|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 5/2013 |
| Rubrika: | Moje cesta ke kněžství |
| Autor: | Jan Lukeš |
| Název: | Trapisté, s Bohem v tichosti |
| Článek: | Dnes pokračujeme v poznávání řádů. Tentokrát jsme zavítali do plzeňské diecéze do Nového Dvora do jednoho z nejpřísnějších řádů. Je tak přísný, že o rozhovor bychom zde žádali marně, proto poprosíme bohoslovce VOJTU MATYSE, aby nám o nich něco pověděl. Vojto, jak ty ses setkal s tímto řádem? Když jsem byl na střední škole a přemýšlel jsem o svém budoucím povolání, dostala se mi do ruky kniha s názvem Hora sedmi stupňů od amerického trapisty Thomase Mertona, který v této autobiografii líčí nejen svoji dramatickou konverzi, ale také svůj vstup do kláštera a život v něm. To mě tehdy velmi zaujalo. Byl jsem v takovém období poznávání velké rozmanitosti různých cest v církvi. Byl to rok 2004, maturita ještě daleko, kdy jsem se rozhodl využít možnosti zkusit žít mnišským životem na pár dní, jak to umožňovali bratři trapisté. Jednoho dne jsem se do Nového Dvora vydal a zůstal tam přesně 72 hodin. Mniši mě vzali k sobě do klauzury, jednak pro to, že v té době nebyl postaven dům pro hosty a také proto, abych mohl více poznat jejich život a zamyslet se, jestli mě Pán nevolá k mnišskému životu. Od té doby jsem klášter trapistů navštěvoval stále častěji. O následujících prázdninách mě bratři vzali na dva týdny do jejich mateřského kláštera Sept-Fons ve Francii, kde jsem měl možnost poznat nejen tento velký klášter s 90 mnichy, ale také trochu život francouzské církve, což bylo pro mě v budoucnu velmi důležité. Samozřejmě po celkem krátkém čase jsem rozlišil, že mě Pán nevolá k mnišskému životu, ale spíše k aktivní pastoraci a evangelizaci. Na to jsem později odpověděl vstupem do semináře. Klášter trapistů se pro mě stal a stále je místem určitého duchovního povzbuzení. Místem, kam může člověk přijet a několik dní být v tichu s naším Pánem. Jaká jsou specifika tohoto řádu? Řád trapistů, neboli cisterciáků přísné observance, vnikl v 17. století v severní Francii, kdy opat z kláštera La Trappe (odtud trapisté) se pokusil navrátit s celou jeho komunitou k původní přísnosti a strohosti prvních cisterciáckých mnichů. Kdybychom měli vystihnout styl trapistického života, pak bychom zmínili tři body: modlitba, práce, duchovní četba. To první v životě mnicha je modlitba, tedy důvěrný vztah s naším Pánem, který nás miluje a nabízí nám své přátelství. Mnich tráví hodiny v kostele společným zpěvem žalmů při liturgii hodin, dále mnoho času věnuje osobní modlitbě, která spočívá v dlouhém přebývání v Boží blízkosti, a v neposlední řadě se každý snaží o neustálou modlitbu pomocí tzv. invokací, neboli střelných modliteb. K mnišskému životu neodlučitelně patří manuální práce. V řádu trapistů platí pravidlo, že každý klášter musí být soběstačný. V Novém Dvoře se rozhodli pro výrobu hořčice, dále pak mají několik hektarů lesa, chovají krávy a ovce a ještě plno dalších věcí. V klášteře trapistů je kladen velký důraz na společenství. Mniši žijí společně. Společně se modlí, studují, pracují, spí ve společné místnosti. I přes to, že po celý den panuje v klášteře silentium, tedy mlčení, mají bratři mezi sebou velmi pěkné vztahy. Mlčení, stálý půst od masa, vstávání každý den ve 3:15... to je docela přísné... o to asi nemá nikdo zájem, že? Kolik je vlastně mnichů v Novém Dvoře? Na první pohled se tento život zdá skutečně velmi přísným, ale dává člověku možnost, aby se zcela odevzdal Bohu, a to je něco úžasného, kvůli čemu stojí zato se zříci i některých dobrých věcí. Když se člověk podívá v klášterním kostele do chórových lavic, uvidí kolem dvaceti mnichů a je překvapen, že většina z nich jsou mladí kluci. Trapisté mají největší nárůst nových povolání ze všech řádů v ČR. Proč? Protože dnešní mladý člověk, pokud se chce dát na cestu zasvěceného života, hledá určitou radikalitu, nechce žádnou kompromisní formu, ale skutečně autentický způsob, a ten, podle mě, klášter v Novém Dvoře nabízí. Je možné do Nového Dvora přijet? Ano. Nedávno byl postaven dům pro hosty, kam mohou lidé na pár dní přijet a účastnit se alespoň na modlitbách mnichů. Je ale také možnost požádat o několikadenní zkušenost života přímo v klášterní komunitě. Takový člověk má pak možnost poznat mnišský život blíže a všechno konzultovat s bratrem, který má na starosti novice. Není problém přijet kdykoliv během roku, stačí se několik dní před plánovanou návštěvou ohlásit telefonicky nebo e-mailem. Sám tam takto občas jezdím, dříve častěji, ale teď jak jsem v semináři, není moc času a navíc je třeba svůj volný čas věnovat především lidem jak ve farnosti, tak úplně mimo církev. Do Nového Dvora pak jedu jaksi dobýt baterky. Každému z vás bych alespoň krátkou návštěvu v klášteře trapistů přál a doporučoval. Milý Vojto, bylo by toho spoustu, co by nás ještě zajímalo, a bylo by toho povídání na celý časopis. Děkujeme Ti za čas věnovaný tomuto rozhovoru a přejeme Ti, ať jsi stále zapálený pro Pána! Jan Lukeš Denní řád 3:15 vstávání 3:30 liturgie hodin: matutinum 4:30 osobní modlitba 6:15 kapitula 6:30 Eucharistická slavnost a ranní chvály 7:45 snídaně 8:00 Lectio divina 9:00 liturgie hodin: tercie 9:15 práce 12:00 liturgie hodin: sexta 12:15 oběd 13:00 odpočinek 14:00 liturgie hodin: nona 14:15 práce 16:45 osobní modlitba 17:15 liturgie hodin: večerní chvály 18:00 večeře 19:00 liturgie hodin: kompletář 19:30 spánek Foto a více na adrese: www.novydvur.cz Bohužel se celý rozhovor nevešel, nevěšte hlavu, celý článek najdete na www.tarsicius.cz |
| Pr/Qr: | 1867/0 |
|
Archivní článek