|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 6/2013 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Redakce |
| Název: | Žeň je sice hojná, ale dělníků je málo... |
| Článek: | Kněžské povolání je velkým darem. Platí totiž slova Pána Ježíše: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já si vyvolil vás“ (Jan 15, 16). Právě měsíc červen je tradičně spojován s řadou kněžských svěcení a primičních mší svatých. Všichni víme, že kněžskému svěcení předchází několikaletá příprava v kněžském semináři. Kdy však tyto instituce vznikly? A jak probíhala příprava na kněžství dříve? Vydejme se to společně zjistit. Do Tridentského koncilu (1545-1563) v podstatě příprava na kněžské svěcení probíhala individuálně, nebo v rámci kláštera. Avšak tento velký koncil mezi ostatními ustanoveními nařídil, aby byla zřizována zařízení pro pečlivou výchovu kandidátů kněžství – semináře (či alumnáty). A to pokud možno vždy pro každou diecézi zvlášť, kde se o intelektuální i duchovní formaci budoucích kněží měli starat pečlivě vybraní kněží. Historické semináře na našem území V našich zemích se toto naplnilo s menším zpožděním, neboť zde nebyly úplně ideální podmínky (vzpomeňme jen na třicetiletou válku a náboženské neshody u nás). Pak se to ale podařilo. Za doby Josefa II. byly v roce 1783 zavedeny tzv. generální semináře – nešťastné řešení, které chtělo z budoucích kněží vychovat spíše pečlivé státní úředníky než pastýře duší. V 19. století byly obnoveny semináře diecézní. Tento stav pak víceméně trval až do revolučních změn po roce 1948. Komunistický útlak Po komunistickém převratu v roce 1948 chtěl mít tento totalitní režim samozřejmě vše pod přísnou kontrolou a s maximálním omezením. Pražský seminář byl jediným pro území dnešní České republiky, teologická fakulta byla vyčleněna ze svazku Univerzity Karlovy (a to byla jednou z oněch čtyř prvních fakult nové univerzity založené Karlem IV. roku 1348!), ale i to bylo soudruhům málo. Právě letos je to 60 let od nařízení, aby se roku 1953 fakulta i seminář odstěhovaly z Prahy do provinčních Litoměřic. Litoměřická studia Zde se usídlily obě instituce v bývalém ústavu pro hluchoněmé, studium bylo zkráceno na čtyři roky a byly zavedeny i přednášky z marxismu-leninismu. Tehdejší bohoslovci vzpomínají, že vždy před těmito ideologickými nesmysly společně recitovali modlitbu „Archanděli Michaeli“. I přes tyto stísněné podmínky a pod neustálým dohledem komunistických státních úřadů však zde byli vychováni mnozí skvělí kněží a i někteří nynější naši biskupové. Postupně se dokonce v rámci možností začal i počet bohoslovců zvyšovat (dlouhá léta platil tzv. numerus clausus – tedy maximální počet přijatých bohoslovců), fakulta pak sídlila i na Dómském náměstí. Zde i v jiném domě – známém jako „Trojce“ – sídlil i jeden ročník semináře. Požehnané časy V osmdesátých letech minulého století byla dokonce obnovena fasáda budovy semináře v Komenského ulici a za přispění německých organizací byla vybudována na zahradě další budova pro ubytování seminaristů, tzv. okál. I přesto zde byly podmínky často spartánské – v některých pokojích bydlelo i více než deset kandidátů najednou, čímž muselo být vzájemné soužití velmi náročné. O seminární kuchyni a běžný provoz se staraly řádové sestry. Ty dokonce zajišťovaly i kurz vaření, aby budoucí kněží na svých farách nezhynuli hlady :). Svobodná formace Po změnách v roce 1989 byla teologická fakulta i seminář vráceny do budovy v pražských Dejvicích (zde v dobách komunismu sídlila redakce jedné režimní tiskoviny a také zde bylo sídlo pro školení budoucích revolucionářů ve světě – samozřejmě komunistických) a zároveň byla obnovena fakulta v Olomouci i se seminářem. Dnes se naši budoucí kněží tedy připravují ve větším pohodlí než jejich předchůdci. Seminaristé českých diecézí mají seminář a fakultu v Praze, moravští v Olomouci. Teologický konvikt V budově bývalého semináře v Litoměřicích byl pak od roku 1990 do roku 2002 umístěn tzv. Teologický konvikt. Tato instituce se v rámci jednoročního přípravného studia stará o duchovní formaci budoucích seminaristů i o doplnění vzdělání, zejména klasických jazyků (latina a řečtina), ale i dalších předmětů. Chod konviktu je dost podobný vlastnímu tzv. velkému semináři se svým denním řádem, praxemi a dalším. V roce 2002 byl konvikt z Litoměřic přesunut do budovy Arcibiskupského semináře v Olomouci. „Proste Pána žně ...“ V současnosti se na studium teologie připravuje v konviktu 21 studentů. V pražském semináři je celkem 35 bohoslovců ve všech ročnících a v olomouckém 54 bohoslovců. Tento počet je pro všechny naše diecéze velmi nízký, proto mezi naše důležité povinnosti musí také patřit modlitba za kněze a za nová kněžská povolání, neboť „žeň je sice hojná, ale dělníků je málo“. A tyto modlitby a oběti by neměly probíhat pouze v době kolem 4. neděle velikonoční, nebo v červnu při kněžských svěceních. Měly by mít v našem duchovním životě stálé místo. Možná někteří z vás o kněžství uvažujete. Proste proto o světlo Ducha Svatého a o sílu se na tuto cestu i sami vydat. Jistě bude náročná, ale Pán Ježíš své vyvolené nikdy neopustí, nebojte se! Denní řád v pražském semináři v roce 1641: 4.45 budíček 5.00 ranní modlitba 5.30 samostudium 7.00 přednášky 10.00 mše sv. 11.00 oběd, pak volno 14.00 samostudium pak večeře, společná modlitba a spánek Počty bohoslovců všech ročníků v seminářích za diecéze: Pražská - 4 Českobudějovická - 7 Plzeňská - 6 Litoměřická - 4 Královéhradecká - 13 Brněnská - 24 Olomoucká - 15 Ostravsko-opavská - 10 pro Apoštolský exarchát Řeckokatolické církve v ČR - 1 Diecéze Stryj (Ukrajina) - 4 Diecéze Košice (Slovensko) - 1 |
| Pr/Qr: | 1848/0 |
|
Archivní článek