|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 6/2015 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | otec Petr Souček |
| Název: | Boží Tělo |
| Článek: | Když jsem byl kaplanem v Centru pro mládež v Rajnochovicích, jezdívaly tam za námi různé skupiny mladých - především na víkendy. Často to byli biřmovanci. Měli jsme pro ně připraveno několik programů - podle situace se dalo vybírat. Jednou se stalo něco, s čím jsme opravdu nepočítali. V sobotu večer za námi (vedoucími) přišlo několik biřmovanců, jestli bychom mohli mít společnou adoraci Krista. Tak to jsme fakt nečekali! S vytřeštěnýma očima jsme nadšeně souhlasili a šli chystat kapli. Byla to skvělá parta mladých. Krásně zpívali, modlili se, z kaple se jim pak vůbec nechtělo. Paráda! Časem jsem si všiml, že adorace u řady mladých „sbírá body“ - je stále oblíbenější… Dobré zprávy! Možná se ptáš: „Co můžou puberťáci vidět zajímavého na kousku chleba?“ No, pozor! V tom to je! Nejde o obyčejný chléb! Není to něco, ale Někdo… přesněji: Bůh. Tak tomu věříme. Nevěříme slepě! Vždyť víme, komu jsme uvěřili. Náboženství má svá tajemství, která přesahují rozum člověka. Moudrý ví, že je mnohem víc toho, co nezná, než toho, co zná. Je pokorný… Člověk nikdy úplně nepronikne tajemství Boha. Tím méně pochopí, že se Bůh chtěl stát dokonce naším pokrmem a nápojem. Tady můžeme jen věřit. Byl jsem před pár týdny v Římě. Čekali jsme na příjezd papeže Františka. A v tom najednou někdo vedle mne zavolal: „Jé, nevěsta s ženichem!“ Ihned jsme se začali rozhlížet, kudy že ti dva jdou. A skutečně - nevěsta v bílých šatech, s květinkou červených růží, ženich v obleku… oba s úsměvem na rtech - mířili si to postranní uličkou - papeži blíž! Proč si nikdo nenechal ujít pohled na nevěstu? Je to hezká žena! Proč se člověk dokáže dlouhé minuty dívat za západ Slunce? Je to krása! Proč někdo může donekonečna sledovat nádheru hor? Je to „kus ráje“. A proč se někteří mladí lidé dokážou při adoraci hodiny dívat na svatou hostii - na Eucharistii - na Boha? Bůh je zdroj veškeré krásy! Mimochodem: Víš, co by mne zajímalo? Co by na ty mladé, kteří nás v Rajnochovicích prosili o adoraci, řekla svatá Juliána z Lutychu (z Cornillonu)? Našel jsem v jedné knížce hezký obrázek svaté Juliány. Svatá Juliána tam stojí v zahradě, v levé ruce drží knihu a v pravé ruce má monstranci s Eucharistií. Ministranti ví, co je to monstrance. Jde o nádobu (často ze zlata), která slouží k vystavení proměněné hostie při adoraci věřících. Jde v podstatě o zasklenou schránku, aby bylo Eucharistii vidět. Ale zpět k Juliáně z Lutychu. Svatá Juliána z Lutychu a blahoslavená Eva z Lutychu jsou pokládány za původkyně svátku Božího Těla. Slavnost Božího Těla (slavnost Těla a Krve Páně) byla pro celou církev zavedena roku 1264 papežem Urbanem IV. Od 15. století se po celé církvi rozšířil zvyk procesí Božího Těla. Ptáš se: Kdy slavíme slavnost Těla a Krve Páně (Boží Tělo)? Je to vždy ve čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice. V tomto roce jde o 4. června. V některých farnostech se ale Boží Tělo přesunuje až na neděli. Jen pro zajímavost: Rodiště svaté Juliány a blahoslavené Evy - Lutych - je 3. největší město Belgie. Já myslím, že svatá Juliána a blahoslavená Eva z Lutychu by z těch adorujících mladých lidí měly velkou radost. Asi znáš tu příhodu ze života svatého Jana Maria Vianneye. Byl farářem ve francouzském Arsu. Svatý Jan Maria Vianney si všiml, že jeden vesničan vždy dlouho sedává před svatostánkem. Zeptal se ho, co tam dělá. A vesničan odpověděl: „Já se dívám na Něho a On se dívá na mě.“ Chápeš? Při adoraci nemusíš Bohu nutně něco říkat. Stačí tam s Ním být. Je to - jako na pláži. Na pláži se sluníš, ležíš. Neděláš nic. Slunce samo působí. Při adoraci můžeš dělat to samé – nechat na sebe působit Boha. Pokud bys rád Bohu něco řekl, zkus to! Nezapomeň Ho ale také pustit ke slovu! Nabízím Ti jednu osvědčenou pomůcku k adoraci. Má název „Čtvrthodinka před Nejsvětější svátostí“; autorem je svatý Antonín Maria Claret. Její text najdeš na webu www.tarsicius.cz. Má-li člověk někoho rád, tak se s milovaným člověkem rád setkává. To platí o zamilované dvojici, stejně tak to platí o člověku, který se zamiloval do Boha. Takový člověk je rád s Bohem. Zvlášť při adoraci. Adorace je skvělá šance, jak být s Bohem face to face. Pokud jsi to ještě nezkusil, využij první příležitost! Učíš se anglicky? Já také. A stává se ti taky někdy, že dlouho hledíš do nějakého cvičení, či do slovíček, která se máš naučit? Nerozumíš něčemu, ale chceš tomu přijít „na kloub“? Podobné to může být s adorací. Nevzdávej adoraci! Nepovažuj čas strávený při adoraci, za ztracený! Modlitbou se čas získává! Když dovolíš, ještě jednou se vrátím k mé pouti do Říma. Fascinují mne mimo jiné vítězné oblouky, které člověk může v Římě vidět. Vítězné (triumfální) oblouky jsou mohutné stavby, které byly stavěny na počest vítězství ve válkách. Jen si to představ! Triumfální průvod, pochodující vojsko v doprovodu slavnostní hudby, korouhve, jásající davy, ženy rozhazující květiny, vyvěšené vlajky, potlesk pro vítěze, provolávání jména triumfátora… hotová slavnost! To musel být zážitek. Sledoval jsi někdy triumfální jízdu fotbalistů FC Barcelona? Vítězné družstvo se veze na střechách klubových autobusů, slavnostní fanfáry, ulice lemují kordony policistů, z reproduktorů zní hudba, na kterou mnozí tančí, fanoušci oblečení v klubových barvách, blýskání fotoaparátů, připíjení vítězům na zdraví, radostná objetí, kamery televizních štábů - ze země i z helikoptér… vítězní fotbalisté ukazují všem vyhraný pohár pro vítěze Ligy mistrů, úžasná nálada v ulicích Barcelony. Také ohromující! Nepřipojil by ses? Nedávno jsem viděl záběry z nějakého eucharistického průvodu v Africe. Celé se to konalo v jakési hale. Spousta lidí, všichni tančili, zpívali, tleskali, výskali… na zem pokládali své šátky, po kterých pak procházel kněz, držící monstranci s Eucharistií. Před knězem kráčelo několik lidí - s kadidelnicí, se zvonky, se svícemi. Plastové židle byly prázdné… ta úžasná atmosféra nedovolila nikomu sedět. V jednom okamžiku jsem pojal podezření, že se do tance zapojil i kněz nesoucí monstranci:o). Zatoužil jsem být na takovém průvodu! Jak vypadá slavnost Božího Těla u tebe ve farnosti? Jde také o oslavu Krista, našeho Boha jako vítěze? Vnímáš radost, že jsi „na straně“ vítěze (tedy ne „na straně“ poraženého čili satana)? Průvody Božího Těla v Evropě nebývají tak „živé“ ve srovnání třeba s africkými zeměmi. Muži nosívají baldachýn nad knězem s Eucharistií. Průvod putuje městem či vesnicí - se zastávkami u několika oltářů. Družičky, dechovka… Někdo se může cítit trapně - chodit takto po městě. Co ty? Jsi hrdý na to, že jsi křesťan? A jak se ta tvá hrdost projevuje? Co můžeš ty udělat pro to, aby byl ve vaší farnosti průvod Božího Těla krásnější? Vezmi možnost jít v průvodu Božího Těla jako šanci, kdy ukážeš, že jsi služebník Kristův! My máme být na koho hrdí! Náš zachránce (Kristus) vyhrál! Zemřel a znovu ožil! Získal pro lidstvo víc než pouhý pohár Ligy mistrů! Ať je ti ctí být součástí průvodu o slavnosti Božího Těla! |
| Pr/Qr: | 1838/0 |
|
Archivní článek