Další dvě přikázání jsou na tom o trochu lépe, neslyšel jsem ještě, že by někdo říkal, že krást nebo lhát je dobré, zato deváté a desáté… Mám pocit, že křesťanství je pro mnohé lidi jako kabát – je-li třeba, obléknou si ho, pokud se ale nehodí, odloží ho někde v šatně a nehlásí se k němu.“ Jednota života A co my, kamarádi, není i pro nás víra jen kabát? Byli jednou tři kamarádi, všichni katolíci. Honza, Petr a Pavel. Honza byl ministrant, poctivý ve škole, nic nezanedbával, rodičům ale často odmlouval. Petr neministroval, ale chodil na mši svatou třikrát týdně, každý den se modlil růženec, ve svém pokoji měl nepořádek a ve škole dostával špatné známky, protože byl líný se učit. Pavel se choval k rodičům vzorně, pokojík si uklízel, ale do kostela ho museli tahat div ne traktorem. Kdo dělal víře nejlepší reklamu?! Zbožný křesťan, který se hodně modlí, ale zanedbává své ostatní povinnosti, je pro ostatní stejně špatný příklad jako ten, kdo plní všechny povinnosti dokonale, ale na Boha si téměř nevzpomene. Pán Ježíš chce, abychom mu patřili celí. Při mši svaté, při modlitbě, ale také ve škole, doma, když se učíme, když sportujeme… všude. Tato ctnost se nazývá jednota života. Kdo ji žije, ten je oblečen v Krista stále a není jako ten, pro koho je víra kabát, který je možno v případě potřeby odložit... |
| Pr/Qr: | 1746/0 |
|
Archivní článek