Jsi 1370917. návštěvník.
Tento den 435.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Svatoslav.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 5/2014 | | Rubrika: | Hurá za ním | | Autor: | Štěpán Smolen | | Název: | František a Hyacinta | | Článek: | V dubnu 1919 v portugalské Fátimě umírá desetiletý pastýř František Marto. V květnu 2000 je se svou sestrou Hyacintou církví prohlášen za blahoslaveného. Je u toho milion lidí.
Proč zrovna on? Ti, kdo vědí, že Fátima je místem slavného zjevení, snad řeknou: je svatý, protože třikrát viděl anděla a šestkrát Pannu Marii. Jenže kdepak. Nikdo není svatý pro to, co viděl – ani kdyby zahlédl půlku nebe, ale proto, že v sobě pustil Boha k dílu. A je celkem jedno, jakou měl na začátku povahu. Pánu není žádný materiál na překážku: svaté si uhněte z kluků průbojných i lekavých, veselých i vážných.
František nebyl bojovník. Nikam se nehnal, a když si s druhými hrál, nevyhrával. A nehněval se ani když druhý zvítězil nečestně: „Myslíš, že jsi vítěz? No, když myslíš,“ pokrčil rameny a nechal to být. Se svým klidem se mohl stát jedním z těch, které ráno někam postavíte a večer je tam najdete. A přece – i on se stal hrdinou. Nevrhal se sice vpřed, ale ani neucuknul. Když se mu a starší sestřence Lucii a mladší sestře Hyacintě zjevil na jaře roku 1916 anděl a žádal děti, aby se obětovaly za obrácení hříšníků, František se nezalekl. Spolu s dívkami se pak až do umdlení modlil: „Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím za odpuštění pro Ty, kdo v Tebe nevěří, kteří se Ti neklanějí, kteří v Tebe nedoufají a nemilují tě.“
O rok později spatřili pasáčci nad dubovým keřem překrásnou dívku a poznali v ní Pannu Marii. František je viděním a těmi, která v dalších měsících následovala, uchvácený. „Planuli jsme v tom světle, které je Bůh, ale neshořeli jsme!“ říká. Vidí také Boha, který se dává lidem a který je smutný, že se k němu obracejí zády. Dělat zarmoucenému radost se teď stává náplní Františkova života. Růženec už nepustí z rukou a to nepříjemné, co se mu brzy přihodí, obětuje za hříšníky. Mnozí, včetně faráře, pasáčkům nevěří. Hejtman je dokonce zavře do vězení a hrozí, že je nechá uvařit v oleji, pokud se nepřiznají ke lži. Ale oni jsou připraveni raději zemřít. Nezbývá, než je pustit domů.
Na říjen předpovídá Panna Maria zázrak, po kterém všichni uvěří. U Fátimy se třináctého dne v měsíci shromáždí na padesát tisíc poutníků, zvědavců i posměváčků. Jenže při slunečním úkazu, který v poledne nastane, spadne čelist i největším pochybovačům. Nad „záhadným meteorologickým jevem“ se podivují i v proticírkevních novinách. Od té doby děti nemají klid. Každý s nimi chce mluvit. Ale když se jich cizí lidé na ulici ptají: „Nevíte, kde bydlí ti, kterým se zjevila Panna Maria?“, odpovídají jen: „Víme,“ pravdivě jim popíšou cestu domů a pak si jdou dál po svých.
František ze zjevení ví, že brzy zemře. Někdy jde i za školu a raději zůstává v kostele se „skrytým Ježíšem“. Vždyť proč se ještě učit číst? (Pozn.: Prosíme školou povinné čtenáře, aby Františka napodobovali až po skončení vyučování, jinak bude autor uštván davem rozlícených ředitelek za to, že kazí mládež.) Den před Vánocemi roku 1918 František uléhá do postele a nemoc mu už nedovolí vstát. Děti se shromažďují pod okny a přicházejí i dovnitř. Dřív si s ním nechtěly moc hrát, protože prohrával, ale teď je to k němu táhne a samy nevědí proč. Aby ho potěšily? Spíš samy odcházejí potěšené. I dospělí, kteří ho nyní navštíví, říkají: „Nevím, co to na něm je – tady se člověk cítí tak dobře!“
František je na první pohled dál ten samý tichý kluk, ale v jeho srdci se za poslední měsíce odehrál převrat: malý pastýř se dává Bohu za druhé. Zemře 4. dubna 1919 kolem desáté hodiny večer bez jediného nářku. Než vydechne naposled, ještě stačí říci, že vidí „velmi krásné světlo“. Hyacinta ho o pár měsíců později následuje toutéž cestou k nebi. | | Pr/Qr: | 1625/0 |
|
|
