|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 5/2013 |
| Rubrika: | Hurá za ním |
| Autor: | Štěpán Smolen |
| Název: | Případ Vavřinec |
| Článek: | Záznam o popravě pořízený roku 258 po Kr. sekretářem prefekta pro stíhání křesťanů: „Úsilí o vymýcení křesťanské pohromy z Říma, k němuž prefekturu vyzval božský císař Valeriánus, zdárně pokračuje. Prefektura dnem i nocí stíhá všechny biskupy, kněze i jáhny, a pokud se odmítnou své víry zříci, bývají bez dlouhého otálení popraveni. Nebude to již dlouho trvat a sekta zvaná křesťanství se stane minulostí. Jeho vysokopovýšenost Brutus Maximus, prefekt města Říma, během náboženské očisty města dopadl již i vůdce spiklenců, takzvaného „papeže“, Sixta II. a po krátkém procesu jej sedm dní před srpnovými idami nechal stít. Když byl pak odsouzený veden na popraviště, oslovil ho jakýsi mladík, který volal jako by sám toužil být popraven: „Otče, kam chcete jít bez svého syna?“ Tento narušitel byl na místě zadržen tajnou policií a předveden k výslechu. Jmenuje se Vavřinec, pracuje pro církev jako jáhen a není papežovým vlastním synem, nýbrž synem duchovním. O zatčeném se dále podařilo zjistit, že pochází ze Španěl a má na starosti „poklady církve“. Poslední zmíněná informace vzbudila na prefektuře zvláštní zájem a jáhen Vavřinec byl na mučidlech jemně vyzván, aby prozradil, kde se ony poklady nacházejí. Mučený přislíbil, že je doručí, ale na jejich shromáždění prý potřebuje tři dny. Třetího dne se, jak bylo ujednáno, objevil na prefektuře – avšak bez jediné zlaté mince. Namísto toho s sebou vedl ohyzdný zástup nuzáků a trhanů. Mnozí v tom průvodu byli slepí, chromí nebo jinak zubožení. Na dotaz jeho krvelačnosti Bruta Maxima, co že to má znamenat, dotyčný odpověděl: „Tohle je poklad církve.“ Dále tvrdil, že majetek i sláva pomíjejí a že pravým bohatstvím je pokorné srdce. V tu chvíli míra trpělivosti našeho nejneslitovnějšího prefekta přetekla. Nechal přichystat kovový rošt, křesťana k němu řetězy přivázal a pak dlouho rožnil. Opékaný však zatvrzele odmítal skučet. Namísto toho popravčímu udílel rady jako například: „Pootoč mě, z téhle strany už jsem upečený.“ Ostatní zajatí křesťané tvrdili, že jáhen Vavřinec „natolik hoří Boží láskou, že ani necítí plameny“. Jeho nemilosrdnost prefekt Brutus však planul hněvem, a zatímco přemítal, jak rožněnému ještě způsobit újmu, jáhen se nahlas modlil, aby se město Řím spolu s celým světem obrátilo ke Kristu. Nakonec popravovaný, ačkoliv musel být sužován nesmírnou bolestí, na prefekta mrkl, znovu se usmál a se slovy „Teď už jsem dopečen“, skonal. Prefekt by byl Vavřince vzteky zabil, kdyby ten již nebyl mrtev. Mužný Maximus - hněvem přemožen - zesinal a padl. Když procitl z nejdůstojnějších mdlob, odebral se na delší zdravotní dovolenou na ostrov Capri, kde chce nyní opalováním na jižním slunci čelit psychické újmě způsobené opékáním křesťanů. Tento protokol zástupně jeho jménem vyhotovil Fulvius Hortensius Felix, sekretář. Psáno vlastní rukou, v Římě, tři dny před srpnovými idami.“ Štěpán Smolen Rámeček: Svatý Vavřinec (Laurentius) žil ve 3. století a jako římský jáhen měl na starosti mimo jiné péči o potřebné, včetně rozdílení almužen. Byl pro Krista popraven roku 258 za císaře Valeriána jen několik dní po papeži Sixtu II. Většina dalších údajů o jeho životě a umučení je známa až ze středověké Zlaté legendy. Světec je patronem kuchařů a hostinských, ale také dětí školou povinných. Jeho atributem je rošt. |
| Pr/Qr: | 1628/0 |
|
Archivní článek