Jsi 1371204. návštěvník.
Tento den 229.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Barbora.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 6/2015 | | Rubrika: | Apologetika | | Autor: | otec Bedřich Horák | | Název: | Ze skály satanem? | | Článek: | Když slavíme svátek Stolce svatého Petra nebo slavnost svatých Petra a Pavla, čte se při mši svaté úryvek z Matoušova evangelia (16, 13-19). Zde se hovoří o tom, že Petr po vyznání, že Ježíš je Mesiášem, Synem živého Boha, je prohlášen za Skálu (to je význam jména Petr), na které bude zbudována církev, kterou pekelné mocnosti nepřemohou (verš 18). Navíc mu Ježíš svěřuje klíče od království nebeského (v. 19 – sv. Petr bývá zobrazen s klíči). To znamená, že Ježíš dává Petrovi mezi všemi apoštoly zvláštní moc, kterou bude mít v církvi založené Ježíšem. Tato moc nebude ovšem jakousi nadutou svévolí, kdy si bude moci dělat, co se mu zlíbí, ale zprostředkováním Božího zachraňujícího a pomáhajícího působení a zároveň střežením pokladu (i proto klíče od pokladnice) toho, co Bůh, a zvláště pak Ježíš, ukázal a svěřil lidem, tedy všeho toho, co uchovává obsah křesťanské víry. Tato moc, jak věříme, byla potom předávána nástupcům svatého Petra, papežům, a má ji i současný Svatý otec František.
Ale co nás možná zarazí, když budeme číst o několik málo veršů dál, že Ježíš nazývá Petra snad tím nejhorším označením, kterým mohl, nazývá ho satanem. Musíme si uvědomit, co tomu předchází. Ježíš v podstatě navazuje na to, co o něm Petr vyznal, tedy že je oním očekávaným Mesiášem. Snaží se svým učedníkům objasnit, co to znamená, že je Mesiášem, jak toto své poslání naplní. Nebude zlatem, drahými kameny a vzácným rouchem ozdobený král, nebude to chrabrý vojevůdce s obrovským a silným vojskem, jak si v Ježíšově době lidé většinou Mesiáše představovali. Ježíš ale takovým Mesiášem není. Proto také zatím učedníkům zakazuje o tom, že je Mesiáš, před lidmi hovořit. Skutečný Mesiáš musí totiž „mnoho trpět..., být zabit a třetího dne vzkříšen“ (16, 21). Ale bohužel, sám Petr, jemuž předtím vyznání, že Ježíš je Mesiáš, vnukl „Otec v nebesích“ (16, 17), podléhá nyní tomu příliš lidskému, až ďábelskému chápání Mesiáše. Proto Ježíše od této podoby trpícího Mesiáše odrazuje.
Ježíš už na začátku svého veřejného působení odrazil útoky Satana na poušti, kde ho chtěl také svést z cesty jeho poslání, které mu svěřil nebeský Otec. Nyní se Satan, který promlouvá skrze Petra, pokouší odvést znovu Ježíše od naplnění Otcových záměrů. Ježíš výrokem „Jdi mi z cesty („z očí“ –překlad, jak ho slyšíme při mši svaté), satane“ (16, 23) ostře kárá Petra, že se satanskému ponoukání propůjčil, ale také přímo odmítá pokušení samého Satana, tak jako předtím na poušti.
Doslova najdeme v tom původním, řeckém textu: „Jdi za mě, satane.“ To také znamená, že žádný z učedníků, ani sám Petr, nemá Ježíšovi ukazovat, jakou cestou má jít, ale má se zařadit za něho, aby ho následoval, a to také cestou ponížení a utrpení. V následujícím verši zaznívá: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (16, 24) Jestliže má Mesiáš nejlépe dovršit své poslání utrpením a smrtí, má i jeho učedník spojit svůj život s tímto jeho znamením. Později to pochopil a i ve svém životě uskutečnil sám Petr, který podle legendy dovršil svůj pozemský život tím, že sám byl ukřižován, na rozdíl od Ježíše však hlavou dolů.
Ale ještě mu to delší dobu trvalo, např. když nedokázal docenit vážnost situace, když Ježíš prožíval v modlitbě v krvavém potu své utrpení v Getsemanské zahradě, a nechal se přemoci únavou a usnul, a zvláště tehdy, když po předchozím holedbání se svou věrností Ježíši se nedokáže k němu přiznat před služkou a dalšími lidmi a Ježíše třikrát zapírá. To, že i sám „první papež“ podlehl slabosti a dopustil se hříchu, ale později to dokázal napravit a stal se svatým, je povzbuzením i pro každého z nás, že i když vnímáme svou nedokonalost a hříšnost (hříchem se také stáváme nástrojem ďábla), i my to můžeme dotáhnout někam daleko, ne snad tolik před lidmi, ale hlavně před Bohem.
| | Pr/Qr: | 1741/0 |
|
|
