|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 5/2012 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro borce |
| Autor: | otec Marek Miškovský |
| Název: | Dělník a strážce |
| Článek: | Měl svůj sen, jak prožije život, ale nebyl žádný snílek. Na svět se díval chlapským pohledem, a protože bral vážně Hospodina a skutečně se modlil, jednal rozvážně a obezřetně. Práce ho bavila a šla mu od ruky. Snad si často při ní i prozpěvoval. Lidem naslouchal a o jejich slovech přemýšlel, závěry nedělal ukvapeně. Časem hledal děvče, kterému by dal lásku a se kterým by šel dny svátečními i všedními. Takový byl Josef, syn Jakubův. A tu dívku našel, jmenovala se Marie. Když se na ně člověk podíval, bylo to jako z pohádky: ti dva se k sobě prostě hodili. O takových se říká, že je Bůh stvořil jednoho pro druhého. Následovaly zásnuby, což ovšem v té době znamenalo něco jiného než dnes. Byla to první část svatby. Snoubenci od té chvíle už k sobě právně patřili, byť spolu nežili. Následovalo období (obvykle rok), kdy každý žil u své rodiny a kdy se připravovala svatba – věno, místo kde budou spolu žít, šetřilo se na hostinu. Po určité době následovala druhá část svatby: ženich přišel do domu nevěsty a ve slavnostním průvodu si ji odvedl do svého domu, kde byli očekáváni přáteli a kde následovala svatební hostina. Tím byli manželé definitivně svoji a začali spolu žít. V čase, kdy byli Josef s Marií zasnoubeni – bylo to po zhruba čtvrtročním pobytu snoubenky u příbuzných v Judsku – Josef zjistil, že je Maria těhotná. A Maria mlčela. Miloval ji a nechtělo se mu věřit, že by porušila manželskou smlouvu. Mohl, aby očistil sebe, prohlásit, že dítě, které čeká, není jeho, dát jí tzv. „zápudný lístek“ – tedy z důvodu nevěry zrušit zásnuby – a poslat ji do rodného domu. To by znamenalo hanbu pro Marii a její rodinu a v některých částech země (Palestiny) prakticky smrt ukamenováním pro nevěru (ne všude se však tento mojžíšský předpis přísně dodržoval). To Josef nechtěl. Mohl se mlčením přiznat k dítěti – a to, protože byl spravedlivý, také nechtěl. Nastal čas boje a velké bolesti pro člověka, který se snažil být spravedlivý a kterému se – pro jeho čestnost – bořil sen. Maria mlčela. Ostatně jak měla svému snoubenci zjevit něco, co je neuvěřitelné (a také neověřitelné) – že Bůh ji požádal, aby se stala matkou Spasitele, a ona tuto nabídku přijala! Proč o všem spolu otevřeně nemluvili? Asi proto, že věci lásky k Bohu, pravdě a čistotě věrnosti jsou tak jemné a intimní, že mají-li zůstat neposkvrněné, jsou skoro vždy zahaleny mlčením a mnohdy neseny nemalou bolestí. Josef usilovně pracoval. Do svého díla vkládal svou lásku k Marii a bolest neřešitelnosti situace. Tak se modlil, tak dlouho přemýšlel, až našel řešení. Napsal rozlukový list (tím byl před zákonem čistý) a chtěl se s Marií potichu rozejít, aby na veřejnosti nebyl tím, kdo ji obžaluje z nevěry. Řešení – jakkoli čisté – bylo utrpením. V tichu noci, před dnem, kdy se chtěl s Marií rozejít, mu ve snu Bůh svěřuje tajemství Mariina mateřství a dává mu úkol: stát se strážcem tohoto tajemství, stát se otcem-pěstounem Božího syna! Úleva pro Josefa? Konec jedné nejistoty, ale současně zásadní změna všech jeho životních cest. Přijímá Marii do svého domu. Očekávají narození slíbeného syna – Spasitele. Drama cesty do Betléma a nepřijetí u rodiny. Porod ve chlévě a podivné věci okolo – klanění pastýřů, příchod mudrců. Rychlý útěk do Egypta… Jaký to Josef skutečně musel být člověk. Zřetelně si uvědomoval velikost svěřeného úkolu – být strážcem Boha na zemi – úkolu, na který by si žádné sebelépe vycvičené a vybavené komando s alespoň trochu příčetným velením nikdy netrouflo – a své osobní nedostatečnosti. Josef nebyl „nadčlověk“, nedisponoval zvláštními silami ani dovednostmi. A přesto svůj úkol zvládl. Tajemství Josefa je tajemství života s Bohem. Dokonalost člověka není ve složitosti jeho „hardwaru“, ale ve vnitřním nastavení na příjem a v přesném plnění Božích pokynů. Říká se, že dokonalost je v jednoduchosti. Josef žil vnitřní jednoduchost – spojení s Bohem, který je dokonalý (absolutně), a tak se stal dokonalým (relativně) nástrojem. I ty jsi volán k velkým úkolům, které pro tebe připravil Bůh. Při jejich hledání naplno dělej, co dělat máš, a soustřeď se na to, co děláš. Budeš-li při tom sjednocen s Bohem, staneš se i ty strážcem a ochráncem Božího Syna. Začni na to myslet, když sloužíš u oltáře! Svatý Josefe dělníku a ochránce Církve – oroduj za nás! |
| Pr/Qr: | 1653/0 |
|
Archivní článek